Ada Lovelace: Matematička s vizí technologie budoucnosti napsala první algoritmus pro počítač

Narodila se do rodiny, která by spíš slibovala poezii, skandály a bouřlivé emoce. Jenže Ada udělala něco nečekaného: vzala romantické geny, přimíchala matematiku a vykouzlila budoucnost, kterou dnes žijeme všichni. V kapsách, na monitorech i v autech.

Dítě básníka, které mělo zakázáno být básníkem

Ada se narodila 10. prosince 1815 v Londýně jako Augusta Ada Byron. Její otec byl slavný lord Byron, charismatický, neklidný a společensky nebezpečný básník. A přesně proto se doma dlouho neohřál: když bylo Adě pár týdnů, rodiče se rozešli a Byron zmizel z jejího života úplně. Zemřel, když jí bylo osm. Matka Annabella si tehdy řekla: z mé dcery nebude další Byron, děkuju pěkně. Žádné básničky do šuplíku, žádné romantické výlevy, žádné ach, můj osud. Místo toho dostala Ada do výbavy logiku, disciplínu a matematiku. Možná to mělo být přísné preventivní opatření proti šílenství, které matka v Byronovi viděla. Jenže tím omylem vytvořila něco mnohem výbušnějšího: dívku, která dokázala přemýšlet jako vědec a snít jako básník.

Nemocná holka s plánem vzlétnout

Adino dětství nebylo žádná idyla. Často marodila, trápily ji silné migrény a v dospívání přišla těžká nemoc, po které byla dlouho upoutaná na lůžko a později chodila o berlích. V její době to znamenalo jediné: být potichu, být křehká a hlavně nic moc nechtít. Ada ale měla v hlavě jiný program. Když jí bylo dvanáct, rozhodla se, že bude létat. A ne stylem kdybych měla křídla. Ona to vzala vědecky: zkoumala anatomii ptáků, navrhovala křídla z různých materiálů, řešila velikosti, tvary, dokonce uvažovala o parním pohonu. V podstatě si doma rozjela vlastní mini výzkumný ústav, jen bez grantů a s o dost horší ergonomií. Tenhle moment je na ní nádherný: Ada nebyla snílek bez výpočtů. A zároveň nebyla matematik bez fantazie. Byla přesně ten typ mozku, který jednou vymyslí budoucnost.

Mary Somerville a vstupenka do světa géniů

Když Ada dospívala, potkala ženu, která jí otevřela dveře do úplně jiné ligy: Mary Somervilleovou. Vědkyni, spisovatelku a jednu z mála respektovaných žen tehdejší vědy. Pro Adu to bylo zjevení, důkaz, že to nejde je často jen pohodlná výmluva společnosti. Díky Somervilleové se Ada dostala mezi intelektuální elitu, kde se neřešilo jen počasí a kdo si vzal jaké rukavičky. A přesně tam, v roce 1833, přišlo osudové setkání s Charlesem Babbagem. Ten jí ukázal svůj diferenční stroj, mechanickou věc plnou koleček, která uměla počítat. Jenže Ada v tom neviděla jen hezkou technickou hračku. Viděla princip. Viděla budoucnost. Babbage jí prý začal říkat zaklínačka čísel a nebyl to jen kompliment do salonu. Ada mu rozuměla. A ještě důležitější: rozuměla tomu, co by jeho stroj mohl jednou dokázat.

Manželství, děti a tajný život matematičky

V roce 1835 se Ada provdala za Williama Kinga a stala se baronkou, později hraběnkou z Lovelace. Zní to jako pohádka, ale realita měla víc vrstev. Na jednu stranu společenské povinnosti, na druhou tři děti a mezi tím její neutuchající posedlost matematikou. Není to málo: být ve viktoriánské Anglii ženou, matkou a zároveň někým, kdo řeší abstraktní výpočty, je asi jako dneska vychovávat tři děti a přitom tajně stavět raketu v garáži. K tomu se přidaly zdravotní potíže a léčba, která tehdy často znamenala alkohol a silné opiáty, tedy koktejl, po kterém se rozhodně nežije lehčeji. Ada ale nepřestala přemýšlet. Dokonce si vytvářela vlastní styl práce, který nazývala poetická věda. Ne proto, že by z rovnic dělala sonety, ale protože věřila, že opravdové poznání potřebuje jak logiku, tak představivost.

Poznámky, které změnily svět

Pak přišel její největší moment: mezi lety 1842 až 1843 přeložila článek Luigiho Menabrey o Babbageově analytickém stroji. Sama o sobě by to bylo působivé. Jenže Ada k překladu přilepila něco jako malý dodatek, který byl nakonec delší než původní text. Její slavné Notes obsahovaly mimo jiné algoritmus pro výpočet Bernoulliho čísel a právě ten bývá označován za první počítačový program v historii. Ironie je nádherná: napsala program pro stroj, který nebyl nikdy dokončen. Ada ale šla dál než Babbage: pochopila, že stroj nemusí pracovat jen s čísly. Pokud čísla mohou představovat symboly, mohou reprezentovat i hudbu, písmena nebo obrazy. A tím v podstatě předpověděla digitální svět, od grafiky až po generovanou hudbu. Zároveň byla střízlivá: tvrdila, že stroj sám o sobě netvoří, jen vykonává instrukce. Dnes bychom řekli: žádná magie, jen algoritmus.

Sázky, dluhy a konec ve 36 letech

Adin život bohužel neměl hollywoodský závěr s potleskem. V posledních letech se zamotala do sázek, dluhů a pokusů vypočítat systém, který by porazil náhodu, což je mimochodem krásný příklad toho, jak umí chytrý mozek občas narazit na úplně lidskou slabost. Spolu s Babbagem doufala, že matematika zkrotí nepředvídatelnost dostihů. Nepokrotili ji. Ada přišla o peníze, ocitla se v problémech a její zdraví šlo dolů. V roce 1852 zemřela na rakovinu dělohy. Bylo jí 36 let, stejně jako jejímu otci. Na vlastní přání byla pohřbena vedle něj, i když ho vlastně nikdy nepoznala. A svět? Ten si její genialitu uvědomil až o mnoho desetiletí později. Dnes je její jméno symbolem žen v technologiích, existuje programovací jazyk Ada a její odkaz připomíná jednu podstatnou věc: že budoucnost často začíná v hlavě někoho, koho současnost podceňuje.

Víte, kdo byl muž, jehož jméno dnes znamená luxus? Jeho životní příběh je napínavější než filmový scénář. Přečtěte si ho.