44 Kč
Vztahy jsou složité. Obzvlášť ty, které vyžadují nejen toleranci, ale i pochopení. Mezi blízkými vznikají nová místa a role, které musí všichni přijmout a pochopit je. Jenže ne všichni v rodině umí tyto nové role hrát. Nechtějí nebo prostě jen bojují o své místo. A staví tak druhé do ne zrovna příjemné situace. Podobnou životní fází prochází paní Viktorie (39 let), která neumí mít ráda svou tchyni.
Paní Viktorie (39) má krásnou rodinu. Milujícího manžela, syna. Vše, co si přála a myslela si, že už toho nedosáhne. Zdravotní problémy ji na čas semlely a jednu dobu to vypadalo, že děti kvůli nemoci mít nebude. O to víc si své štěstí užívá. Jenže je jeden mráček na jinak dokonalé obloze. Spíš tedy mrak. Její tchyně. Ta ji nemá otevřeně ráda už od první chvíle. A dává jí to najevo velmi okatě.
Když jsem poznala svého manžela, byl jeho svět hlavně jeho maminka. Trávili spolu téměř každý den, vozil ji na nákupy, k lékaři, chodili spolu do divadla, na procházky. Byli nerozluční. Když žil sám, byla pro něj vším. A pak jsem přišla já. Najednou už nebyla na prvním místě. A i když to neřekla přímo, bylo jasné, že to nese těžce. Otevřeně mi dává najevo, že mě nemá ráda.
Dokážu chápat, že pro ni byla ta změna náhlá a těžká. Ale přesto syna vídá, navštěvuje ji, jezdíme tam i spolu, i když já vnímám, že nejsem vítaným hostem. Není nemocná, nepotřebuje péči, žije aktivně a samostatně. Jen nechce připustit, že její syn už má svou rodinu, která je pro něj přirozeně prioritou. Má energii na spoustu věcí, jen ji nechce investovat do sebe, a místo toho čeká, že se její dospělý syn bude chovat jako dřív, jako když byl ještě svobodný.
A tady je ten kámen úrazu. Já nechci být ta, která vztah mezi nimi naruší. Ale zároveň vím, že nemůžu přijmout, aby se můj manžel staral o maminku stejným způsobem jako předtím. Teď má rodinu. Já a náš syn jsme ti, kdo by měli být na prvním místě. Můj muž to ale vnímá jinak. V jeho očích je to prosté: mamince nic nechybí, všechno zvládá, a my máme rodinu. Proč by to měl být problém? Jenže on nevidí to, že jeho máma pořád tlačí na to, aby hrála stejnou roli jako dřív. On je zvyklý jí vyhovět, a možná proto radši nechce věci řešit do hloubky. Já ale cítím, že se role v životě posouvají.
Vztahy se mění. A najít místo pro tchyni neznamená, že já mám přijít o to své. Jen chci, aby naše rodina byla na prvním místě. A pokud jednou její nároky překročí únosnou míru, budu muset jednat. A netuším, jak to skončí. Není to zrovna nejlepší situace, ale stále doufám, že mě manžel podrží a podpoří v mém názoru a pozná, že jejich vztah musí být jiný.
Mnoho žen uvádí napětí ve vztahu s tchyní, což je konflikt, který je spojen se zvýšenou nespokojeností v manželství. Zatímco si ceníme vlastností, jako je fyzická přitažlivost , atraktivní osobnost nebo dobrý smysl pro humor, naši rodiče si spíše cení vlastností, jako je dobré rodinné zázemí, solidní finanční vyhlídky nebo podobné náboženské či etnické zázemí. Některé z největších konfliktů v preferencích partnera mezi dospělými dětmi a jejich rodiči se vyskytují na základě vlastností spojených s fyzickou atraktivitou. A to už pak jdeme trochu do evoluce.
Jsem si jistá, že kdybyste se tchyně zeptala, zda chce pro svého syna stabilní, bezpečný a dlouhodobý vztah, odpověděla by ano. Pro muže však monogamní dlouhodobé vztahy nemusely být během většiny jejich evoluční historie žádoucí. Podle evoluční teorie mají muži a ženy odlišné optimální strategie páření, aby zajistili, že jejich geny budou předávány dalším generacím. Z čistě evolučního hlediska může být nejlepší strategií páření pro muže řada krátkodobých vztahů s různými ženami, aby zajistil předání svých genů (viz Buss a Schmitt, 1993). Ženy by však z této strategie nemusely mít nutně prospěch; nejlepší strategií pro ženu může být najít partnera, který ji bude dlouhodobě zajišťovat a pomáhat jí vychovávat a pečovat o budoucí potomky (Buss a Schmitt, 1993). Zasahování tchyně do vztahu svého syna a snachy může odrážet nevědomou touhu matky pomoci svému synovi „rozšířit své semeno“.
Tchyně by se však měla snažit usnadnit manželství svého syna, aby mu její snacha zůstala dlouhodobě oddaná. Dnes je tento typ konfliktu vzácný, ale tchyně mohou stále vnímat, že soupeří se svými snachami o čas a pozornost svých synů. Pokud však konflikty s tchyní přetrvávají, musíte dát své manželství na první místo: Jedinci, kteří se cítí v konfliktech s tchánem podporováni svými partnery, zažívají uspokojivější manželství.
Jak se má paní Viktorie tchyni vymezit? Co v takové situaci dělat, aby vztahy změnila, ale zároveň tchyni neodstřihla od jejího syna a vnuka? Co dělat?
psychologytoday.com, příběh poslala paní Viktorie R., vlastní dotazování
