Patřila mezi členy jedné z nejvlivnějších rodin v celém Ruském impériu a disponovala obrovským majetkem. Darja Saltykovova byla bohatá už před svatbou, sňatkem se zámožným důstojníkem ale vystoupala na společenském žebříčku ještě výše. A tím pádem byla v podstatě nedotknutelná. Její sadistické řádění proto trvalo dlouhá letá, než bylo potrestáno.
Darja Nikolajevna měla na růžích ustláno již od malička. Narodila se do aristokratické moskevské rodiny a měla vše, na co si jen vzpomněla. Od dětství byla velmi zbožná a trávila spoustu času modlitbami. Vyrůstala v palácích francouzského typu, strojila se do nákladných italských šatů a pochutnávala si na evropských lahůdkách. Styl života však byl svým způsobem stále středověký. Darja vlastnila obrovské majetky, řadu vesnic a spoustu půdy a k tomu všemu i 600 nevolníků, s nimiž si mohla dělat, co chtěla.
Žárlivá milenka
K ještě většímu bohatství pak přišla sňatkem s císařským důstojníkem Glebem Alexejevičem Saltykovem, jenž měl velký vliv na císařském dvoře. Manželství působilo šťastně, obzvlášť když Darja svému manželovi porodila dva syny. Jenže v pouhých pětadvaceti letech ovdověla a tehdy začaly první problémy. Manžel jí sice zanechal obrovský majetek i významné postavení, ale právě téměř neomezená moc možná byla jedním z důvodů, proč Darja začala beztrestně řádit.
Po smrti manžela týrala své poddané
Jejím prvním krutým počinem byla pomsta svému milenci, kterého si našla po smrti manžela. Jednalo se o obyčejného zeměměřiče Nikolaje Tjutčeva, který ji ale postupem času opustil. Říkalo se, že důvodem bylo Darjino kruté chování k poddaným, Tjutčev ale navíc odešel za mnohem mladší ženou. Když se to Darja dozvěděla, nechala vypálit jeho dům a poslala vrahy, aby zabili bývalého milence i s novou družkou, těm se ale včas podařilo uprchnout, když se o plánech žárlivé šlechtičny doslechli. Tím ale vše teprve začalo.
V prvopočátcích jejího řádění ji zřejmě rozčilovala především nepořádnost jejích poddaných, ovšem tyto drobnosti trestala neúměrně krutými tresty. Pokud došlo k nějaké nedbalosti, mlátila služebné většinou polenem, dokud měla sil. Poté pokračovali pacholci, kteří oběť na příkaz své paní dobili k smrti.
Obyčejné bití ale šílené šlechtičně brzy přestalo stačit a vymýšlela si čím dál sadističtější tresty. Trápení hlady bylo ještě to nejmenší, své oběti často polévala vařící vodou, trhala jim uši kleštěmi, pálila jim vlasy na hlavě a časem dokonce začala pojídat některé části jejich těl, pročež se jí široko daleko začalo přezdívat lidojedka. Odhaduje se, že měla na svědomí asi 139 poddaných. Jejími nejoblíbenějšími oběťmi pak byly nevěsty, které měly těsně před svatbou.
Nevolníci se navíc neměli možnost nijak bránit, tehdejší zákony v Rusku to zkrátka neumožňovaly. Pokud už se nějaká stížnost přece jen dostala k úředníkům, stačilo pár úplatků od bohaté šlechtičny a nebohý nevolník skončil kdesi na Sibiři. Až když se dvaadvacátá stížnost, kterou podali dva nevolníci, jimž Darja zabila manželky, dostala k nové císařovně Kateřině Veliké, začala se situace řešit. Císařovna dala dohromady speciální vyšetřovací tým, přesto však trvalo dalších šest let, než Darja putovala za mříže.
Za svoje sadistické řádění Darja pak krutě zaplatila. Ne sice svým životem, ale její budoucnost rozhodně nebyla růžová. Nejen, že byla soudem zbavena šlechtického titulu a její majetek dostali oba synové, ale ještě navíc byla přikována ke sloupu na moskevském náměstí na veřejné hanbě a nad ní byl nápis „mučitelka a hubitelka duší“. To byl ale teprve začátek jejího utrpení.
Další její cesta vedla do Ivanovského monastýru, kde prožila následujících jedenáct let v kobce bez světla. Svíčky mohla používat jen v době jídla a nesměla přijímat ani posílat žádné dopisy. Až po jedenácti letech se dostala do kobky s malým oknem. Během třiatřiceti let, které strávila ve vězení, navíc ještě porodila dítě, jehož otcem byl jeden ze strážných. Ve vězení také 27. listopadu 1801 zemřela.
