Ztráta duše může potkat každého z nás. Pokud nastane, můžeme pociťovat, že narůstá pocit odcizení, přestaneme se cítit dobře ve svém vlastním těle. To je jeden z varovných signálů, zjistěte, jaké další pocity vás upozorní na to, že se tento problém týká i vás.
Ztráta duše znamená, že nám něco brání naplno se vyjádřit a projevit náš potenciál. Naše psychika je zablokována a naše pocity potlačeny. Šamani kdysi věřili, že pokud se tyto bloky neodstraní, nejsme schopni dosáhnout naplnění, spokojenosti a štěstí. V důsledku ztráty duše můžeme popisovat příznaky jako je únava, prázdnota, deprese, úzkost či slabost. V momentě, kdy se naše psychika roztříští, jednotlivé části naší osobnosti (například stínové já, anima, animus) uniknou kontrole vědomé mysli, což může vést v nejhorším případě i k sebezničujícímu chování. Při ztrátě duše totiž narůstá pocit odcizení, necítíme se dobře ve svém těle a toužíme po úniku od reality. Tento únik každý řeší po svém, někdo propadne workoholismu, jiný potřebuje být neustále ve společnosti lidí, někteří bohužel útěchu najdou v závislosti na různých látkách. Lidé trpící ztrátou duše se cítí odtržení od světa, osamělí, v beznadějné situaci, mohou pociťovat vinu i strach.
V psychologii pro to existuje termín zvaný disociace. Disociovat znamená odpojit se od něčeho, v tomto případě od nás samotných. K tomuto „odpojení“ dochází nejčastěji v důsledku traumatické události nebo vlivem prostředí či situace, které jsme vystaveni. Je to obranný mechanismus, který nás chrání před tím, abychom úplně přestali „fungovat“. Ztrátu duše můžeme ilustrovat na příkladu. Představme si třeba ženu, jejíž vášní je zpěv. Touží po tom stát se slavnou zpěvačkou a koncertovat, ale rodiče ji dotlačí k tomu, aby naplnila jejich vlastní sny, stane se pro to právničkou. Takto ztratí část své duše. Stane se to i v případě, že se sice vydá na dráhu zpěvačky, ale v jejím podvědomí stále budou pocity viny, že nesplnila očekávání rodičů.
Pokud ke ztrátě duše dojde, je zapotřebí psychoterapie, zkušený psycholog s vámi dovede pracovat a pomoci vám trauma překonat. Jak však spolehlivě poznáte, že k tomu došlo? Toto jsou varovné signály, které se nevyplatí ignorovat:
Máte problém vzpomenout si na určité okamžiky či celou životní etapu
Zažíváte období silné deprese. Cítíte, že vám něco chybí a jste psychicky raněni. Mohou se objevit pocity strachu a úzkosti. Váš život považujete za jedno velké zklamání. Nejste schopní najít svůj smysl života.
Jste emočně necitliví, někdy máte pocit, že už je vám všechno jedno. Cítíte se, jako byste se „zasekli“ a zůstali stát na místě. Dělá vám problém překlenout se přes určitou záležitost, která se ve vašem životě odehrála.
Už delší dobu trpíte nespavostí. Dělá vám problém usnout a často se v noci budíte.
Máte pocit, jako by se ve vás mísilo hned několik „já“. Nepoznáváte se, cítíte se jako jiný člověk. Máte pocit, že si nezasloužíte, aby vás lidi měli rádi. Udržujete si odstup, uzavíráte se do sebe. Někdy máte pocit, že nad sebou ztrácíte kontrolu.
Únik od svých problémů jste našli v závislostech či workoholismu.
Ačkoliv jste zdravotně v pořádku, cítíte se slabí, malátní a unavení.
Zdroj: Psychology Today
