Eleonora (58) má spoustu známých, ale víkendy tráví sama. Nejvíc ji bolí jedna věc, kterou se stydí přiznat

Eleonora (58) má několik známých, bývalé kolegyně i rodinu, se kterou je občas v kontaktu. Přesto tráví většinu volného času sama. Poslední dobou si začíná uvědomovat, že jí nechybí lidé obecně, ale skutečně blízké vztahy.

Mám kolem sebe lidi, ale stejně jsem většinu času sama

Když se mě někdo zeptá, jestli mám přátele, automaticky odpovím, že ano. Znám spoustu lidí, občas zajdu s někým na kávu, s bývalými kolegyněmi si napíšeme k narozeninám a s rodinou se vídám při různých příležitostech. Jenže když přijde pátek večer, často zjistím, že vlastně nemám komu zavolat jen proto, že nechci být sama. O víkendu někdy nepromluvím s nikým až do pondělí.

Začala jsem si proto plánovat i úplně obyčejné věci tak, abych aspoň někam vyšla. Nakupuju po menších dávkách, chodím častěji do knihovny nebo si sednu na kávu, i když bych si ji klidně mohla udělat doma. Nejde ani tak o program. Spíš potřebuji chvíli slyšet kolem sebe lidi a mít pocit, že jsem součástí normálního života.

Nevím, jestli ještě budu mít nějaké přátelé

Nejtěžší je pro mě přiznat si to nahlas. Připadá mi, že v mém věku už bych měla mít dávno vybudovaný okruh lidí, kteří tu budou automaticky. Jenže můj život se nějak poskládal jinak. Některá přátelství se rozpadla, lidé se odstěhovali, jiní mají partnera, děti nebo vnoučata a svůj vlastní rytmus. Já nechci nikomu volat jen proto, abych se mu vnutila do života. Zkoušela jsem několik kurzů a chodím občas na kulturní akce, ale zatím z toho vznikly hlavně další příjemné známosti, ne člověk, kterému bych mohla napsat v sobotu odpoledne: Pojď ven, nechci být sama.

Někdy mě napadne, že jsem ten správný čas na hlubší vztahy prostě propásla. Pak se ale sama sebe ptám, jestli to není jen výmluva ze strachu začít znovu. Dá se po padesátce vytvořit úplně nový okruh blízkých lidí, nebo se hluboká přátelství budují hlavně v době, kdy jsme mladší?

Mohlo by se vám líbit

„Na životní styl kamarádek už finančně nestačím. Stydím se to přiznat,“ říká Sylva

Ke komentáři k situaci Eleonory nás inspiruje psycholožka Marisa Franco

Milá Eleonoro,

hluboká přátelství rozhodně nejsou vyhrazená jen mládí. V mladších letech ale často vznikají snáz, protože jsme s lidmi pravidelně ve škole, práci nebo při společných aktivitách a blízkost se může vytvářet téměř sama. Později už podobné prostředí musíme mnohem častěji vytvářet vědomě, a proto může seznamování působit pomaleji a namáhavěji.

To, že z kurzů nebo kulturních akcí zatím vznikly hlavně příjemné známosti, neznamená, že nefungují. Blízkost většinou nevznikne při jednom setkání, ale opakováním, iniciativou a postupným sdílením osobnějších věcí. Když vám bude s někým dobře, zkuste nečekat, až další krok udělá druhá strana – navrhněte kávu, procházku nebo další společný program a u lidí, které jste dřív měla ráda, se nebojte ozvat znovu ani po delší době.

Mohlo by se vám líbit

Krutá zrada nejlepší kamarádky: Iveta (40) kvůli jediné prosbě přišla o úspory za osm let

Možná také stojí za to opustit představu, že opravdový přítel musí být člověk, který se v našem životě objevil před třiceti lety. Nový vztah může být zpočátku obyčejný a teprve postupně se z něj stane někdo, komu jednou bez rozmýšlení napíšete v sobotu odpoledne. Ten správný čas jste tedy nepropásla. Jen dnes přátelství pravděpodobně potřebuje víc vašeho aktivního rozhodnutí dát některým lidem opakovaně šanci dostat se blíž.

Proč se člověk může cítit osaměle, i když kolem sebe nějaké lidi má? A jak může Eleonora hledat nové blízké vztahy, aniž by měla pocit, že ve svém věku něco zanedbala nebo zmeškala? Přečtěte si také příběh Terezy, která hromadí doma věci a neumí je jen tak vyhodit. Má problém a neví, co dál.

Zdroj: apa.org, příběh poslala Eleonora L.