44 Kč
Émilie du Châtelet se narodila do světa hedvábných šatů, dvorských intrik a společenských pravidel, která ženám příliš prostoru pro myšlení nedávala. Jenže ona se odmítla spokojit s rolí ozdoby salonů. Zatímco jiné dívky trénovaly úsměvy na plesy, Émilie počítala příklady a četla filozofy.
Už od dětství bylo jasné, že z ní nebude tichá šlechtična v koutě. Měla hlad po vědění, odvahu klást nepohodlné otázky a energii, kterou by dnes klidně rozdělila mezi tři univerzity.
Émilie měla obrovské štěstí na otce, který její zvědavost nezastavil, ale naopak ji podporoval. Učila se latinsky, italsky i anglicky, četla antické autory a brzy se ponořila do matematiky, která jí připadala jako fascinující hra. Zatímco společnost očekávala, že se připraví na výhodný sňatek, ona řešila rovnice a bavila se s učenci, kteří chodili do jejich domu. Už jako dospívající dokázala svými znalostmi zaskočit zkušené muže a bylo jasné, že její mozek pracuje na plné obrátky.
V devatenácti letech se provdala za markýze du Châtelet a rychle se stala matkou, ale ani rodinný život ji neodtrhl od studia. Milovala krásné šaty, společnost i zábavu, zároveň ale trávila noci nad knihami a výpočty. Nehodlala se smířit s tím, že by ženy měly myslet méně než muži. Najímala si nejlepší učitele své doby, diskutovala o fyzice i filozofii a postupně si vybudovala respekt jako rovnocenná partnerka v intelektuálních debatách, což bylo tehdy téměř nemyslitelné.
Do jejího života vstoupil Voltaire, muž stejně bystrý jako provokativní. Spojila je nejen láska, ale především vášeň pro rozum a nové myšlenky. Uchýlili se na zámek Cirey, který proměnili v malé vědecké centrum plné knih, přístrojů a nekonečných rozhovorů. Zatímco Voltaire psal, Émilie počítala, experimentovala a studovala. Nebyla jeho múzou v romantickém smyslu, byla jeho intelektuální rovnocennou partnerkou, která ho často předčila znalostmi i systematičností.
Émilie se stala klíčovou postavou při šíření myšlenek Isaaca Newtona a Gottfrieda Wilhelma Leibnize. Napsala vlastní učebnici fyziky, kde jejich teorie vysvětlila srozumitelně a zároveň je kriticky rozvíjela. Zvláštní pozornost věnovala energii pohybu. Přišla s výklady, které předběhly dobu o stovky let. Ve světě, kde ženy sotva směly do vědeckých institucí, si dokázala vydobýt respekt čistě silou svého rozumu.
Vrchol její práce přišel s překladem slavného díla Philosophiae Naturalis Principia Mathematica do francouzštiny. Nebyl to suchý převod slov, ale obrovský komentovaný projekt plný vysvětlení a výpočtů. Émilie chtěla, aby lidé opravdu pochopili, jak funguje gravitace a pohyb planet. Díky ní se Newtonova fyzika dostala do Francie v podobě, které bylo možné rozumět, a její překlad zůstal na dlouhá desetiletí nepřekonaný.
Na konci života se znovu zamilovala a nečekaně otěhotněla. To bylo ve čtyřiceti letech velmi riskantní. Sama cítila, že jí zbývá málo času, a proto pracovala téměř bez odpočinku, aby stihla dokončit své vědecké dílo. Trávila dlouhé hodiny nad rukopisy, spala jen minimum a soustředila se výhradně na práci. Krátce po porodu zemřela, ale její knihy a překlady přežily a staly se základem moderní fyziky ve Francii.
Po její smrti byla po generace vnímána hlavně jako Voltairova milenka, zatímco její vědecké zásluhy zapadly. Teprve moderní historici jí vrátili místo, které si zaslouží. Dnes je považována za jednu z největších vědkyň osvícenství a průkopnici ženského vzdělání.
Ada Lovelace viděla technologickou budoucnost v době, kdy svět ještě psal brkem a počítal na papíře. Přečtěte si příběh ženy, která napsala první algoritmus.
