Věty, které vašemu dítěti mohou zničit navždy sebevědomí. Jaká je jejich vhodná alternativa?

Odkud se vlastně bere sebevědomí?

Vše začíná právě již během dětství. Vše, co řeknete svému dítěti, ho ovlivní. Stejně jako existují slova povzbuzení, která ho donutí k neuvěřitelným výkonům, existují i věty, které zcela zdevastují jeho sebeúctu. Vysoké sebevědomí pak přináší příjemné pocity, jako je potěšení, radost, nadšení a zájem, zatímco nízké sebevědomí zahrnuje bolest, smutek, vinu, stud a pocit prázdnoty. Mezi rodiči a sebevědomím dětí existuje velmi úzké spojení, jelikož v prvních letech života se informace o vlastní osobě dostávají k dětem výhradně ze strany rodičů. Čím pozitivnější je rodinný vztah, tím vyšší bývá sebevědomí dětí. Negativní prostřední z domova dětem naopak zabraňuje definovat svoji osobnost. Nemusí jít nutně o fyzické násilí, ale dětem snadno ublíží i slova. Podívejte se na fráze, kterým byste se měli obloukem vyhýbat.

Fráze, které podporují neschopnost

• Neuděláš nic pořádně.
• Ty se to nikdy nenaučíš.
• Nestojíš za nic.
• Radši to udělám, už mě to nebaví.

Tyto věty v dětech podpoří myšlenku, že ať se bude snažit sebevíc, nikdy nic neudělá dobře. Místo těchto vět je ideální dítěti ukázat, že trpělivostí a praxí lze věcí nakonec dosáhnout, případně mu nabídnout pomocnou ruku.

Fráze, které dávají nálepku

• Jsi tlustá.
• Jsi lhář.
• Jsi bordelář.

Tyto věty zdůrazňují negativní vlastnosti dětí a rozvíjí v nich pocit méněcennosti. Pozitivní alternativou je dítěti ukázat jeho silné stránky a pomáhat mu zapracovat na těch slabých.

Fráze, které ponižují

• Drž hubu, nemluv nesmysly.
• Jsi tak hloupá, nebo to jenom předstíráš?
• Už jsi dost starý na to, aby ses počůrával.
• Vypadáš v tom jako kašpar.
• Děláš mi ostudu.
• Naplácám ti před kamarády.

Pokud je neustále zlehčován názor dítěte, nebo je označováno jako přítěž, jedná se o ponižování, jehož psychologické účinky drtí dětské sebevědomí a pocit důstojnosti. Místo toho dítěti vše pečlivě vysvětlete znovu, snažte se zjistit příčinu jeho chyb a přesvědčte ho, že chybovat je normální. Snažte se také být tolerantní k jeho vlastním názorům.

Fráze, které způsobují pocit viny

• Dělá se mi z tebe špatně.
• Vidíš, co jsi způsobil?
• Přivedeš mě do hrobu.
• Kvůli tobě skončím v blázinci.

Dospělí by měli na rozdíl od dětí své emoce ovládat a v případě vypjaté situace zachovat chladnou hlavu, ačkoliv je v tu chvíli dítě sebevíc protivné nebo rozčilené. Obviňování dětí ze situací, které ve skutečnosti nemohou ovlivnit, jim může způsobit zbytečně velkou úzkost.

Fráze, které ničí lásku

• Teď na tebe nemám náladu.
• Jdi pryč, nechci tě vidět.
• Jdi pryč, už tě nemiluji.

Když své dítě odmítáte, když chce vyjádřit svoji náklonnost, posíláte mu velmi destruktivní vzkaz, že si nezaslouží vaši lásku. Nebude se cítit milováno ani v bezpečí. Pokud na něj nemáte zrovna čas, zkuste mu vysvětlit, že je pro vás nejdůležitější, ale musíte něco urgentně vyřídit. Pokud se vám dítě snaží omluvit za své předchozí jednání, přijměte omluvu a promluvte si s ním o celé situaci.

Fráze, které srovnávají

• Proč nejsi tak chytrá, jako je tvůj bratr?
• Ve tvém věku už jsem všechno uměla.
• Kéž bys byl jako Honzík.

Prostřednictvím srovnávání vzniká pouze žárlivost, zášť a rivalita. Dítě vnímá druhého jako nedosažitelný vzor a nabude dojmu, že musí být zcela jiné, aby dosáhlo vašeho uznání.

Fráze plné agrese

• Kéž by ses nikdy nenarodil.
• Bez tebe byl můj život lepší.
• Nesnáším tě.
• Jsi mi akorát na obtíž.

Slovní napadání je ze všeho nejhorší, jelikož v dětech zanechává hluboké emocionální a psychologické poškození. Dítě přijde o své sebevědomí, pocit bezpečí i o svoji odvahu reagovat.  Nezapomeňte svému dítěti dávat dostatečně najevo svoji lásku. Pokud v návalu emocí řeknete dítěti něco zlého, omluvte se a ujistěte dítě, že jste to rozhodně tak nemysleli.