44 Kč
Jméno, které v 17. století vyvolávalo údiv, smích i pobouření. Žena, která se nebála mluvit nahlas ve světě, kde se od žen čekalo hlavně mlčení. A mysl, která byla o několik století napřed.
Margaret Cavendish dnes znovu objevujeme jako autorku, filozofku i provokatérku. Ve své době byla považována za výstřední aristokratku. Ve skutečnosti šlo o jednu z nejodvážnějších myslitelek raného novověku.
Margaret se narodila roku 1623 do bohaté rodiny v Colchesteru jako nejmladší z osmi dětí. Otec zemřel brzy a domácnost vedla silná a nezávislá matka, která Margaret hluboce ovlivnila. Formální vzdělání bylo omezené, protože byla dívka, ale o to víc si vypomáhala vlastní zvídavostí. Hodiny trávila přemýšlením, pozorováním a psaním, i když její pravopis a písmo působily chaoticky. Fantazii však měla nezkrotnou. Už jako mladá si zapisovala své myšlenky a snila o tom, že se stane slavnou autorkou. V době, kdy se ženy učily vyšívat a mlčet, ona chtěla psát knihy. A nejen jednu.
Ve dvaceti letech odešla na královský dvůr královny Henrietty Marie. Anglii ale zmítala občanská válka a dvorský život byl všechno, jen ne bezpečný. Margaret byla plachá a uzavřená, dvorská společnost ji spíš dusila, než okouzlovala. Když dvůr uprchl do Francie, ocitla se v cizí zemi. Bez znalosti jazyka, osamělá a nemocná. Právě tehdy se začala formovat její celoživotní nedůvěra k okázalé společnosti. Zároveň vznikla i fascinace mocí, politikou a chaosem světa. Zkušenosti z války, útěků a nejistoty se později opakovaně vracely v jejích textech, často přetavené do satiry nebo fantazie.
V Paříži se seznámila s Williamem Cavendishem. Byl to o třicet let starší aristokrat a royalista v exilu. Jejich vztah nebyl jen romantický, ale především intelektuální. William ji podporoval v psaní, financoval její knihy a bral její myšlenky vážně, což bylo v té době výjimečné. Společně se pohybovali v kruzích filozofů a učenců, kde Margaret nasávala nové podněty. Přestože neuměla latinsky ani francouzsky, nenechala se tím zastavit. Ptala se, poslouchala, psala. Právě v exilu začala systematicky rozvíjet své názory na přírodu, společnost i postavení žen.
Od padesátých let 17. století začala publikovat ve velkém. Poezii, hry, filozofické texty, dopisy i prózu. A především pod svým vlastním jménem. To samo o sobě bylo skandální. Zabývala se atomy, pohybem hmoty, ale i manželstvím, nerovností pohlaví nebo rolí žen ve vzdělání. Postupně opustila tehdy populární atomismus a vytvořila vlastní filozofii živé hmoty, která podle ní myslí, vnímá a sama se pohybuje. Tvrdila, že svět není stroj, ale organismus. Že i zvířata a dokonce věci mají určitý druh vnitřního života. Pro mnohé muže byla směšná. Pro jiné nebezpečná.
V roce 1666 vydala dílo The Blazing World. Dodnes bývá označováno za jednu z prvních science fiction. Jde o fantaskní příběh ženy, která se stane vládkyní jiného světa obývaného bytostmi se zvířecími rysy. Pod pohádkovým povrchem se skrývá ostrá kritika vědy, politiky i mužské dominance.
Roku 1667 se Margaret Cavendish stala první ženou, která kdy vstoupila na zasedání Královské společnosti v Londýně. Mužští členové dlouze debatovali, zda ji vůbec pustit dovnitř. Když se tak stalo, více než její názory je zajímaly její šaty. Přesto šlo o historický moment. Margaret experimentální vědu obdivovala i kritizovala zároveň. Vadilo jí spoléhání na přístroje a odmítala pokusy na zvířatech. Tvrdila, že rozum a smysly jsou cennější než technické hračky. Zemřela roku 1673. Pohřbena byla ve Westminsterském opatství. Dlouho byla považována za podivínku. Dnes ji čteme jako hlas, který se nebál být slyšet.
Jak mohla nejbližší Hitlerova sekretářka tvrdit, že o nacistických zvěrstvech nic nevěděla? Přečtěte si příběh Traudl Junge.
