V polovině 17. století, kdy Anglii sužovala občanská válka, náboženské nepokoje a nejistota, vstoupil na scénu muž, který se stal symbolem strachu, fanatismu a pronásledování nevinných. Jmenoval se Matthew Hopkins a zapsal se do historie jako nejznámější anglický lovec čarodějnic a také samozvaný generál.
Čarodějnické procesy v americkém Salemu jsou dnes již známou součástí historie. Salem však nebyl jediným místem, kde se i nevinné ženy považovaly za čarodějnice a byly trestány smrtí. Hony na čarodějnice probíhaly napříč světem a řada lovců proslula natolik, že se o nich mluví dodnes. Někteří z nich pocházeli z Velké Británie, stejně jako Matthew Hopkins.
Matthew Hopkins se narodil kolem roku 1620 v Suffolku ve východní Anglii, pravděpodobně jako syn puritánského duchovního. Vzhledem k tomu, v jakém prostředí vyrůstal, není divu, že čarodějnice považoval za něco, čeho musí být zbožná společnost zbavena. O jeho mládí toho není mnoho známo, ale podle některých pramenů získal právní vzdělání. Na veřejnost začal výrazněji vystupovat kolem roku 1644, kdy se začal označovat za Witchfinder General neboli generála lovu čarodějnic, ačkoli mu tento titul nikdy nebyl oficiálně udělen.
Hopkinsova kariéra lovce čarodějnic se rozvinula v období anglické občanské války (1642–1651), kdy se rozpadala státní autorita, sílil náboženský extremismus a lidé hledali viníka za každou pohromu. Sužovala je sucha, hlad, epidemie i válka samotná. V tomto prostředí plném nejistoty a pověr se objevila ideální živná půda pro hon na čarodějnice.
Matthew Hopkins cestoval po východní Anglii spolu se svým asistentem Johnem Stearnem a několika dalšími pomocníky. Sliboval, že vyčistí města a vesnice od čarodějnic, často za vysoké finanční odměny. Od měst tehdy za zbavení od čarodějnic vybíral až 23 liber, což by v přepočtu na dnešní náklady odpovídalo téměř 4000 liber. Jeho vyšetřovací metody byly tvrdé a kontroverzní, přestože oficiálně tvrdil, že mučení nepoužívá, což nebyla pravda. V době jeho působení bylo totiž fyzické mučení v Anglii zakázáno, a tak musel Hopkins postupovat opatrně.
Jednou z jeho nejčastějších metod bylo topení čarodějnic. Obviněná osoba byla svázána a vhozena do vody, pokud plavala, byla považována za čarodějnici, pokud se potopila, byla považována za nevinnou, i přesto ji ale často nechali utonout. Další technikou bylo hledání čarodějnických znamení, tedy mateřských znamének nebo bradavic, která byla považována za důkaz paktu s ďáblem. Při výsleších se také využívala spánková deprivace, obviněné ženy byly drženy vzhůru i několik dní, dokud se „nepřiznaly“. Často přitom byly také mučeny hladem a žízní.
Mezi lety 1644 a 1647 Hopkins a jeho tým zodpovídali za obvinění stovek osob. Odhaduje se, že během této doby bylo popraveno nejméně 100 až 300 žen a výjimečně i mužů, především oběšením. Nejznámějšími oblastmi jeho působení byly hrabství Essex, Suffolk a Norfolk, ale jeho vliv zasáhl i další části Anglie. V té době byla víra v čarodějnictví silně zakořeněná, a Hopkins své služby nabízel obcím, které často zoufale hledaly viníky svých neštěstí. V mnoha případech šlo o osobní msty, sousedské spory nebo strach z jinakosti.
Matthew Hopkins zemřel v roce 1647, ve věku pouhých sedmadvaceti let, z čehož pouze tři roky působil jako lovec čarodějnic. Příčina jeho smrti není zcela jasná, některé prameny uvádějí tuberkulózu, jiné tvrdí, že sám padl za oběť metodám, které uplatňoval na jiných. Po jeho smrti upadl hon na čarodějnice v Anglii do útlumu a začal být více kritizován pro nedostatek důkazů.
www.g.cz, www.reflex.cz, www.onlymen.cz
