
Odchod do důchodu nebo ztráta životního partnera často přimějí člověka přehodnotit své priority. Někdo se stáhne do ústraní, jiný se více věnuje rodině a vnoučatům. Jsou ale lidé, kteří mají pocit, že celý život žili hlavně pro ostatní, a rozhodnou se konečně splnit si to, co dlouhá léta odkládali. Ne vždy se s tím ale jejich děti dokážou smířit.
Blanka (50) vyrůstala v rodině, kde se šetřilo každou korunou. Její rodiče byli pracovití a vždy říkali, že člověk musí myslet na budoucnost. Po smrti manžela se ale její maminka změnila způsobem, který Blanka vůbec nečekala.
Maminka si začala plnit své sny
Když můj táta zemřel, měla jsem o maminku velký strach. Byli spolu skoro padesát let a neuměla jsem si představit, jak bude sama fungovat. První měsíce byly těžké. Skoro nikam nechodila, často seděla doma a říkala, že už ji stejně nic moc nečeká. O to větší radost jsem měla, když se po čase začala vracet mezi lidi. Jenže postupně se z drobných změn stalo něco, co jsem vůbec nečekala.
Nejdřív prodala jejich chalupu. Tvrdila, že už na ni nestačí a nechce se o ni starat. Bylo mi to líto, protože jsme tam s bratrem prožili celé dětství. Maminka ale řekla, že vzpomínky si přece nevezme žádný nový majitel. Za peníze z prodeje si koupila nové auto. Pak odjela poprvé sama na zájezd. Začala jezdit do divadel, na koncerty a s kamarádkami vyrážela na víkendové pobyty.
Když jsem se jí jednou zeptala, jestli neutratí příliš mnoho peněz, jen se usmála. „Blanko, já si to konečně užívám.“ Přiznám se, že mě její odpověď zaskočila. Celý život jsem poslouchala, že se musí šetřit. Že člověk nikdy neví, co přijde. Najednou jako by ta stejná žena říkala pravý opak.

Žijeme jen jednou
Před pár týdny jsme spolu seděly na zahradě a já se jí opatrně zeptala, jestli nemá strach, že jednou své peníze bude potřebovat. Podívala se na mě a chvíli mlčela. Pak řekla větu, na kterou nemůžu přestat myslet. „Víš, čeho se bojím víc? Že jednou zjistím, že jsem celý život jen šetřila a vlastně jsem nežila.“ Snažila jsem se jí vysvětlit, že by měla myslet i na budoucnost. „Vždyť máš děti, vnoučata...“
Nejde o to, že bych čekala dědictví. S manželem máme vlastní bydlení, oba pracujeme a nikdy jsme od rodičů nic nechtěli. Přesto mě její slova bolela. Možná proto, že jsem si celý život myslela, že rodiče budou vždycky stavět děti na první místo. A najednou jsem pochopila, že i oni mají právo přestat žít jen pro ostatní. Dodnes nevím, jestli je správné, že své mamince její nový život přeji, nebo jestli mám právo mít obavy z toho, že jednou nebude mít dost peněz, až je bude opravdu potřebovat.
Ke komentáři na situaci paní Blanky nás inspiruje docentka filozofie Iskra Fileva
Milá paní Blanko,
děkuji, že jste se svěřila se svým příběhem. Je pochopitelné, že Vás proměna maminky po tatínkově odchodu zaskočila. Nejde jen o prodej chalupy nebo utrácení peněz, ale také o změnu obrazu jedné ženy, kterou jste celý život znala jako opatrnou a obětavou matku. Zároveň nyní poznáváte, že vedle role rodiče je stále i člověkem se svými přáními, potřebami a touhou prožít čas, který má před sebou.
Vaše obavy o její finanční budoucnost jsou zcela přirozené a stojí za to o nich s maminkou mluvit otevřeně, ale bez hodnocení. Místo přesvědčování zkuste společně hledat rovnováhu mezi radostí ze života a rozumnou finanční rezervou, aby si mohla užívat nově nabytou svobodu a zároveň měla pocit jistoty. Takový rozhovor může být mnohem přínosnější než snaha ji vrátit ke způsobu života, který už nechce vést.
Možná právě teď dostáváte příležitost poznat maminku z nové stránky – jako ženu, která si po letech péče o druhé dovolila myslet také na sebe. To nemusí znamenat, že Vás nebo Vaši rodinu miluje méně. Přeji Vám, abyste si zachovaly vzájemnou důvěru a našly cestu, která spojí Vaši starost s respektem k jejím rozhodnutím.
Jak se má paní Blanka vyrovnat s tím, že její maminka začala ve stáří žít naplno, i když jí v dětství pořád opakovala, že se musí šetřit na horší časy?Přečtěte si také příběh Lenky, která se bojí, že ztrácí svého syna.
Zdroj: psychologytoday.com, příběh poslala Blanka U.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

„Manžel tajně půjčuje peníze své dospělé dceři a já už nevím, kde jsou hranice,“ přiznává Pavla

„O maminku se starám hlavně já, ale bratr chce rozhodovat o všem,“ stěžuje si Simona

„Moje máma odešla do soukromého domova důchodců, přitom jsem jí slíbila, že se postarám,” je zdrcená Jitka

„Na Den otců dostanu víno, ale děti si na mě neudělají hodinu čas,” je smutný Daniel

„Ze smrti mého manžela mě obviňuje vlastní dcera,” je zlomená Anna. Jak reagovat, radí psycholog Pavel Pařízek

„Myslela jsem si, že jsme si se sestrou konečně našly cestu k sobě, ale ona si naše hovory upravuje podle sebe,“ je smutná Petra

„Dcera si vybírá šaty bez mého vědomí, připadám si, jako bych z jejího života mizela,“ svěřuje se Hana

“Jsem vážně nemocná, ale moje matka byla zvyklá na mou péči a vyžaduje ji i nyní,” nechápe Lada

“Moje matka dává dětem prošlé jídlo. Nechci, aby u ní jedly, ale ona mi to vyčítá,” je rozčilená Radka. Radí psycholog Pavel Pařízek






