„O maminku se starám hlavně já, ale bratr chce rozhodovat o všem,“ stěžuje si Simona

Simona (51) žije jen několik kilometrů od své maminky a v posledních letech jí pomáhá téměř denně. Zařizuje nákupy, doprovází ji k lékařům a řeší většinu věcí, které už maminka sama nezvládne. Její starší bratr Pavel bydlí ve vzdáleném městě a domů přijíždí jen občas. Právě to se stalo zdrojem napětí, které Simonu začíná vyčerpávat.

Bratr chce rozhodovat o všem

Poslední tři roky se můj běžný týden točí hlavně kolem mojí maminky. Po práci se u ní skoro vždy zastavím, nakoupím, vyzvednu léky nebo jí pomůžu s věcmi, které už nezvládá sama. Neberu to jako oběť, je to moje máma a chci, aby se měla dobře. Co mě ale mrzí, je přístup mého bratra. Radim přijede jednou za několik týdnů, stráví u maminky pár hodin a pak má pocit, že přesně ví, co by se mělo dělat jinak.

Nedávno například rozhodl, že by měla změnit lékaře, aniž by znal všechny okolnosti. Když jsem mu vysvětlovala, jak situace skutečně vypadá, jen mávl rukou. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc mě unavuje poslouchat rady od člověka, který u většiny problémů vůbec není.

Nejvíc mě bolí, že nevidí, kolik energie to stojí

Před několika týdny jsme se kvůli mamince pohádali. Řekla jsem mu, že bych ocenila víc konkrétní pomoci místo neustálých připomínek. Čekala jsem, že mě pochopí, ale můj bratr mi odpověděl, že péče není soutěž a že nemám ostatním vyčítat, co dělají nebo nedělají. Jenže já mu nic nevyčítám. Chtěla bych jen, aby viděl, kolik času a energie mě to stojí. Někdy musím rušit vlastní plány, jindy odcházím z práce dřív nebo řeším mamčiny starosti večer místo odpočinku.

Přesto mám pocit, že v jeho očích jsem ta přecitlivělá sestra, která všechno zbytečně dramatizuje. Čím déle to trvá, tím víc si uvědomuji, že mezi námi nejde jen o péči o maminku. Jako by se znovu vracely role, které jsme měli už jako děti – já ta zodpovědná a on ten, kdo si může dovolit stát stranou a přesto mít poslední slovo. Mám přijmout, že každý sourozenec projevuje péči jiným způsobem, nebo je fér očekávat, že ten, kdo nese největší část odpovědnosti, bude mít také větší slovo při rozhodování?

Mohlo by se vám líbit

„Moje máma odešla do soukromého domova důchodců, přitom jsem jí slíbila, že se postarám,” je zdrcená Jitka

Ke komentáři na situaci paní Simony nás inspiruje profesor a psycholog Stan Goldberg

Paní Simono,

děkuji Vám, že jste se tak otevřeně podělila o svůj příběh. Z toho, co popisujete, je cítit nejen starost o maminku, ale také dlouhodobá únava a pocit nedocenění. Vy jste ta, která nese většinu každodenní odpovědnosti, řeší praktické záležitosti a přizpůsobuje svůj život potřebám maminky. Proto je pochopitelné, že Vás zraňuje, když bratr přichází s názory a rozhodnutími, aniž by znal všechny souvislosti a náročnost situace.

Zdá se, že problém už dávno není jen o péči o maminku, ale také o vašem sourozeneckém vztahu. Často se stává, že se v podobných situacích znovu aktivují role z dětství – jeden sourozenec přebírá odpovědnost, zatímco druhý si zachovává větší odstup. Bylo by užitečné vést s bratrem klidný a konkrétní rozhovor, ve kterém nebudete obhajovat svou námahu, ale jasně pojmenujete, jakou pomoc byste od něj potřebovala a v jakých oblastech by mohl převzít část odpovědnosti. Zároveň je důležité nastavit hranice a nenechat na sebe dopadat veškerou tíhu péče bez podpory ostatních.

Mohlo by se vám líbit

“Manželka chce k nám domů nastěhovat své nemohoucí rodiče. Já jsem zásadně proti” píše Ondřej. Radí psychoterapeutka Daria Vasilieva

Je fér očekávat, že člověk, který nese největší díl každodenní péče, bude mít při rozhodování významný hlas, protože zná situaci zblízka. Současně však nezapomínejte pečovat i sama o sebe, abyste nevyčerpala všechny své síly. Děláte pro maminku mnoho a Vaše nasazení si zaslouží uznání. Buďte na sebe laskavá a věřte, že Vaše pocity jsou zcela pochopitelné a oprávněné.

Jak má paní Simona reagovat na bratrovy požadavky ohledně péče o maminku? A má na to bratr právo, když se nestará? Přečtěte si také příběh Mirky, která se stala závislou ani pořádně neví jak.

Zdroj: psychologytoday.com, příběh poslala Simona K.