
Snad každý rodič počastuje své dítě nějakým negativním označením. Jenže i zdánlivě nevinná oslovení jako lajdák, nemehlo, trubka a další mohou zničit sebevědomí dětí, pokud je používáte příliš často. Dítě tak může ztratit důvěru ve své schopnosti nebo dokonce ve svou vlastní hodnotu. Existují však i jiné postoje, které pomalu ničí dětské sebevědomí.

Za něco stojíš, jen když něčeho dosáhneš
Rodiče bývají často orientovaní na samotný cíl či úkol, nikoliv dítě samotné. Úspěch jejich dětí je jejich vizitkou a vzbuzují v nich dojem, že pak budou působit jako dobří rodiče. Tito rodiče většinou děti chválí pouze za dobře odvedenou práci, pokud děti dosáhly vytyčeného cíle. Pokud však nezískaly první místo, rodiče je nedokážou motivovat ani povzbudit. Americký autor a lektor v oblasti vzdělávání, rodičovství a lidského chování Alfie Kohn řekl, že povzbuzování dětí větami typu: „Dobrá práce!“ ve výsledku děti neuspokojuje a cítí se díky nim méně bezpečně. Může se dokonce vytvořit začarovaný kruh, kdy děti budou vyžadovat čím dál tím více chvály. Z těchto dětí pak často vyrůstají dospělí, kteří i nadále potřebují někoho, kdo by je vždy poplácal po ramenou a řekl jim, že odvedli dobrou práci.

Nezkoušej to, protože se ti to stejně nepovede
Někteří rodiče také mohou narušit sebevědomí svého dítěte tím, že ho odrazují od zkoušení nových věcí. Snaží se mu vštípit, ať nezkouší věci, ve kterých pravděpodobně neuspěje nebo ve kterých není dost dobrý. Dále mu také mohou zakazovat věci, u kterých mají přehnané obavy o jeho bezpečí nebo mají strach, že je dítě zklame či rozčílí, když se mu daná věc nepovede. Pokud dítě z rodiče cítí tyto signály, nikdy se nenaučí zkoušet věci opakovaně a po selhání mu jen klesne sebevědomí na dno. Rodič také přispívá k demoralizaci svého dítěte, když přehnaně reaguje na jeho chyby. To, jak na chyby rodič reaguje, přímo koreluje s tím, do jaké míry se on sám cítí sebevědomý a nakolik se dokáže povznést nad své chyby. Reakce rodičů je pro děti stěžejní při získávání důvěry k rodičům.

Proč nemůžeš být jako tvoje sestra?
Pokud mají rodiče více dětí, mohou mít občas sklon děti srovnávat. Jedno z jejich dětí tak může slyšet věty, jako jsou: „Proč nemůžeš být jako tvoje sestra?“, „Tvůj bratr má dobré známky, tak proč bys nemohl i ty?“, „Tvoje sestra dostala víc dárků, protože se chová lépe než ty,“. Srovnávání dětí je však extrémně škodlivým způsobem výchovy. Jedno dítě tak sice získá pocit nadřazenosti a může se zformovat až do silně narcistické osobnosti, druhé dítě zůstane upozaděné a ztratí víru ve vlastní schopnosti. Jeho sebedůvěra se pak navždy zlomí, nebo ji nalezne u někoho jiného, když rodiče zatratí.

Máš samé jedničky, ale...
Rodič perfekcionista je zřídkakdy potěšen výkonem dítěte, jelikož téměř vždy najde nějakou chybu. Přestože dítě domů chodí s jedničkami, vždy si najde něco, co by mohl dítěti vyčíst. Poselstvím perfekcionismu je, že bez ohledu na to, jak dobře jste danou věc udělali, vždy jste ji mohli udělat lépe. Pokud je aplikován na dětech, tyto děti pak uvěří, že nikdy nebudou dost dobré, ztratí motivaci a ze svých úspěchů se nebudou nikdy radovat.
Zdroje: Alfie Kohn, CNBC
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“V mládí jsem dělala blbosti, moje dcera mě za to nenávidí,” je smutná Edita

“Odešel jsem od rodiny a roky neviděl děti. Chci své chyby napravit, ale děti nechtějí,” sype si popel na hlavu Kamil

“Moje dcera vychovává vnučku hrozným způsobem, nevím, jak zasáhnout,” je nešťastná Boženka

“Manželovy děti jsou rozmazlené. Nemůžu jim nic říct, hned si stěžují,” neví si rady Uršula

“Rodiče mi pořád vyčítají krach mého manželství i to, že musím bydlet s nimi,” je naštvaná Vlaďka

“Chci vychovávat svou dceru jinak, ale moje matka do toho neustále mluví,” je naštvaná Monika

“Můj otec nešel pro ránu daleko, teď chce stejnou metodou vychovávat i mé děti,” zlobí se Romana

“Můj otec mě a mámu opustil. Teď škemrá, aby ho vzala zpátky. A ona chce!” Nechápe Adéla

Děti často nedokážou samy říct, že se něco děje. Mohou být uzavřené, smutné nebo se chovají jinak








