“Kolega z práce mi rozumí víc než manžel. A já nevím, jestli už nejdu přes čáru,” je na vážkách paní Beata

Paní Beata (51) si svého manžela brala z velké lásky. Překonali spolu mnoho. Vždycky si rozuměli, povídali si. Jejich kamarádi je obdivovali, protože měli stále důvod k úsměvu, pořád byli dobře naladění a jejich vztah vypadal jako z pohádky. Nicméně poslední roky vidí paní Beata změny. Takové, které nečekala. Připadá si jako spolubydlící. Ne manželka a žena. Došlo jí to v době, kdy do jejich kanceláře přišel nový kolega. A ona s ním začala flirtovat.

Kolega z práce mi rozumí víc než manžel

Vždycky jsem si říkala, že naše manželství je pevné. Ale postupem času se mezi nás začala vkrádat tichá prázdnota. Ráno si řekneme jen ahoj, večer si popřejeme dobrou noc. Jinak spolu některé dny vůbec nemluvíme. A když už, tak to jsou provozní věci jako nákup, servis auta, co bude k jídlu a podobně. A mezi tím žijeme spíš jako spolubydlící. Nemáme společné koníčky, neplánujeme, nesdílíme. Když mu chci něco říct, polovina věcí ho vůbec nezajímá. Druhou polovinu komentuje jen krátkým no jo.

A já si uvědomila, že vedle sebe žiju, ale už ne žiju s ním. Uvědomila jsem si to v době, kdy se něco stalo v práci. Objevil se někdo, kdo mě opravdu vidí. Před pár měsíci k nám nastoupil nový kolega, Michal. Nic zvláštního jsem na tom neviděla. Ale jednou jsme se potkali v kuchyňce u kávy a začali se bavit. Jen tak. O práci, o životě, o dětech, o filmech. A najednou jsem zjistila, že se těším do práce. Na jeho úsměv. Na to, jak se zeptá: „Jak ses vyspala?“ způsobem, který zní, jako že ho to opravdu zajímá.

Zajímá ho, co si myslím

Na naše společné obědy, kde se smějeme víc než za posledních deset let doma. Začal být tím, čím kdysi býval můj manžel, někým, kdo mi rozumí, kdo slyší i to, co neříkám. Jsem jen krůček od toho podlehnout a zavést to někam dál. Vím, že jsem vdaná a svého manžela pořád svým způsobem mám ráda. Jenže mám pocit, že taky ještě můžu něco hezkého zažít. Vím, že bych neměla. Vím, že po desítkách let manželství bych měla stát pevně. Ale zároveň cítím, že jsem toužená, viděná, živá.

Cítím se rozpolcená. Jako bych stála na tenkém ledě a stačí jeden krok, aby se všechno změnilo, k lepšímu, nebo k horšímu. Nechci si zničit život unáhlenou volbou. Ale zároveň nechci žít jako spolubydlící s někým, kdo mě přehlíží. Mám si s manželem konečně sednout a říct mu všechno naplno? Mám dát šanci vztahu, který už jen přežívá? A nebo mám poslechnout své srdce, i když mě děsí, kam mě vede.

Nejlepší komentář na situaci paní má koučka Šárka Smutná

Citové aféry mohou způsobit zmatek ve vašem manželství nebo vztahu, stejně jako ve vaší rodině. Máte jen určité množství „emoční energie“. A je jasné, že ta časem, s přibývajícími roky ve stereotypním manželství, vyšumí. Vyprchá, zejména pokud se nesnažíte vášeň a změny obnovovat. A to se u vás, paní Beato, moc neděje. Pokud svou energii soustředíte jinam, může to začít mít škodlivý vliv na vaše vztahy s lidmi, kteří jsou vám nejblíže. Říkáte, že vašeho muže máte stále svým způsobem ráda. Opravdu chcete zahodit roky manželství kvůli kolegovi z práce? 

Jistě, tolik otevření se druhé osobě má vždy potenciál proměnit se v něco víc, zvláště pokud je to někdo, kdo vás přitahuje, nebo kdo odpovídá typu, po kterém byste obvykle toužili, kdybyste ještě nebyli ve vztahu. A to zřejmě váš kolega je. Jenže ono je něco jiného nevinný flirt, pak nevěra, rozpad manželství. Jste na to připravená? Zahodit vše, co jste budovali? Radila bych vám si s manželem sednout a promluvit. Říci mu, že se necítíte v manželství žádaná a šťastná, že vás mrzí, že z něj vyprchala jiskra. Zažehnout ji můžete klidně i teď, je vám 50, máte velkou část života před sebou. Emoční poměr vám manželství nenahradí.

 Emoční poměr je nesexuální vztah zahrnující podobnou úroveň emocionální intimity a pouta jako romantický vztah. Citové aféry obvykle začínají jako přátelství. Některé platonické vztahy se mohou pomalu proměnit v hluboká citová přátelství. Když shledáváte tuto druhou osobu přitažlivou nebo když sdílíte sexuální chemii, čelíte kluzkému svahu, který vás odvádí od manželství nebo partnerství. Nedělejte to dříve, než si promluvíte s manželem. Uvidíte, že oba se třeba cítíte stejně a oba toužíte po tom vaše manželství obnovit.

Jak se má paní Beata rozhodnout? Co dál dělat? Zůstat v manželství, kde se nekomunikuje? Nebo jít za neznámým a riskovat štěstí? Přečtěte si také příběh paní Libuše, která neví, jak po odchodu dětí z domu dál fungovat a žít.