Herečka Veronika Arichteva praktikuje respektující výchovu svého syna: Fyzické tresty jsou podle ní tabu

Herečka Veronika Arichteva, rozená Nová, letos oslavila 38. narozeniny. Od roku 2013 je vdaná za režiséra Bisera Arichteva, s nímž se v září 2020 stali rodiči malého Luky Christa. Herečka veřejně vystupuje s tím, že ve výchově jejich syna praktikují tzv. respektující výchovu, která ale velkou část veřejnost lehce „zvedá ze židle“. Právě o tomto tématu se rozhodla promluvit i v pořadu Ženská tabu pro web Lifee.cz, kde vysvětluje podstatu tohoto druhu výchovy i to, proč si myslí, že je právě tento postup správný.

Mohlo by se vám líbit

Jak vypadají karlovarské hvězdy v civilu, když nečekají blesky fotoaparátů: Komu to sluší nejvíce a kdo se zapomněl před odchodem podívat do zrcadla?

Co je respektující výchova?

Respektující výchova je takový přístup, který klade důraz na respektování důstojnosti a práv dítěte, komunikaci založenou na porozumění a podporu jeho individuálního rozvoje. Cílem je vychovat sebevědomé a spokojené děti, které jsou schopny projevit své pocity, respektovat ostatní a efektivně řešit konflikty.

Jedním z hlavních principů respektující výchovy je porozumění dítěti jako jedinečné bytosti s vlastními potřebami, pocity a myšlenkami. Rodiče a vychovatelé se snaží vnímat svět očima dítěte a reagovat na jeho potřeby s empatií a pochopením. Komunikace je založena na otevřenosti a sdílení, což dětem umožňuje vyjádřit své pocity a potřeby bez obav z odsouzení. Křičení a fyzické tresty jsou v tomto výchovném směru naprosto tabu, rodiče se snaží dítěti vše vysvětlit po dobrém a respektovat jeho pocity, ať jsou jakékoliv. „Kolikrát už bych zařvala a bouchla, ale pak se snažím zklidnit. Hrozně mi pomáhá se nadechnout,“ říká Arichteva.

Jde to i bez fyzických trestů

Herečka se sama diví tomu, jak je společnost v tomto směru nastavená. Dle jejích slov totiž dříve bylo normální, že muži bili své ženy, že učitelé dávali dětem ve školách rákoskou přes prsty a někteří majitelé psů dokonce bili i je. „To všechno vymizelo. Tady společnost uznala, že je to špatně. Tak jak je možné, že u těch dětí to stále přetrvává?“ Herečka sama si v tomto směru dává odpověď „Já si myslím, že by se společnost měla na děti dívat jako na lidi, jako na sobě rovné,“ říká. Na otázku, zda si myslí, že výchova jde i bez facek, odpovídá „Já si myslím, že jo. Nebo myslím... troufám si říct, že to vím, ač jsou mému synovi teprve tři roky. Za tu dobu jsem ale zažila hodně vypjatých situací, kdy mi opravdu stříkaly nervy. A vždycky jsem se udržela. Kromě jedinkrát, kdy jsem syna uhodila pyžamem a jemu zůstaly na p*deli takové ty cvočky,“ přiznává. Právě tento moment jí ale přesvědčil o tom, že něco takového už by nikdy neudělala „A jsem pevně přesvědčená, že ta ruka mi už neulítne. Protože pohled toho mého dítěte, tak malého... Já jsem pro něj ta maminka, to bezpečí a všechno, a teď jsem mu způsobila bolest. Ten jeho pohled byl tak strašný, že ho mám dodneška před očima.“

Mohlo by se vám líbit

Výchova dětí, která může dětem zničit život nebo naopak. Vyhněte se zásadním chybám jako je neustálé "ne"

Co když má dítě nezastavitelný záchvat vzteku?

Pravděpodobně každý rodič někdy zažil situaci, kdy má dítě nezastavitelný záchvat vzteku a nenechá se nijak utišit. Právě takové situace patří k těm nejvypjatějším, kdy mnohým rodičům „prasknou“ nervy. Arichteva v takových situacích nechává syna být a čeká, až ho to přejde samo. „Já nejsem psycholog, asi je na to spousta jiných metod. Ale co mně se nejvíc osvědčilo, je nedělat nic. Pokud to je někde na ulici mezi auty, tak ho tam samozřejmě nenechám ležet, ale pokud to je nějaké bezpečné místo... Mně nikdy nepomohlo, že bych mu v tu chvíli něco vysvětlovala. Když má hysterák nebo je strašně naštvaný, že bych mu začala tu situaci vysvětlovat. Já ho třeba jenom obejmu, což mnohdy ani nechce, nebo mu jenom řeknu, že jsem tady a že až bude potřebovat, tak ať za mnou přijde,“ říká.

Mohlo by se vám líbit

„Můžeme začít znovu?“ zeptala se paní Eva. „Už je pozdě, mami. Mám svůj život,“ odpověděla její dcera. Odešla z domova hned, jak mohla

Respektující výchova má své hranice

Ačkoliv se může zdát, že tento způsob výchovy je bez jakýchkoliv hranic a lidé si jej často pletou s benevolentní výchovou, není tomu tak. „V respektující výchově jsou strašně důležité hranice. Jenom se nenastavují strachem z bití nebo strachem z rodičů a nějakými ultimáty. My se to snažíme nastavovat tak, že když se řekne “NE„, tak je to “NE„. Přičemž my to “NE„ zdůvodníme. A snažíme se, aby to dítě pochopilo. Stejně tak my respektujeme jeho “NE„. Protože je nesmírně důležité, aby dítě umělo říkat “NE„, vysvětluje podstatu výchovy herečka.