„Jsem hostem v našem domě, nikdo to nevidí a nikdo mě nerespektuje,“ píše smutně Vlaďka

Paní Vlaďka (43) se vdávala s jasným cílem. Chce děti, rodinu. To se jí splnilo. Roky se s manželem a dětmi tísnili v menším bytě, kde o sebe zakopávali. Když jim manželovi rodiče před pěti lety nabídli, že si májí opravit horní patro a nastěhovat se, zvažovali to. Oni je ujišťovali, že jim do života nebudou zasahovat, že si každý bude žít po svém. Domluvili se. Jenže to tak úplně nefunguje.

Jsem hostem v našem domě

Když jsem se před čtyřmi roky stěhovala do domu manželových rodičů, říkala jsem si, že to zvládnu. Budeme všichni tak nějak společně fungovat, domluvili jsme se na pravidlech, na jasném fungování. Jenže už po pár měsících jsem pochopila, že to nebude „společné“, ale jednostranné. Oni... a pak my někde mimo. Dodnes si pamatuju první den. Vstala jsem, dělala snídani, ještě jsem byla v pyžamu, a najednou ve dveřích tchyně. Aha, tak takhle tu vaříš. No, já bych dělala vajíčka jinak.

Neklepala. Nečekala. Prostě vešla do našeho patra a chovala se, jako by tu byla doma. A tak to pokračuje. Každý den. Přijde bez vyzvání. Neklepe. Prostě vejde. A je jedno, jestli sedíme u televize, snídáme, obědváme, nebo třeba je večer a chceme s mým manželem být sami. Manželovi rodiče žijí v přízemí, my nahoře. A přesto mám pocit, že oni žijí u nás a ne naopak. Kdykoli slyším kroky na schodech, přejede mi mráz po zádech. Protože vím, že přijdou bez ohlášení a budou kritizovat všechno, co dělám. Ano, jen já, protože manžel, jejich jediný syn, dělá všechno správně. A je chudák, který trpí tím, že dělám vše špatně.

Leze nám do soukromí

Jen se podívám, jestli něco nepotřebujete, říká tchyně už ve dveřích od kuchyně, jako by byla moje spolubydlící. Tchán se chodí „jen porozhlédnout“, co máme v lednici. A já? Já se cítím hrozně. Všichni mě vidí, všichni komentují, všichni něco chtějí. Každý den slyším, co dělám špatně. Tohle maso se takhle nedělá. Tu pračku jsi určitě přeplnila. Takhle by sis měla vychovávat děti. Ten sporák bychom měli utírat jinak. Je to jako nikdy nekončící inspekce domácnosti. A já už nejsem paní vlastního domova. Jsem žačka na nevyžádaném kurzu.

Můj manžel to ví. Vidí to. A přesto říká jen. Maminka to myslí dobře. Jenže já potřebuju žít, ne poslouchat, že mám špatný způsob krájení cibule. Manžel je v sedmém nebi. Má mámu hned vedle. Má teplé jídlo, byť jsem ho plánovala vařit já. Má servis, podporu, pozornost, rodinné zázemí. A když se mu snažím říct, že trpím? Odmávne mě jako mouchu. Buď ráda, že tu s námi jsou. Máma ti chce pomoct. Přeháníš. Jenže já nepřeháním. Někdy doslova utíkám před vlastní tchyní na zahradu, jen abych měla chvíli ticho. Nechci takhle žít. Ale co mám dělat?

Odpovědí na situaci paní Vlaďky jsme se inspirovali u odborníků z magazínu Paired

Jak se říká, když si vezmete někoho, vezmete si i jeho rodinu. I když nejste svoji, je pravděpodobné, že se budete muset s rodinou svého partnera vypořádat – v dobrém i zlém. A o to víc, když ještě žijete pod jednou střechou. Když se  poprvé setkáte s rodiči svého partnera, vaší prioritou je na ně udělat dojem a doufat, že si spolu porozumíte. Ale i když můžete být ze začátku vstřícnější, váš vztah s tchyni a s tchánem se pravděpodobně časem změní. U vás, paní Vlaďko, o to víc, že žijete pod jednou střechou v jednom domě. 

Vztahy s tchánem/tchyni mohou být složité, ale stejně důležité. I když stát se součástí rodiny toho druhého může být skvělým aspektem dlouhodobých vztahů, můžete se ocitnout v situaci, kdy se vám budou vměšovat do života nebo do konkrétních záležitostí, zvláště pokud se vezmete, nebo máte dítě. Stanovení hranic s rodiči vašeho partnera a širší rodinou je důležitým krokem k budování zdravého vztahu s nimi. Stejně jako byste si měli stanovit  zdravé hranice ve vztahu se svým partnerem, totéž lze říci i o vašich tchánovcích. U vás jste si hranice stanovili, ale bohužel je manželovi rodiče nedodržují. Je proto potřeba s nimi zase promluvit. Z vašeho psaní nevyplývá, jak dlouho společně žijete u nich v domě. Ale myslím že už dlouho. Bylo by proto načase si pravidla připomenout a zopakovat. Iniciujte schůzku. Připravte se na ni a vše si pečlivě sepište a připravte. Rozhodněte se, zda vše budete předem konzultovat s manželem, aby nebyl překvapený. Řekněte jasně, co vám vadí a jak věci chcete, a nechcete. Počkejte, zda budou manželovi rodiče dohodu respektovat.

Jak má paní Vlaďka reagovat a co dělat, aby nastavila hranice, které tchyně s tchánem nebudou překračovat? Dá se to? Přečtěte si také příběh paní Anny, která dostala od dcery nabídku, ale neví, jestli ji vezme.