Obyčejná úřednice přelstila smrt: Irena Sendler pašovala děti z ghetta v rakvích. Gestapu neřekla jediné jméno

Píše se rok 1942 a vy si představte, že jste ve Varšavě, stojíte naproti vyděšeným rodičům a chcete po nich tu nejhorší věc na světě: aby vám do náruče svěřili své dítě a nechali vás s ním odejít na ulici plnou německých hlídek. Ptají se vás, jestli jste si jistá, že dceři zachráníte život. A vy jim musíte říct pravdu: „Nevím. Sama nevím, jestli se mi dnes večer podaří projít bránou ghetta.“ Přesně tohle se dělo v životě Ireny Sendler téměř každý den. Bylo jí tehdy 32 let.

Irena Sendler přelstila smrt

Když válka začala, pracovala na varšavském magistrátu, v oddělení sociální péče a veřejného zdraví. Chodila do chudinských čtvrtí, pomáhala svobodným matkám a učila je, jak předcházet nemocem. Už od roku 1939 se ale aktivně zapojila do pomoci Židům a zpočátku se podílela na tvorbě falešných dokladů pro více než 3000 rodin. Když pak nacisté oddělili část města zdí s ostnatým drátem a vytvořili uzavřené ghetto, většina úřadů dělala, že se nic neděje.

Mohlo by se vám líbit

Wilma Rudolph: Lékaři jí řekli, že po dětské obrně už nikdy nebude chodit. Přesto se stala nejrychlejší ženou světa a vyhrála tři zlaté na olympiádě

Irena ale využila své profese. Zaměstnanci sociální péče měli totiž zvláštní přístup do ghetta kvůli inspekcím skvrnitého tyfu. Německé úřady měly obavy, že by se infekční epidemie mohla z přelidněného ghetta rozšířit i mezi německé vojáky. V létě roku 1942 ale začala takzvaná Velká likvidační akce. Z ghetta odjížděly každý den do vyhlazovacích táborů vlaky nacpané tisíci lidmi. V tu chvíli bylo všem jasné, že shánět doklady nebo jídlo už nestačí. Jedinou šancí na záchranu bylo dostat děti z ghetta pryč.

Sanitky, rakve a tesařské bedny

V září 1943 převzala Irena pod krycím jménem „Jolanta“ vedení dětské sekce tajné Rady pro pomoc Židům, známé jako Żegota. Na záchranu neexistoval žádný univerzální plán, každou akci bylo potřeba naplánovat a neustále improvizovat. Sama na to ale nebyla – spolupracovala se skupinou obětavých sociálních pracovnic, jako byly Jadwiga Piotrowská nebo Irena Schultzová.

Pro starší děti hledali tajné únikové cesty z ghetta a snažili se jim co nejrychleji zorganizovat nový život v bezpečí. Batolata a kojenci ale museli cestovat úplně jinak. Aby po cestě nevydávali ani hlásku a neupoutali pozornost hlídek, dostávaly sedativa. Ženy z Ireniny sítě je pak schovávaly, kde se dalo: v sanitkách se speciálně upraveným falešným dnem, v proutěných koších, v dřevěných bednách od tesařů, pod pytli s bramborami, anebo dokonce v rakvích. Byl to obrovský nápor na nervy. Ale tím jejich cesta nekončila.

Mohlo by se vám líbit

Vynález bělítka Liquid Paper: Příběh sekretářky Bette Nesmith Graham, která na obyčejné chybě vydělala miliony

Tajemství zakopané ve sklenicích od mléka

Dostat dítě do bezpečí znamenalo vytvořit jim novou identitu. Děti dostávaly nová polská jména, falešné papíry a ženy pro ně hledaly úkryty v polských pěstounských rodinách, v klášterech, sirotčincích nebo nemocnicích. Irena ale odmítla přistoupit na to, že by děti navždy ztratily své skutečné kořeny. Trvala na tom, že se musí vést přesná evidence. V šifře proto zapisovala jejich původní židovská jména, nová polská jména i adresy, kde se právě ukrývaly. Tyto seznamy pak schovala do sklenic od mléka a zakopala je na zahradě jedné ze svých spolupracovnic. Plán byl jasný: jakmile válka skončí, sklenice se vykopou a přeživší příbuzní budou moci své děti najít.

V okupovaném Polsku však hrozily za pomoc Židům tresty smrti pro každého, kdo pomáhal, i pro jeho rodinu. Na podzim roku 1943 si gestapo přišlo i pro Irenu. Zatkli ji a odvezli do obávané věznice Pawiak.

Rozsudek smrti a zkorumpovaný dozorce

V Pawiaku ji mučili a krutě vyslýchali. Gestapo chtělo znát jména vedení Żegoty a adresy ukrytých dětí. Irena neřekla jediné slovo. Věděla, že kdyby promluvila, poslala by na smrt desítky spolupracovníků a stovky schovaných dětí. Vojenský soud nad ní nakonec vynesl rozsudek smrti. Když už čekala na popravu, stal se zázrak. Organizaci Żegota se podařilo shromáždit peníze a německé dozorce na cestě k popravišti podplatit. Irena tak unikla jisté smrti. V německých úředních seznamech byla od toho dne vedena jako popravená, ona si mezitím změnila identitu a v utajení dál řídila záchranné operace až do konce války.

Mohlo by se vám líbit

Rozsekaná mačetou ve vlastní posteli: Šokující příběh Dian Fossey, která zachránila horské gorily, ale sama zaplatila životem

Desetiletí v zapomnění

Po válce se Irena dál věnovala tomu, co pro ni bylo nejdůležitější – pomoci těm nejzranitelnějším. Zakládala sirotčince, domovy pro seniory a zařízení sociální péče. Vstoupila dokonce do komunistické strany, protože ve svém celoživotním přesvědčení vnímala socialismus jednoduše jako službu druhým a pomoc chudým a bezmocným.

Poválečný komunistický režim ale začal členy odbojové organizace Żegota tvrdě pronásledovat. Mnoho z nich bylo vyslýcháno, vězněno, nebo dokonce popraveno. Polští zachránci proto o svých činech z války raději mlčeli a medaile od izraelského památníku Jad Vašem, které dostávali (Irena tu svou obdržela v roce 1965), schovávali doma ve sklepech či šuplících. O Irenině hrdinství tak věděl jen málokdo.

Mohlo by se vám líbit

Annie Londonderry: Jak matka tří dětí v roce 1894 popadla revolver s perletí a na kole objela svět

Její neuvěřitelný příběh ožil až téměř šedesát let po válce, a to na druhé straně planety. V roce 1999 pracovala trojice amerických středoškolaček z Kansasu na historickém školním projektu. V jednom starém novinovém článku narazily na krátkou zmínku o Ireně Sendler a rozhodly se zjistit víc. Když zjistily, že zhruba devadesátiletá paní stále žije v chudobě ve Varšavě, kontaktovaly jí a dle jejího vyprávění napsaly divadelní hru Life in a Jar (Život v zavařovačce) a v roce 2001 za Irenou do Polska odcestovaly. Právě tyto tři americké studentky pomohly prolomit desítky let dlouhé mlčení a příběh Ireny Sendler dostaly do podvědomí.

Zdroje: irenasendler.org, encyclopedia.ushmm.org, neh.gov, amightygirl.com

Záchrana milionů novorozenců začala na obyčejném ubrousku: Kdo byla Virginia Apgar? Jméno svérázné lékařky by měla znát každá matka

Galerie: Obyčejná úřednice přelstila smrt: Irena Sendler pašovala děti z ghetta v rakvích. Gestapu neřekla jediné jméno

6 fotek 7 fotek