Pila kávu jako asfalt a psala o zakázaných potratech: Valja Stýblová stvořila legendární Skalpel, prosím!

Nikol Kolomazníková | 12/04/2026
Valja Stýblová byla výjimečnou osobností, která dokázala propojit medicínu s literaturou. Její životní příběh je důkazem neuvěřitelné vytrvalosti a pracovního nasazení.
Foto: Profimedia / ČTK / Volfík René

Přidejte si Svět ženy do oblíbených na Google zprávách

Představte si ženu, která se narodila v čínském Charbinu, dětství strávila na zaoceánské lodi a v Praze rozjela kariéru, u které by většina lidí vzdala snahu hned po prvním týdnu. Valja Stýblová nebyla žádná křehká literátka, ale nefalšovaná síla, která propojila svět neurologie s empatií špičkového vypravěče.

Její životní tempo neurčovaly jen povinnosti, ale také litry smrtonosně silné kávy a neutuchající zájem o to, co se lidem odehrává v hlavě i v duši. Jako profesorka a spisovatelka dokázala s naprostou přirozeností skloubit exaktní vědu s hlubokým lidským příběhem, a to vše s humorem a břitkým nadhledem.

Drsná škola pro budoucí lékařky

Když nacisté zavřeli vysoké školy, Valja se nenechala zlomit. Udělala si státnice z klavíru a začala učit, aby se uživila. Jakmile válka skončila, vletěla na medicínu v naprosto zběsilém rytmu s půlročním dítětem v náručí. Její dcerka brzy pochopila specifika lékařského provozu a sousedům věcně vysvětlovala, že máma dorazí domů z pitevny, až bude dostatek mrtvol. Černý humor v téhle rodině prostě patřil k věci.

Kofein jako palivo české neurologie

Hlavním motorem jejího pracovního nasazení byla černá káva. Musela mít barvu i konzistenci tekutého asfaltu, jinak ji Valja odmítala pít. Její krédo, že káva musí být buďto silná, nebo žádná, ji provázelo až do osmadevadesáti let. I po vyčerpávajících směnách v nemocnici dokázala po nocích psát knihy, které se stávaly bestsellery. Zatímco ostatní padali únavou, ona u psacího stroje sázela věty s naprostou přesností.

Marie Majerová vyrůstala v chudých poměrech, které v ní probudily silnou touhu po změně. Právě tyto zkušenosti se později promítly do její tvorby i životních postojů.
Šokující tajemství Sirény: Marie Majerová psala o bídě, ale sama se topila v luxusu a drahém koňaku

Skandální debut a literární tvorba

Její literární začátky připomínaly spíše odvážnou akci. Prvotina Mne soudila noc byla v roce 1948 takovým úkazem, že strážci tehdejší morálky málem dostali infarkt. Psát otevřeně o nelegálních potratech vyžadovalo pořádnou dávku drzosti. Celý náklad sice skončil ve stoupě, ale Valja si z toho vrásky nedělala. Prostě psala dál a její příběhy si nakonec našly cestu k milionům čtenářů v desítkách jazyků po celém světě.

Legendární skalpel pana profesora Kunce

Nejslavnějším zářezem se stal román Skalpel prosím, který udělal z neurochirurgie fascinující obor dřív, než přišly moderní televizní seriály. Portrét profesora Kunce byl natolik trefný, že kniha i film fungují dodnes jako manuál lidskosti. Stýblová ukázala, že špičkový chirurg musí mít nervy z oceli, ale uvnitř mu může bít srdce plné pochybností. Právě schopnost zlidštit mýtus o polobozích z ní udělala legendu.

Eliška Krásnohorská odmítla roli tiché a poslušné ženy, kterou jí společnost předurčila. Už od mládí bylo jasné, že její ambice sahají daleko za hranice tehdejších očekávání.
Drsná rebelka, která srovnala Smetanu do latě: Jak neuvěřitelná Eliška Krásnohorská vyválčila holkám maturitu a šokovala celou Prahu

Úspěšná profesorka s mecenášským srdcem

V nemocnici na Vinohradech vládla pevnou rukou a v roce 1976 založila první moderní neurologickou jednotku intenzivní péče u nás. Když v roce 1990 odešla do důchodu, místo pletení svetrů se vrhla do tisícistránkové ságy o Josefu Hlávkovi. Fascinovalo ji tajemství jeho ochrnutí natolik, že mu stanovila diagnózu s odstupem sta let. Napsala o něm dílo, které svou hloubkou a detailem ohromilo i ty nejpřísnější literární kritiky.

Nadčasový odkaz pro dnešní generaci

Valja Stýblová je důkazem, že skloubit kariéru a vášeň není jen prázdné heslo, ale výsledek tvrdé práce. Psala o dětech s leukémií i o ženách v kolotoči mezi prací a rodinou. Její styl nikdy neobsahoval zbytečnou vatu, vždycky mířil přímo k podstatě věci. Do své smrti v roce 2020 věřila, že kdo chce dělat medicínu nebo psát, musí mít rád lidi. Bez toho by byl její svět jen prázdnou skořápkou plnou latiny a inkoustu.

Mladá císařovna, která měla změnit dějiny, a příběh plný intrik, útěků i tragédie. Přečtěte si, jaký osud potkal Annu Svídnickou.

Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře

spisovatelka osobnost inspirativní žena

Nejčtenější články

„Syn mi řekl, že se o nás ve stáří starat nebude, prý si máme všechno zařídit sami,“ svěřuje se Marta

„Táta odešel do důchodu a každý den nám stojí přede dveřmi. Bojím se mu říct, že už je toho na mě moc,“ svěřuje se Simona

„O tátu jste se nepostarali, ale mě soudíte? Vezměte si ho na měsíc domů,” píše dětem paní Mirka. Její manžel trpí demencí

Doporučujeme

Načíst další