Hořké trápení Eriky (45): Manžel bere její péči jako samozřejmost, sám se ale nechává oslavovat za jedinou večeři

Erika (45) připravuje většinu jídel už téměř dvacet let. Její manžel občas uvaří také, ale pokaždé z toho podle ní vznikne malá událost. Nejvíc ji rozčiluje, že po jeho vaření často zůstane kuchyň, kterou nakonec uklízí ona.

Manžel uvaří jednou za měsíc a čeká potlesk

Vařím skoro každý den a nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlela. Je to jedna z věcí, které je doma potřeba udělat, stejně jako nakoupit nebo vyprat. Když ale jednou za měsíc vaří můj manžel, vypadá to úplně jinak. Už odpoledne oznamuje, co bude dělat, fotí suroviny a hotové jídlo posílá kamarádům nebo rodině. Pak poslouchá, jak je šikovný a jak skvěle vaří.

Já sedím u stolu a říkám si, že kdybych měla pokaždé dokumentovat vlastní večeři, zaplním všem telefony. Nejde mi o to, že bych chtěla chválu za každý hrnec polévky. Spíš mě štve ten obrovský rozdíl mezi tím, co se u něj považuje za výkon, a tím, co je u mě naprostá samozřejmost.

Neumím ho údajně ocenit

Navíc po sobě většinou nechá kuchyň ve stavu, který mě spolehlivě dorazí. Použije několik hrnců, prkénka, misky a všechno zůstane na lince nebo ve dřezu. Když řeknu, že vaření přece zahrnuje i úklid, odpoví, že nemůžu čekat všechno a že hlavní je, že se postaral o večeři. Jenže já po svém vaření také nenechávám práci na někoho dalšího. Nedávno jsem svému manželovi řekla, že bych byla radši, kdyby méně sbíral pochvaly a častěji prostě uvařil. Urazil se, protože podle něj neumím ocenit, že se snaží.

Možná opravdu zním protivně. Jenže po dvaceti letech každodenního vaření už mi připadá absurdní tleskat dospělému člověku za něco, co já dělám pořád a bez obecenstva. Proč se stejná domácí práce u jednoho partnera bere jako samozřejmost, zatímco u druhého jako něco mimořádného, co si zaslouží uznání?

Mohlo by se vám líbit

„Manžel po vážné nemoci úplně změnil život. Já mu přestávám rozumět,“ říká Soňa

Ke komentáři k situaci Eriky nás inspiruje psychoterapeutka Nicole Schiener

Milá Eriko,

není divu, že vás nerozčiluje samotné vaření, ale rozdíl v tom, jak se stejná práce doma vnímá. Když něco děláte denně, snadno se z toho stane neviditelná samozřejmost, zatímco občasná aktivita druhého působí jako mimořádný výkon. Vaše podráždění proto nemusí znamenat, že neumíte ocenit manželovu snahu, ale že už vám chybí pocit, že je stejně vidět i to, co děláte vy.

Pomoci může přestat řešit, kdo si zaslouží větší pochvalu, a podívat se na celý úkol od začátku do konce. Vaření není jen chvíle u sporáku, ale také plánování, nákup, příprava a úklid, a pokud část z toho pokaždé zůstane na vás, nejde o skutečné převzetí celé povinnosti. Místo jednorázového „pomáhání“ by bylo fér domluvit se, které dny nebo úkoly bude mít váš manžel opravdu na starosti včetně všeho kolem nich.

Mohlo by se vám líbit

Křivda v manželství Lucky (45): Manžel vydělává dvakrát víc, a tak doma nehne prstem. Ona dře na dvě směny

Ocenění přitom ve vztahu není zbytečné, jen by nemělo fungovat jednostranně. Jestli váš manžel potřebuje slyšet, že se mu večeře povedla, můžete mu to klidně říct, ale stejně tak je namístě, aby si začal všímat každodenní práce, která se u vás bere jako samozřejmá. Nejde o to tleskat za každý talíř, ale o to, aby oba partneři cítili, že jejich čas a péče mají stejnou hodnotu.

Jak mohou partneři lépe vnímat každodenní práci, která se doma snadno stane neviditelnou? A proč může Eriku tolik dráždit manželova potřeba pochvaly, i když jí samotné nejde o potlesk za každou večeři? Přečtěte si také příběh Hanky, která má drobnou vadu a ta jí v běžném životě nedělá až tak problémy, ale ukázala se jako překážka v práci.

Zdroj: gottman.com, příběh poslala Erika F.