44 Kč
Představte si ženu, která se narodila v čínském Charbinu, dětství strávila na zaoceánské lodi a v Praze rozjela kariéru, u které by většina lidí vzdala snahu hned po prvním týdnu. Valja Stýblová nebyla žádná křehká literátka, ale nefalšovaná síla, která propojila svět neurologie s empatií špičkového vypravěče.
Její životní tempo neurčovaly jen povinnosti, ale také litry smrtonosně silné kávy a neutuchající zájem o to, co se lidem odehrává v hlavě i v duši. Jako profesorka a spisovatelka dokázala s naprostou přirozeností skloubit exaktní vědu s hlubokým lidským příběhem, a to vše s humorem a břitkým nadhledem.
Když nacisté zavřeli vysoké školy, Valja se nenechala zlomit. Udělala si státnice z klavíru a začala učit, aby se uživila. Jakmile válka skončila, vletěla na medicínu v naprosto zběsilém rytmu s půlročním dítětem v náručí. Její dcerka brzy pochopila specifika lékařského provozu a sousedům věcně vysvětlovala, že máma dorazí domů z pitevny, až bude dostatek mrtvol. Černý humor v téhle rodině prostě patřil k věci.
Hlavním motorem jejího pracovního nasazení byla černá káva. Musela mít barvu i konzistenci tekutého asfaltu, jinak ji Valja odmítala pít. Její krédo, že káva musí být buďto silná, nebo žádná, ji provázelo až do osmadevadesáti let. I po vyčerpávajících směnách v nemocnici dokázala po nocích psát knihy, které se stávaly bestsellery. Zatímco ostatní padali únavou, ona u psacího stroje sázela věty s naprostou přesností.
Její literární začátky připomínaly spíše odvážnou akci. Prvotina Mne soudila noc byla v roce 1948 takovým úkazem, že strážci tehdejší morálky málem dostali infarkt. Psát otevřeně o nelegálních potratech vyžadovalo pořádnou dávku drzosti. Celý náklad sice skončil ve stoupě, ale Valja si z toho vrásky nedělala. Prostě psala dál a její příběhy si nakonec našly cestu k milionům čtenářů v desítkách jazyků po celém světě.
Nejslavnějším zářezem se stal román Skalpel prosím, který udělal z neurochirurgie fascinující obor dřív, než přišly moderní televizní seriály. Portrét profesora Kunce byl natolik trefný, že kniha i film fungují dodnes jako manuál lidskosti. Stýblová ukázala, že špičkový chirurg musí mít nervy z oceli, ale uvnitř mu může bít srdce plné pochybností. Právě schopnost zlidštit mýtus o polobozích z ní udělala legendu.
V nemocnici na Vinohradech vládla pevnou rukou a v roce 1976 založila první moderní neurologickou jednotku intenzivní péče u nás. Když v roce 1990 odešla do důchodu, místo pletení svetrů se vrhla do tisícistránkové ságy o Josefu Hlávkovi. Fascinovalo ji tajemství jeho ochrnutí natolik, že mu stanovila diagnózu s odstupem sta let. Napsala o něm dílo, které svou hloubkou a detailem ohromilo i ty nejpřísnější literární kritiky.
Valja Stýblová je důkazem, že skloubit kariéru a vášeň není jen prázdné heslo, ale výsledek tvrdé práce. Psala o dětech s leukémií i o ženách v kolotoči mezi prací a rodinou. Její styl nikdy neobsahoval zbytečnou vatu, vždycky mířil přímo k podstatě věci. Do své smrti v roce 2020 věřila, že kdo chce dělat medicínu nebo psát, musí mít rád lidi. Bez toho by byl její svět jen prázdnou skořápkou plnou latiny a inkoustu.
Mladá císařovna, která měla změnit dějiny, a příběh plný intrik, útěků i tragédie. Přečtěte si, jaký osud potkal Annu Svídnickou.
dvojka.rozhlas.cz, vlasta.cz, idnes.cz
