Výchova dítěte je náročným a vlastně celoživotním procesem, kterého se každý rodič musí zhostit s nejlepším vědomím. Přesto vychovat dítě správně není jednoduché a často si i samotní rodiče přijdou bezradní. Facky přitom nejsou řešením. S tím souhlasil i velký odpůrce fyzických trestů, zesnulý elitní psycholog Radek Ptáček v posledním rozhovoru v pořadu Ženská tabu webu Lifee.cz.
„Fyzické tresty jsou špatně proto, že nefungují. To je dokázané,“ nechal se slyšet přední český odborník, který byl sám otcem tří dětí. „Máme v současné době stovky až tisíce studií, které jasně dokazují, že fyzické tresty nikdy k žádnému pozitivnímu důsledku nepovedou,“ uvedl Ptáček v pořadu Ženská tabu webu Lifee.cz.
„I mírné fyzické tresty, které jsou občasné, vedou ke zvýšené pravděpodobnosti výskytu těžkých duševních stavů, vyššímu výskytu duševních poruch, duševních onemocnění, především z oblasti úzkostně depresivního spektra,“ varoval Radek Ptáček a pokračoval: „Vedou také k problémům v sociálním uplatnění, a to, co je pravděpodobně nejzávažnější, vedou k replikaci tohoto násilného chování. Dítě vnímá rodiče jako svůj etalon. Napodobuje ho. A jestliže vidí, že rodič v náročných situacích volí fyzický trest, tak ho dítě bude opakovat. To znamená i děti, které byly mírně fyzicky trestané, mají tendenci častěji využívat fyzické prostředky v partnerských vztazích.“
Elitní psycholog Radek Ptáček byl velkým odpůrcem jakýchkoliv fyzických trestů. Díky svým postojům byl on sám často terčem kritiky těch, kteří s jeho názory nesouhlasili, protože sami zastávali názor, že občasná facka vůbec nevadí. Podle Ptáčka byl ale nevhodný jakýkoliv fyzický trest. „Já jsem často obviňován z toho, že jsem akademik. Ale rád bych řekl, že s dětmi velmi intenzivně pracuji téměř 25 let. Plus mám tři vlastní děti, které vychovávám bez jakékoli formy fyzického trestu, takže vím, že to jde,“ uvedl Ptáček ve svém posledním rozhovoru pro Lifee.cz.
Ptáček ale neříkal, že výchova, kterou bychom jako rodiče měli svým dětem dát, nemá mít žádné hranice. On sám rozlišoval a plně poukazoval na rozdíly, které jsou mezi bezbřehou výchovou a respektující výchovou, kdy dítěti vytyčíme hranice bez nutnosti fyzických trestů. „Mnoho dětí nemá hranice. Moje žena pracuje v základním školství a já mohu pozorovat, že děti skutečně mají velké problémy s dodržováním hranic a že na vině může být výchova, která je přespříliš otevřená. Takže my říkáme: 'Každá výchova musí mít jasné hranice, děti musí mít hranice, musí být vedeny k tomu, aby je dodržovaly. Ale zároveň v těch jasně daných hranicích mohou mít volnost a měly by mít respekt k tomu, v čem se rozhodují,'“ poukazoval Ptáček.
Hranice jsou pro každé dítě velice důležité. Na rodičích pak je si hranice nastavit. Podle Ptáčka byly hranice něčím, co dítěti ukázalo správný životní směr. Ptáček poukazoval na to, že hranice se mění s věkem dítěte v přímé úměře ke zvyklostem, která ta či ona rodina má. „Dítě musí následovat to, co rodiče říkají. A ta pravidla se pak samozřejmě s věkem rozvolňují. Ale vždycky je to individuální,“ uzavřel problematiku fyzických trestů muž, který tvrdil, že vychovat své dítě dobře jde opravdu i bez nutnosti facek.
