“Děti, chovejte se ke mě slušně, ještě jsem neumřela,” píše svým dětem Ivana. Je rozladěná, že ji berou jako přítěž, přitom je zcela vitální

Paní Ivana (77 let) má dvě děti a obě vychovala dobře. Starají se o ni, pomáhají se vším, s čím potřebuje. Paní Ivana je stále velmi vitální a soběstačná dáma, která potřebuje jen občas pomoci s těžkým nákupem, který už nedonese domů, a občas s větším úklidem, kdy okna taky už neumyje. Děti jí pomáhají, ale mají pocit, že si mohou vše rozhodovat podle sebe. Paní Ivaně se to nelíbí, když rozhodují, jak se říká, "o ní, bez ní", navíc ještě před ní, jako by tam nebyla a neslyšela je.  I proto se rozhodla napsat svým dětem dopis.

Milé děti,

chovejte se ke mě, prosím, slušně! Ještě jsem neumřela! A ani nejsem nemohoucí tak, jak vy si myslíte. Jednou týdně mi dovezete větší nákup a jednou za tři měsíce mi přijdete umýt okna a udělat generální úklid. Víc nic. jsem soběstačná, uvařím si, udělám všechno, co potřebuji. Vím, že to asi myslíte dobře, ale přestaňte. A chovejte se ke mě jako ke své mámě. Nejsem vaše dítě, nejsem ani nemohoucí matka, kterou můžete přesouvat z místa na místo, tak, jak potřebujete vy dvě. Připadám si méněcenná a jako přítěž, která je zavěšená na vašich bedrech.

Přestaňte, prosím

Rozhodujete o tom, co budu vařit, podle toho mi nakoupíte. I když si mi řeknete o seznam, který vám sepíšu, donesete z toho jen půlku, protože jste si řekly, že si raději uvařím to či ono. Holky, já si můžu vařit co chci a to, na co mám chuť. Táhne mi na osmdesát, kdoví, jak dlouho tady ještě budu. Nechci jíst nějaké jídlo, které mi nechutná. Když mám chuť na řízek, udělám si řízek. Tak to prostě je. Víte, že jídlo je moje vášeň, ale když mi donesete zeleninu na polévku nebo zeleninové karbanátky, když vás o to nepožádám, akorát mě to naštve. Přestaňte mi organizovat domácnost tak, jak si myslíte, že by to bylo dobré. Je to můj byt, můj domov.

Pokud to takhle půjde dál, budu si nákupy objednávat na internetu a na okna si pozvu někoho, kdo mi je za peníze umyje. A to tak, jak chci já, protože je to můj domov a můj život. Myslíte to dobře, ale takhle to nejde.

Vaše máma

Nejlepší odpověď na situaci paní Ivany má koučka Leslie Vernick

Je tak bolestné vidět, jak naše dospělé děti vyjadřují své já, zvláště když je to proti nám, jejich rodičům, kteří by za naše děti položili život. Bohužel nemůžete udělat nic, abyste změnila své dcery, je to jejich odpovědnost. Na druhou stranu je skvělé, že se o vás tak starají, o by za to jiné rodiče dali. Možná si to samy ani neuvědomují, protože mají pocit, že pomáhají, ale je dobře, že si stojíte za svým. Je pravda, že mohou reagovat špatně a nějakou dobu se vám neozvou, protože jste přestali snášet to, jak se chovají. Ale hádám, že časem přijdou k rozumu a uvědomí si, že je milujete a že se mýlily v tom, jak se k vám chovaly. Váš postoj jim pomáhá vašim dcerám být si více vědomy toho, jakým "já" chtějí být. Promluvte si s nimi, jistě najdete společnou cestu.

Jak se má paní Ivana zachovat? Stát si na svém a s dcerami si promluvit? Nebo být ráda, že jí dcery pomáhají? Jak byste situaci řešili vy? Přečtěte si příběh paní Simony, která se potřebuje znovu zamilovat do svého manžela.