Rodiče hrají v životě dítěte zásadní roli, protože nám poskytují vedení, lásku a podporu od okamžiku, kdy se narodíme. Učí nás rozlišovat mezi dobrem a zlem, rozvíjejí naše sny a poskytují nám základy, na kterých můžeme stavět svůj život. I když je jejich vliv neocenitelný, přijde čas, kdy musíme vykročit a razit si vlastní cestu. Je třeba najít rovnováhu mezi oceněním jejich pomoci a přijetím nezávislosti, která nám umožní skutečně růst. O tom se pro Lifee.cz rozpovídala i dcera slavného zpěváka Dalibora Jandy, zpěvačka Jiřina Anna Jandová.
„Na plakátě jsem jenom Jiřina Anna. Mám s tátou skvělý vztah, ale nechci s ním být za každou cenu spojovaná,“ uvedla se smíchem Jiřina Anna Jandová, dcera slavného otce, Dalibora Jandy ve videu pro web Lifee.cz.
Od prvních krůčků
Rodiče jsou svým dětem oporou po mnoho let jejich života. Milovat je samozřejmě budou celý jejich život, od prvních krůčků až po maturitu jsou však rodiče často největšími fanoušky svých ratolestí. Starají se, aby jejich dítě mělo vše potřebné, vnáší moudrost do jejich životů a fází, kterými si procházejí a kdykoliv je potřeba, chrání je. Během dětství a dospívání je tato podpora zásadní. Pomáhají dětem budovat sebedůvěru, zvládat výzvy a učit se, jak se vyrovnávat s životními vzestupy a případnými pády.

I tak je ale nutné, aby rodiče svým dětem dali právo na svobodné rozhodnutí a nečinili je za ně. Mají dětem poskytnout nástroje a hodnoty, které jim umožní činit správná rozhodnutí samostatně. To zahrnuje učení se odpovědnosti, odolnosti a kritickému myšlení - vlastnostem, které děti budou potřebovat, než budou schopné rozhodovat se samy.
Pány svého osudu
Každé dítě musí dříve či později nabýt vědomí, že svůj osud si tvoří samo. Volba správného povolání, rozhodnutí, kde budu žít, nebo určení, jaké vztahy jsou pro nás přínosem a které nikoliv, jsou tato rozhodnutí plně v rukou dítěte. Rodiče mohou poskytnout radu a podporu, na dětech pak je, aby se rozhodly v souladu se svými osobními aspiracemi. Nechat svého potomka na pospas osudu rozhodně není jednoduchým krokem.
Mnoho rodičů může s touto vizí propuštění bojovat, stejně tak se ale děti mohou trápit tím, že nejdou cestou, kterou si pro ně představovali jejich rodiče. Je však důležité si uvědomit, že jít vlastní cestou neznamená odmítat vedení rodičů nebo si jich nevážit. Cílem je žít život, ve kterém zůstanou děti věrní tomu, kým jsou.
Jít si svou vlastní cestou je pro každého člověka důležitým mezníkem jeho existence. I proto je nutné, aby rodiče své děti podpořili v tom, co oni sami cítí jako správný krok. Ať už se to týká práce, výběru školy nebo vztahu. Je to jediná cesta, jak si dítě může formovat svou vlastní osobnost a obohatit se o zkušenosti, které nikde jinde nenajde. Jít si svou vlastní cestou pomáhá budovat jeho vnitřní sílu, odolnost a životní moudrost. Tyto zkušenosti, i když jsou někdy obtížné, umožňují dětem rozvíjet pocit samostatnosti a soběstačnosti. Pomáhají jim získat potřebnou důvěru v sebe sama a pochopit, co skutečně znamená být zodpovědný za svůj život.
Být rodičem není snadné. A to ani ve chvíli, kdy se rozhoduje, jak svého potomka pojmenuje. Víte, která jména byla oblíbená v letech, kdy jste se narodili?
Galerie: Rodiče mohou dětem pomáhat, vlastní cestu si ale musí sami. Je to důležité pro formování jejich osobnosti
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

„Vrátila jsem se domů, abych pomohla rodičům, ale se sestrou se hádáme kvůli každé maličkosti,“ říká Tereza

„Manžel začal být vegetariánem a nutí do toho celou rodinu. Děti straší smrtí zvířat,” je naštvaná Milena

"Nerozumím si se svou matkou. Trápí mě to celý život," svěřila se Hanka

"Podváděl mě na každém kroku, dlouho jsem se trápila. Pak jsem bouchla do stolu a odešla," svěřila se Petra

"Rozešla jsem se s mužem, kterého miluji. Důvodem byl strach, že by to konečně mohlo vyjít," napsala paní Simona

"Opustil mě kvůli jiné, dnes prosí, abych se vrátila," vypráví svůj příběh Ivana

"Zamilovala jsem se do bratra svého přítele. Marka to úplně zničilo," píše nám smutně Lucie

"Zamilovala jsem se do svého nevlastního bratra. Nikdo z rodiny se mnou nemluví," píše paní Lucie

"Když jsem se z toho konečně dostala, Radek se vrátil. Prý se změnil," svěřila se Aneta











