“Po třiceti letech manželství odešel a já najednou nevím, kdo vlastně jsem,” zoufá si Zuzana

Zuzana (55) má svůj život ráda. Točí se kolem manžela, rodiny a domova. Nikdy si nestěžovala, ale vždycky bylo vše tak, jak chtěl manžel. Trávili dovolené na horách, protože rád lyžoval, chodili na plesy, do kina i všude jinde, protože její manžel to tak chtěl. Byli si velmi blízcí a věřila, že to bude navždy. Jenže její partner má jiné plány.

Po třiceti letech manželství odešel a já najednou nevím, kdo vlastně jsem

Myslela jsem, že nám to vydrží navždy. Byli jsme spolu třicet let. Poznali jsme se na plese, on tehdy rozvedený, já plná nadějí. Brali jsme se po dvou letech, postavili dům, vychovali naše dvě děti. Pro mě byl celý svět ,opora, jistota, druhá půlka. Nikdy mě ani nenapadlo, že by to mohlo skončit. Jenže jednoho večera přišel domů s vážným výrazem. Sedl si ke stolu, a než jsem stihla položit talíře s večeří, řekl: Zuzano, musím ti něco říct. Už to takhle dál nejde. Chci odejít.

Nejdřív jsem si myslela, že je to vtip. Vždyť jsme zrovna plánovali společnou dovolenou. Ale on byl klidný, rozhodnutý. Prý dlouho přemýšlel. Prý už mě nemiluje. Zůstala jsem stát uprostřed ničeho. Sbalil si své věci, bylo vidět, že to má vše pečlivě promyšleno. Po jeho odchodu bylo doma ticho. A to ticho bolelo. Každý kout připomínal jeho. Nevzal si svůj oblíbený hrnek, který se na mě stále z kuchyňské linky díval, z polštáře byla cítit jeho vůně, v koupelně visel jeho župan, který si do nového života nesbalil. První týdny jsem jen přežívala. Ráno jsem vstala, zapnula kávovar, sedla si a brečela. Nevěděla jsem, co se sebou. Třicet let jsem byla manželka. A teď? Kdo vlastně jsem?

Kdo bez něj jsem

Celý můj svět se točil kolem nás. Nikdy jsem nepotřebovala koníčky, kamarádky, ambice. Všechno jsem dělala s ním nebo pro něj. A teď jsem zůstala sama se ženou, kterou jsem za ta léta úplně zapomněla poznat. Navíc, nejsem nejmladší. Nevím, jestli mám na to začínat znovu. Jsem stará žena, unavená. Dlouho jsem se litovala a nevěděla, co dál. Začala jsem pomalu. Krátké procházky, knížky, které jsem kdysi chtěla číst, kurzy keramiky v místním centru. Seznámila jsem se s lidmi, kteří mě neznali jako něčí manželku, ale prostě jako Zuzanu. Někdy je mi pořád smutno. Po tom, co jsme měli. A nevím vlastně, zda dělám dobře. Chtěla bych svůj život po jeho boku zpátky. Dělám věci, které musím. A knihy, keramika a procházky mi nabízí “vyplnění času”, abych se doma nezbláznila. Ale podvědomě cítím, že chci zpátky svůj starý život. Večer čichám k jeho polštáři, balím se do jeho županu. Dokážu ještě jít dál?

K situaci paní Zuzany se vyjadřuje Eva Horká, vztahová koučka a mediátorka

Děkuji Vám za důvěru, je opravdu náročné, když po třiceti letech manželství dostanete oznámení, že už nejste milována, odešel a Vy si teď „najednou“ nevíte, jak dál. Chci Vás ujistit, že to, co prožíváte, ztrátu jistoty, otřesenou identitu, obrovskou nejasnost ohledně budoucnosti, je naprosto normální v této situaci. Ráda Vám nabízím několik klíčových kroků, které Vám mohou pomoci začít si pomalu skládát nový život. Ne proto, že byste „měla zapomenout“ na minulost, ale proto, že máte právo znovu objevit, kdo jste Vy sama: Zaprvé si dovolte si žít každou emoci. Nejedná se jen o „rozchod“ – mění se celý Váš svět. Jak uvádí odborníci, „rozvod či rozchod po dlouhém vztahu je významnou životní tranzicí“, je přirozené cítit zármutek, hněv, úzkost, prázdnotu. Postavte se tomu a vyslyšte sama sebe, nevyhýbejte se pocitům, mějte soucit sama se sebou. Za druhé si vymezte drobné konkrétní kroky a vraťte si kontrolu. Když žijete čtyři desetiletí někým druhým (partnerem, rodičem, rodinou), může být těžké poznat, co Vy sama chcete. Tímto způsobem vyjednáváte se změnou – nerozmělňujete ji, ale rozdělujete na zvládnutelné kroky.

Znovu objevte sama sebe – mimo roli „manželky“. Po tak dlouhé době manželství je pochopitelné, že jste v roli partnerky fungovala dlouho a možná jste podstatnou část pozornosti věnovala jemu, vašemu společnému životu. Nyní je čas ptát se: Kdo jsem já, když už „manželka po třiceti letech“ není moje jediná definice? Vyzkoušejte malá „testovací“ rozhodnutí: knihu, která Vás lákala, kurz, který Vás zajímá, nebo jen víkend v místě, kam jste si netroufla. Jak jeden zdroj shrnuje: „Vystoupit ze své komfortní zóny pomáhá znovu získat sebevědomí“. Vyhledejte podporu a spojení. Tato etapa si žádá kontakt – s lidmi, kteří Vás skutečně podpoří. Přátelé, rodina, terapeut (psycholog) či podpůrná skupina – je důležité nesoudit sama sebe za to, že „si nevím rady“, ale vnímat, že jste v velké změně a je naprosto v pořádku požádat o pomoc. Zároveň je užitečné dát si pozor na přílišný kontakt s čímkoli, co Vás připravuje o energii či zastrašuje (např. sociální sítě sledující partnera, sdílení traumatických detailů) – doporučuje se chránit své srdce. A konečně, a to je nejdůležitější, mějte trpělivost – není to závod. Je velmi důležité si uvědomit: není vaše chyba, že jste se dostala do situace, kdy musí všechno začít jinak. A není nutné, aby jste „už zítra“ věděla, jak bude vypadat Váš nový život. Jak zmiňuje psychologická literatura: To, co se dnes zdá nesnesitelné, může být za několik týdnů či měsíců jiné, když dáte sobě čas.  Každý krok je pokrok – i ten nejmenší.

Co dělat po neúspěšném vztahu? Než provedete jakékoli vážné životní změny, je důležité znovu najít sami sebe. Vyhraďte si čas na znovuobjevení toho, co vás dělá vámi. Poté, co se znovu spojíte s tím, kým jste, můžete učinit pozitivní rozhodnutí a posunout se na své cestě vpřed. Někdy, než se můžete posunout dál , musíte podniknout několik výletů po uličce paměti. Pokud to není příliš bolestivé, zamyslete se nad začátkem vašeho vztahu. Kdo jste tehdy byli? Co jste dělali jako pár, když vám svět ležel v hlavě? Do čeho jste se na svém bývalém partnerovi/partnerce zamilovali? A co vám tyto informace mohou říct o vás samotných? Kromě vašeho vztahu se zamyslete i nad tím, kým jste byli, než jste potkali svého bývalého partnera. Teď je vhodná doba se spojit a oslovit některé ze starých přátel, které jste léta neviděli. Podělte se o vzpomínky a trochu se zasmějte. Nechte ostatní, aby vám připomněli, kým jste byli a kým byste mohli stále být.

Jak má paní Zuzana ve svém věku začít znovu? Dá se to, když ji tolik let utvářelo manželství? Co byste dělali vy? Přečtěte si příběh paní Sáry, které manžel zakazuje pracovat, má být jen doma.