“Po porodu přestalo být mé tělo pro manžela dost dobré,” trápí se Adriana

Paní Adriana (44) rodila celkem třikrát. Po tom posledním porodu se tělo změnilo. Kilogramy, které v těhotenství nabrala, se stále drží. A ona s nimi nemůže nic moc dělat. Nejde to tak, jak by chtěla. Plus k tomu všechny povinnosti, práce, domácnost, děti. Prostě je hubnutí někde v pozadí. To se ale nelíbí jejímu manželovi. A dává jí to náležitě a nevybíravě najevo.

Po porodu přestalo být mé tělo pro manžela dost dobré

Po posledním porodu se moje tělo změnilo. Ne dramaticky, ne tak, že bych se v zrcadle nepoznávala, ale dost na to, aby se kila držela a nechtěla dolů. Snažím se. Opravdu. Jenže mezi prací, domácností a třemi dětmi není prostor na ideální režim, pravidelné cvičení a pečlivě připravená jídla. Každý den běžím od rána do večera a večer padám vyčerpaná. Manžel to ale vidí jinak. Začal mi posílat fotky žen z internetu. Vypracované postavy, plochá břicha, ženy s dětmi, které vypadají dokonale. „Jen inspirace,“ říká. „Když ony to zvládly, zvládneš to taky.“ Usměje se u toho, jako by mi chtěl pomoct. Jenže mně se při každé takové zprávě stáhne žaludek. Nevidím inspiraci. Vidím výčitku. Ke konci roku přidal další tlak. Že bych si od ledna měla dát výzvu. Že bych měla začít méně jíst, víc cvičit, „něco se sebou dělat“. Prý je to pro moje dobro.

Manžel to ale vidí jinak. Začal mi posílat fotky žen z internetu. Vypracované postavy, plochá břicha, ženy s dětmi, které vypadají dokonale. „Jen inspirace,“ říká. „Když ony to zvládly, zvládneš to taky.“ Usměje se u toho, jako by mi chtěl pomoct. Jenže mně se při každé takové zprávě stáhne žaludek. Nevidím inspiraci. Vidím výčitku. Ke konci roku přidal další tlak. Že bych si od ledna měla dát výzvu. Že bych měla začít méně jíst, víc cvičit, „něco se sebou dělat“. Prý je to pro moje dobro.

Všechna péče je na mě

Přitom vůbec nevidí, jak ten můj den vypadá. Ráno chystám děti, rozvážím je do školy a školky, pak práce, nákupy, úkoly, vaření, praní, uspávání. A on? Nepomůže. Nevyzvedne naše děti, neodveze je, nepostará se. Péče o děti je automaticky moje věc. Když večer konečně sedím, jsem prázdná. Ne fyzicky – psychicky. Nemám sílu cvičit, nemám chuť poslouchat další rady o tom, co bych měla dělat jinak. Místo podpory cítím tlak. Místo pochopení srovnávání. Nejvíc mě bolí, že nevidí mě. Nevidí ženu, která porodila tři děti, stará se o vlastní rodinu a dává ze sebe všechno. Vidí jen tělo, které už není podle jeho představ. A já si kladu otázku, kterou jsem si dřív nepokládala: Proč mám pocit, že za všechno nesu odpovědnost jen já? Za domácnost, za děti… a teď i za to, abych byla „dost dobrá“? Nechci dokonalé tělo z Instagramu. Chci respekt. Pomoc. Obyčejné „vidím tě, vážím si tě“. Protože hubnutí je těžké. Ale žít s pocitem, že vás doma nikdo nepodrží, je ještě těžší.

Nejvíc mě bolí, že nevidí mě. Nevidí ženu, která porodila tři děti, stará se o vlastní rodinu a dává ze sebe všechno. Vidí jen tělo, které už není podle jeho představ. A já si kladu otázku, kterou jsem si dřív nepokládala: Proč mám pocit, že za všechno nesu odpovědnost jen já? Za domácnost, za děti… a teď i za to, abych byla „dost dobrá“? Nechci dokonalé tělo z Instagramu. Chci respekt. Pomoc. Obyčejné „vidím tě, vážím si tě“. Protože hubnutí je těžké. Ale žít s pocitem, že vás doma nikdo nepodrží, je ještě těžší.

K odpovědi na situaci paní Adriany jsme využili názor odborníků z magazínu Bustle

Paní Adriano,

to, co popisujete, není motivace ani péče o zdraví, ale je to zostuzování těla a přenášení odpovědnosti výhradně na vás. Fotky „dokonalých“ žen a věty o tom, že byste se sebou měla něco dělat, nejsou neutrální inspirací, ale jasným sdělením: nejsi dost. Není divu, že se vám svírá žaludek. Vaše tělo se po třech porodech změnilo proto, že vykonalo obrovskou práci, a vy dnes fungujete v dlouhodobém přetížení. Hubnutí v takové situaci není otázkou vůle, ale kapacity. A tu vám okolí, především váš partner, systematicky nevrací.

Je důležité říct nahlas, že problém není vaše tělo, ale nerovnováha ve vztahu. Péče o děti i domácnost leží téměř výhradně na vás, zatímco partner si ponechává roli hodnotitele, vašeho vzhledu, výkonu i „snahy“. To je velmi zraňující dynamika. Pokud by mu skutečně šlo o vaše zdraví, zajímal by se o váš odpočinek, psychickou pohodu a o to, jak vám může ulevit. Místo toho zvyšuje tlak a porovnává vás s nereálnými obrazy, čímž podkopává vaši sebehodnotu. To může mít dlouhodobý dopad na duševní zdraví a vztah k vlastnímu tělu.

Doporučuji vám začít jasným pojmenováním hranic: jeho komentáře o vašem těle vám ubližují a nepřejete si je dál slyšet. Zároveň je na místě otevřít téma spravedlivějšího rozdělení péče, bez toho je jakákoli „práce na sobě“ jen další zátěží navíc. Zkuste si také sama pro sebe odpovědět na otázku, kterou už v textu cítím: co by pro vás znamenala skutečná podpora? Máte právo chtít respekt, uznání a pomoc, ne tlak a srovnávání. Vaše hodnota není dána číslem na váze, ale tím, kým jste a co každý den nesete. A to je něco, co by mělo být ve vztahu viděno a oceňováno.

Jak má paní Adriana situaci řešit? Říct manželovi, že jí vadí, když jí neustále podsouvá, že má hubnout? Že nechce, aby ji posílal fotografie jiných žen? Přečtěte si také příběh paní Daniely, která si dává předsevzetí, ale vždy je poruší.