"Vychovala mě macecha, přesto mi dala vše, co jsem potřebovala. Na vlastní matku si ani nevzpomenu," říká Ludmila

Přečtěte si příběh naší čtenářky Ludmily (43 let), kterou vychovala žena, která ji neporodila. Žena, která nebyla její biologickou matkou, ale které „mami“ přesto říkala, a za matku ji celoživotně považuje. Ostatně, ne všichni rodiče vychovávají vlastní dítě. Paní Ludmila Světu ženy napsala: 

Moje máma byla skvělá žena. Pamatuji si, že o sebe pečovala a se stejnou láskou pak pečovala i o mě. Nikdy jsem neměla pocit, že bych strádala nebo že bych pochybovala o tom, že právě Jana není mou biologickou maminkou. Chodily jsme na dlouhé procházky, každý víkend mi pekla mou oblíbenou mramorovou bábovku a když jsem si náhodou rozbila kolena, jako tehdy v létě na kole, tak mi je očistila desinfekcí a zalepila náplastí.

Mohlo by se vám líbit

“Drahá Markétko, promiň. Jsem zbabělec,” sype si popel na hlavu Radovan, který se rozvedl se svou nemocnou ženou

Žena, ke které jsem vzhlížela

Byla to skvělá žena. Stále je. Jako malá holka jsem k ní dost vzhlížela. Chtěla jsem být a vypadat přesně jako ona. Máma byla jako mladá skutečně krásná. Měla dlouhé hnědé vlasy, modré oči a na tváří neustále úsměv a nikdy neřekla „ne“. Dokonce i ve chvílích, kdy mě za něco kárala, se na mě usmívala. Jako malé holce mi to dávalo pocit neskonalého bezpečí. Měla jsem pocit, že mi nikdy nikdo nemůže ublížit, protože moje máma, ta žena, která mě střežila jako oko v hlavě, mě vždy ochrání. A tak tomu i bylo.

Máma byla přátelská, pamatuji si, že si s ní každý rád povídal. Měla obrovské srdce, které nabídlo prostor všem, kteří to v danou chvíli potřebovali. Jednoho letního večera si ke mně Jana sedla a tvářila se trochu vážněji než obvykle. Zadívala se mi přímo do očí a řekla: „Musím ti vyprávět jeden příběh.“ Toho večera jsem se dozvěděla, že Jana není moje biologická maminka. Že mě sice vychovává a její láska byla vážně zcela bezbřehá, ale není tou ženou, která mě porodila. Pamatuji si, že mi to přišlo strašně divné. Byla jsem malé dítě a moc jsem tomu nerozuměla. Uvědomění, že si můj tatínek po odchodu mé biologické matky našel novou partnerku, přišlo až někdy kolem puberty. Tehdy jsem měla potřebu se Jany zeptat, jak to celé bylo a proč vlastně moje matka tátu opustila.

Mohlo by se vám líbit

"Chodila jsem za ním každý den, nakonec jsem jeho smrt nestihla," uvedla se smutkem ve tváři a velkou bolestí v srdci Ivana

Bez lítosti a bolesti

Když jsem s Janou mluvila, necítila jsem ani špetku bolesti a lítosti. Neměla jsem pocit, že by mě fakt, že Jana není mou skutečnou matkou, měl bolet nebo zasáhnout. Dívala jsem se na ni a cítila, že ona je tím pilířem, tou nejdůležitější osobou mého života. Vychovala mě, jak nejlépe uměla a byla tu pro mě, kdykoliv jsem to potřebovala. A nikdy se nebála být upřímná. V tu chvíli jsem si uvědomila, že není důležité, kdo vás porodí, ale kdo vám jako malé bytosti nabídne otevřenou náruč, lásku a pochopení. To vše jsem od Jany, ženy, která mou matkou není a přesto je, měla ve velkém.

Vyjádření odborníka: Macechy nemají dobrou pověst, ale...

Na téma biologické matky a maminky, která nás skutečně vychovala, zajímavě hovoří doktorka a lektorka psychologie na Thames Valley University, Lisa Doodsonová. „Pojem macecha nemá příliš dobrou pověst. Stačí se ponořit do Disneyho příběhů, podívat se například na Popelčinu zlou macechu nebo zhlédnout pár záběrů Sněhurčiny macechy, zlé královny, abyste si uvědomili, že macechy mají tradičně skutečně špatné jméno. Přesto je tato představa mylná. Macecha může dítě vychovat daleko lépe, než matka, která ho porodila a nemá zájem se o něj starat a vychovávat jej. Vždy tedy záleží především na tom, zdali dítě, o které se staráte, dostává dostatek lásky a pozornosti, které potřebuje. Fakt, kdo vás přivedl na tento svět, je v tomto ohledu zanedbatelný. Co ale opomenout nelze je, kdo se vám věnoval, kdo vás naučil jezdit na kole a zavazovat si tkaničky, kdo vám lepil náplast na rozbitá kolena nebo četl pohádky před spaním. Matka je ochráncem a pilířem každého dítěte a musí být přítomna. Je to někdo, koho si pamatujete pro jeho činy a zásluhy, ne kvůli tomu, zdali vás porodil.“

Přečtěte si třeba příběh paní Sylvie, která svou maminku moc miluje, ale nemůže se o ni postarat.

Mohlo by se vám líbit

“Holčičko moje, vím, že je asi pozdě, ale nevdávej se,” varuje svou dceru Naďa