„Jsem závislá na příbězích plných romantiky a lásky, nevím, jak z toho ven,” je smutná Mirka. Radí psycholog Pavel Pařízek

Paní Mirka (46) žije v dlouhodobém manželství, které je klidné, ale postrádá romantiku a spontánnost. Když objevila aplikace se seriálovými příběhy plnými emocí, rychle si k nim našla cestu. Postupně se z občasného čtení stala pravidelná součást jejích dnů, která začala ovlivňovat nejen její čas, ale i finance.

Jsem závislá na příbězích plných romantiky a lásky, nevím jak z toho ven

Začalo to úplně nevinně. Někde na sociálních sítích na mě vyskočila reklama na krátký příběh, pár scén, trochu napětí, romantika. Mladí a pěkní herci, napětí, síla okamžiku. Říkala jsem si, jak to asi bude pokračovat a musela se na to podívat. Jenže ono to nekončilo. Každý další díl byl zajímavější, víc napínavý, víc emotivní. Stáhla jsem si aplikaci a najednou jsem byla v úplně jiném světě.

Ve světě, kde hezcí muži kupují květiny jen tak, kde překvapují, bojují o lásku, kde všechno má náboj a spoustu emocí. A já jsem si uvědomila, jak moc mi tohle v životě chybí. Můj manžel není špatný člověk, ale nikdy nebyl romantik. Nikdy nepřišel s květinou, nikdy nevymyslel překvapení. Bere mě jako samozřejmost, jsme přece manželé, na co se snažit. Tak to tedy vnímám, podle jeho chování. A já najednou sedím s telefonem v ruce a hltám příběhy, které mi dávají pocit, že něco prožívám.

Jsem závislá...

Teď mám v telefonu šest takových aplikací. Ani nevím, kdy se to stalo. Viděla jsem další a další reklamy na krásné příběhy a musela vidět, jak to dopadne. Každé odpoledne i večer sahám po telefonu a říkám si, že si podívám se jen na pár dílů. A pak další. A další. A když dojdou kapitoly, zaplatím si, abych mohla pokračovat hned. Když se podívám na účet, lekne mě to. Když se podívám na hodiny, zjistím, kolik času mi to bere. A přesto s tím nedokážu přestat. Vím, že je to problém, že utíkám někam, kde to není skutečné, ale zároveň mám opravdový pocit, že mi to něco dává, co jinde nemám. Nechci ztratit sama sebe ani svůj život, ale nevím, jak z toho vystoupit. Je to jen fáze, nebo už něco, co bych měla opravdu řešit?

Mohlo by se vám líbit

“V dětství jsem mámě odháněl partnery, teď je na mě závislá a nenechá mě žít,” je zoufalý Robert. Odpovídá psychoterapeutka Dagmar Pechová

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

V tomto případě se prolínají dvě věci, které stojí za to oddělit. Tou první je návykové chování se znaky závislosti na produktu navrženém tak, aby se nedal odložit. Tou druhou je nespokojenost s citovou atmosférou manželství. Chyba je brát druhou věc jako prostou příčinu té první. Vztah mezi nimi je spíš kruhový a aplikace by pracovaly s pozorností i peněženkou bez ohledu na stav vztahu doma. Krátké seriálové aplikace jsou stavěné na podobných principech jako hrací automaty. Díl končí ve chvíli největšího napětí, platba odemyká pokračování okamžitě, intenzita roste, aby udržela pozornost, která otupěla. Posun od jedné aplikace k šesti, ztráta kontroly nad časem, děsivá útrata a neschopnost přestat nejsou selháním vůle, ale přesně tím výsledkem, ke kterému je produkt zkonstruovaný.

Zrádnější je druhá vrstva. Fikce nastavuje měřítko, kterému neodpovídá žádné skutečné manželství. Muži, kteří kupují květiny jen tak a bojují o lásku, nejsou obrazem zdravého vztahu, ale produktem dramaturgie, jež stlačuje měsíce do minut a vynechává všednost. Čím víc toho člověk sleduje, tím chudší se reálný život jeví a tím silnější je důvod utíkat zpět. Nespokojenost nepohání jen sledování, sledování samo nespokojenost vyrábí. Tím není řečeno, že za tím nestojí nic skutečného. Silná rezonance může ukazovat na opravdovou potřebu cítit se viděná a živá, a ta si zaslouží prozkoumání, ale mimo sevření srovnávání. Zároveň nepřítomnost romantických gest není sama o sobě důkazem lhostejnosti. Závěr, že partner bere druhého jako samozřejmost, je interpretace, ne fakt. Pokud ovšem citovou plochost vnímají oba, je to legitimní téma, které se řeší rozhovorem s partnerem, ne přes telefon.

Mohlo by se vám líbit

“Manžel pije čím dál víc, nevím, co mám dělat.” Zuzana už netuší, jak dál

Vodítko zní: oba problémy oddělit. Návyk ošetřit jako návyk bez ohledu na stav manželství, tedy zavést tření tam, kde žádné není. Odinstalovat aplikace, zrušit uložené platební údaje a vést si poctivý záznam času i peněz, protože konkrétní číslo působí silněji než pocit. Otázku vztahu zkoumat ve skutečnosti a v rozhovoru, ne skrze optiku aplikací. A k přímé otázce, zda jde jen o fázi. Právě popsané znaky, stupňování, ztráta kontroly, děsivá útrata a opakovaná neschopnost přestat, odlišují problém od fáze. Fáze odezní sama, tohle se naopak stupňuje. Nejde tedy o něco, co stačí přečkat, ale o chování, které je namístě začít řešit teď, dokud jsou utracené peníze i ztracený čas v rozumných mezích.

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.

Pokud potřebujete psychologickou pomoc, hledejte na webu www.terapie.cz.

Jak má paní Mirka pokušení odolat? Jak nastavit, aby za aplikace neutrácela tolik financí? Přečtěte si také příběh Terezy, která se vrátila k rodičům, aby jim pomohla, ale naráží na spory se sestrou.

Zdroj: příběh poslala Mirka L., vlastní dotazování - terapie.cz