„Manžel po mně chce, abych zhubla. Tvrdí, že se bojí o moje zdraví,“ říká Veronika

Veronika (46) za poslední roky přibrala a sama si změny na svém těle uvědomuje. Její manžel ale začal stále častěji komentovat, co jí, kolik se hýbe a zda by neměla zhubnout. Veronika má pocit, že vedle něj začíná své tělo vnímat mnohem kritičtěji.

Manžel po mně chce, abych zhubla

Vím, že jsem za posledních pár let přibrala, takže nepotřebuju, aby mi to někdo připomínal. Sama to vidím na oblečení i na tom, jak se někdy cítím. Zpočátku můj manžel jen občas navrhl, že bychom mohli víc chodit nebo spolu začít sportovat, a to mi vlastně nevadilo. Pak ale začal komentovat konkrétní věci.

Když si dám po obědě něco sladkého, zeptá se, jestli to opravdu potřebuju. Když si naložím větší porci, někdy poznamená, že bych měla myslet na zdraví. Jednou mě dokonce při večeři upozornil, že už jsem měla dost. V tu chvíli jsem se cítila spíš jako dítě, které někdo kontroluje, než jako jeho partnerka. Od té doby si před ním začínám víc hlídat, co jím, a to mi vadí snad ještě víc než samotné poznámky.

Jsem prý přecitlivělá

Když mu řeknu, že mi jeho komentáře ubližují, odpovídá, že ho špatně chápu. Tvrdí, že mu nejde o můj vzhled, ale o moje zdraví a že by nebyl dobrý partner, kdyby mlčel. Jenže čím častěji o mé váze mluví, tím hůř se ve svém těle cítím. Přestala jsem se před ním tak samozřejmě převlékat, na společných fotografiích se víc kontroluju a někdy přemýšlím, jestli se mu ještě vůbec líbím. Právě to ve mně vyvolává pochybnost, jestli je za jeho poznámkami skutečně jen starost.

Nechci po něm, aby předstíral, že žádnou změnu nevidí. Zároveň ale nechci žít s pocitem, že každé jídlo někdo hodnotí a že moje tělo je společný projekt, o kterém má právo rozhodovat i on. Má partner právo opakovaně mluvit do mé váhy a jídla jen proto, že své poznámky vysvětluje obavou o moje zdraví?

Mohlo by se vám líbit

"V padesáti jsem zhubla 30 kg a našla si muže svých snů," svěřila se nám Mirka

Ke komentáři na situaci paní Veroniky nás inspiruje rodinná a manželská terapeutka Alli Spotts-De Lazzer

Milá Veroniko,

děkuji za otevřenost, s jakou jste popsala něco, co se snadno schová za větu „já mám jen starost o tvoje zdraví“. Váš partner může mít obavu a může ji citlivě jednou vyslovit, ale to mu nedává právo průběžně hodnotit vaše porce, sladkosti nebo rozhodovat, kdy už jste jedla dost. Zvlášť když jste mu řekla, že vám jeho poznámky ubližují, a přesto pokračují.

Zkusila bych ten rozhovor odtrhnout od samotné váhy a mluvit hlavně o hranici: nechcete, aby komentoval, co a kolik jíte, ani aby vaše tělo průběžně hodnotil. Pokud má skutečně obavu o vaše zdraví, může ji říct jednou a respektovat, že další rozhodnutí jsou na vás a případně na vašem lékaři. Důležité bude sledovat, jestli vaši prosbu dokáže přijmout, nebo ji pokaždé zneplatní tím, že své chování označí za péči.

Mohlo by se vám líbit

“Po porodu přestalo být mé tělo pro manžela dost dobré,” trápí se Adriana

Nemusíte dokazovat, že jeho úmysl je špatný, abyste mohla říct, že dopad jeho chování je pro vás nepřijatelný. Ve vašem vztahu byste se neměla u jídla cítit kontrolovaná ani přemýšlet, zda se před partnerem můžete bez obav převléknout. Starost o zdraví a respekt k vašemu tělu se nevylučují. Přeji vám, aby se vám podařilo tuhle hranici pojmenovat jasně a aby ji manžel dokázal respektovat i tehdy, když s ní sám úplně nesouhlasí.

Kde je hranice mezi upřímnou starostí o partnerovo zdraví a zasahováním do jeho vztahu k vlastnímu tělu? A jak může Veronika manželovi vysvětlit, že způsob jeho „pomoci“ má opačný účinek? Přečtěte si také příběh Otýlie, která neví, co si počít s maminkou, která zapomíná a odmítá jakoukoliv pomoc.

Zdroj: psychologytoday.com, příběh poslala Veronika S.