44 Kč
Mohlo by se zdát, že prostá dívka Eleonora Šomková zvaná Lori měla obrovské štěstí stát po boku největšího romantika české literatury Karla Hynka Máchy. Ve skutečnosti však její život zdaleka nepřipomínal poetický sen, jaký dýchal z Máchových veršů. Láska, kterou jí básník častoval, byla plná vášně, ale i bolesti, žárlivosti a ponižování a rozhodně neskončila happyendem.
Narodila se 25. února 1817 v Praze do poměrně skromné, ale poctivé rodiny. Její otec Josef Šomek byl válečný invalida, matka se starala o domácnost a o pět dětí. Dospívající Eleonora byla prý tichá, avšak zvídavá dívka, která milovala divadlo. Vyrůstala v chudých poměrech a nedostalo se jí žádného slušného vzdělání. V době, kdy se dívky z měšťanských rodin často učily jen šít, vyšívat a hrát na klavír, ji lákalo herectví a svět ochotníků. Právě na amatérské scéně se později potkala s mužem, který navždy změnil její život.
Karel Hynek Mácha, tehdy už známý mladý básník, ji poprvé spatřil někdy kolem roku 1833 při zkoušce divadelní hry Václava Klimenta Klicpery. Lori mu okamžitě učarovala, nejen vzhledem, ale i svou jemností a prostotou. Byl o sedm let starší, vášnivý, uzavřený a neklidný. Ona působila jako jeho protipól: klidná, zdrženlivá, oddaná. Jejich vztah se rozvíjel rychle, ale nebyl bez mračen. Mácha byl silně žárlivý a uzurpátorský, Lori naopak poddajná a možná až příliš ochotná přizpůsobit se jeho náladám. V jeho denících, které psal často v šifrách, se objevují záznamy, jež odhalují jeho vnitřní boj, mezi láskou a podezíráním, mezi touhou a obavami, ale také jeho někdy až zvrhlé sexuální touhy.
Lori se do něj zamilovala bezvýhradně. I přes jeho proměnlivou povahu, tyranské chování, chladné chvíle a výčitky k němu cítila obrovskou náklonnost. Mácha však měl do romantika, který se zrcadlil v jeho básních, neskonale daleko. Nebohou Lori týral fyzicky i psychicky. Neustále po ní vyžadoval vynalézavé sexuální hrátky, ačkoliv nebyli sezdaní, zavíral ji doma, dokonce jí zakazoval stýkat se s dalšími lidmi včetně jejích rodičů. Hádky u nich byly běžné a během nich docházelo i k ponižování prosté dívky, které mimo jiné vyčítal nevzdělanost i neochotu učit se česky, což mu jakožto zarputilému vlastenci nebylo po chuti.
Když devatenáctiletá Lori zjistila, že je těhotná, doufala, že to jejich vztah zpevní a promění. V té době stále ještě nebyli manželé. Jenže chorobně žárlivý Mácha dlouho nechtěl připustit, že by dítě mělo být jeho, a obviňoval Lori z nevěry. Trvalo měsíce, než se s blížícím se příchodem potomka smířil a i tak se nechal slyšet, že to v žádném případě nesmí být dívka. Na podzim roku 1836, 1. října, se jim narodil syn Ludvík. Mácha byl tehdy zaměstnán v Litoměřicích, kde plánoval novou životní kapitolu, a to svatbu s Eleonorou a společné bydlení. Všechno nasvědčovalo tomu, že jejich složitá láska konečně dojde naplnění.
Jenže osud tomu chtěl jinak. Na konci října 1836 vypukl v Litoměřicích požár, který Mácha pomáhal hasit. Vyčerpaný a promoklý onemocněl cholerou a jeho stav se prudce zhoršil. Zemřel 6. listopadu 1836, pouhé dva dny před plánovanou svatbou s Eleonorou. Pohřeb se konal právě v den, kdy měli stát před oltářem. Lori, která se teprve vzpamatovávala z porodu, tak přišla o muže, kterého milovala, a zůstala sama s novorozeným dítětem. O několik měsíců později však zemřel i malý Ludvík. V několika týdnech tak ztratila všechno, co pro ni dávalo životu smysl.
Po Máchově smrti se Lori vrátila k otci do Prahy. Žila skromně, bez nároků a pozornosti, kterou by si zasloužila. Byla to žena z lidu, která nikdy neměla ambici vstupovat do světa literátů či umělců. V 19. století, kdy osamělá matka neměla mnoho možností, se dokázala postavit na vlastní nohy, otevřela si malý krámek s nitěmi a drobným zbožím. Po smrti otce se postarala sama o sebe, což v době, kdy bylo ženám těžké uživit se bez mužské podpory, vyžadovalo obrovskou odvahu a sílu.
Roku 1849 se znovu provdala, tentokrát za policejního úředníka Františka Sieha. S ním žila několik let spokojeně, ale dalších dětí se už nedočkala. Po manželově smrti se vrátila do Prahy, kde fungovala poklidně a nenápadně až do své smrti. Zemřela 1. října 1891 na Královských Vinohradech, přesně pětapadesát let poté, co přišla o svého syna Ludvíka. Pohřbena je na vinohradském hřbitově, kde její hrob zdobí nápis „Máchova Lori“. Nikdy se nestala slavnou, nikdy o sobě nemluvila, a přece se její jméno objevuje po boku nejslavnějšího českého básníka. Bez ní by možná nebyl ani Máj, alespoň ne takový, jaký známe.
www.novinky.cz, www.stoplusjednicka.cz, www.lifee.cz
