“Holčičko moje, vím, že je asi pozdě, ale nevdávej se,” varuje svou dceru Naďa

Před stejnou situací teď stojí paní Naďa, která nám poslala svůj příběh. Její dcera je zamilovaná a připravuje svatbu. Ta zřejmě, pokud se nestane zázrak, proběhne co nevidět. Dcera je velmi mladá, má život před sebou, a navíc si bere muže, který není dobrý, alespoň podle její maminky. Proto se Naďa rozhodla napsat své dceři dopis, ve kterém ji varuje před neuváženým a zbrklým krokem, jehož by mohla později litovat. Rozhodla se jí napsat i za cenu toho, že na ni dcera bude naštvaná.

Má milovaná holčičko,

vím, že ti píšu na poslední chvíli, ale do posledního momentu jsem věřila, že otevřeš oči sama, bez mého zásahu. Nechci se ti plést do života, od určité doby jsem to nedělala, na vše sis musela přijít sama. Udělala jsi pár chyb, ale nikdy nebyly takové, které by nešly vyřešit. Pak jsi potkala Romana. Svého budoucího manžela. Hned jsem tušila, že to není muž pro tebe, ale raději jsem nic neříkala. Kdoví, třeba jsem moc úzkostná, jako každá máma. A navíc jsem doufala, že to nebude mít dlouhého trvání a že sama uvidíš, jaký je.

Mohlo by se vám líbit

“Nevlastní dcera si ze mě dělá služku, manžel to přehlíží,” svěřuje se Eva

Nechová se dobře

Jsi zamilovaná, vidím to na tobě. A taky zaslepená, jak to už bývá. Láska ti nasadila růžové brýle a ty skrz ně vidíš věci jinak, než ve skutečnosti jsou. Roman se nechoval dobře nikdy, neustále měl a má ke všemu poznámky, nic mu není dost dobré. Tebe peskuje a sekýruje, dělá z tebe služku. A ty to všechno pro něj děláš. Přestala jsi nosit šaty a sukně, protože se mu to nelíbilo, obarvila sis vlasy na blond, protože on chtěl blondýnku a změnila jsi práci, abys nebyla „tolik na očích“. Mám pocit, že tě úplně ovládá. Manipulátor jak vyšitý. Doufala jsem a věřila, že se ti oči otevřou a že uvidíš pravdu, až ti růžové brýle zamilovanosti spadnou. Když jsi před půlrokem přišla, že tě požádal o ruku a tys řekla ano, byla jsi tak šťastná a nadšená... Oznamovala jsi mi to celá rozzářená, ale já jsem se nemohla radovat s tebou... Já jsem se vyděsila. Přišlo to, čeho jsem se obávala. Manželství je důležitý krok, který nejde jen tak smazat. Mám o tebe strach, holčičko.

Život podle něj

Svatbu jsi začala aktivně zařizovat, vím dobře, že máš svatbu vysněnou a promyšlenou do každého detailu a chtěla jsi ji přesně podle sebe. To bys však neměla mít za budoucího manžela právě Romana, který ti zničí tvůj vysněný den. Chce svatbu jinak, podle jeho matky, která pro něj je a bude vždycky tou první a nedotknutelnou. A tak vše, na čem jsi dlouho pracovala, smetl ze stolu a i svatba bude podle něj. Zase. A tvůj budoucí život? Zařízený do puntíku podle tvého budoucího manžela a jeho „maminky“. Chtěla jsi vždy domeček se zahrádkou, ale on chce byt, zařízený podle sebe. Ty tam budeš jen jako levná pracovní síla a žena, kterou může on sám komandovat. 

Mohlo by se vám líbit

Příběh ze života: "Dcera mě nepozvala na svatbu, mstí se mi za to, že jsem ji údajně neměla dost ráda,” pláče Radana. Psycholog radí, jak postupovat

Neber si ho

Neber si ho holčičko moje, prosím. Vím, že to nepíšu ve vhodnou chvíli a možná si řekneš, že ti nemám co kecat do života. Ale jako máma cítím  povinnost tě varovat. Možná to ty nevidíš, ale já ano. A nejsem jediná. Občas mě potkají tvé bývalé kamarádky a ptají se, jak se máš. Že je mrzí, že se s nimi nestýkáš, ale tuší, že za tím stojí Roman. Jedna mi dokonce řekla, že by tě moc ráda zastavila, ale neví jak. A tak to zkouším já tímhle dopisem. Doufám, že to nebude pokus marný. A doufám, že se na mě nebudeš zlobit. Musím! Nechci, aby sis zničila život. Chci, abys byla šťastná.

Mám tě moc ráda, zlatíčko moje.

S láskou, máma

Paní Naďa doufá, že svou dceru probudí, a ta se nevdá. Máte ve svém okolí podobný příběh? Začíst se můžete také do příběhu paní Marie, která zoufale touží vidět syna, jehož už léta neviděla. Chce se s ním setkat a popovídat si, jak se v životě má, a možná se s ním, vzhledem ke svému zdraví, také rozloučit.