Někdy stačí jediná věta, aby se člověku ulevilo. Jindy stejnými slovy dokážeme druhého nechtěně zranit. Jak poznat, co lidé skutečně potřebují, i když to nedokážou říct přímo? Vyzkoušejte si dvanáct situací z každodenního života a zjistěte, jak dobře umíte číst mezi řádky.
Partner po těžkém dni, kamarádka se smutnou zprávou, kolega po nepříjemné poradě. Co říct, aby to druhému opravdu pomohlo?
V běžném životě často reagujeme rychle a podle sebe. Chceme poradit, utěšit nebo situaci vyřešit, a přitom druhý člověk může potřebovat něco úplně jiného. Kdo dokáže rozpoznat, co si druhý v daném okamžiku přeje, předejde spoustě zbytečných nedorozumění.
Zvlášť obtížné bývá porozumět lidem, které dobře známe. U partnera, rodičů nebo dlouholetých přátel máme pocit, že předem víme, co si myslí a proč se určitým způsobem chovají. Jenže právě tato jistota nás někdy svádí k mylným závěrům. Mlčení nemusí znamenat nezájem, podrážděný tón nemusí být namířený proti nám a zdánlivě nevinná poznámka může skrývat mnohem hlubší zklamání. Navíc každý člověk projevuje emoce jinak. Co jeden bez váhání vysloví, druhý raději nechá nevyslovené.
Slavná čísla, která se citují špatně
O komunikaci se často tvrdí, že slova tvoří jen 7 procent sdělení, tón hlasu 38 procent a řeč těla 55 procent. Čísla pocházejí ze dvou studií psychologa Alberta Mehrabiana z roku 1967.
Ty se ale týkaly jen situací, kdy lidé vyjadřují pocity a postoje, třeba sympatie nebo nechuť, a jejich slova přitom neodpovídají tónu hlasu či výrazu. Sám Mehrabian upozorňuje, že pokud člověk nemluví o svých pocitech nebo postojích, tyto poměry neplatí.
Rozumět druhým se dá učit podobně jako cizí jazyk. Čím víc pozornosti mu věnujeme, tím lépe se nám daří doma, mezi přáteli i v práci. Všímat si přitom vyplatí nejen slov, ale i toho, v jaké situaci se druhý právě nachází.
Přesto neexistuje univerzální návod na správnou reakci. Stejná slova mohou v různých vztazích znamenat něco odlišného a ani dobrý úmysl nezaručuje, že nás druhý správně pochopí. Záleží na předchozích zkušenostech, vzájemné důvěře i okolnostech konkrétního rozhovoru.
Náš kvíz proto není psychologickým testem ani měřítkem empatie. Nabízí dvanáct známých situací, nad kterými stojí za to se zamyslet. Možná zjistíte, že právě chvíle, v nichž máme okamžitě připravenou odpověď, bývají pro vzájemné porozumění nejnáročnější.