44 Kč
Udržet manželství není vždycky zcela jednoduché. I když si na svatbě slibujete, že to bude v dobrém i ve zlém a navždy, život se vyvíjí jinak, než si myslíme nebo přejeme. A stejně tak se měníme a vyvíjíme i my sami. Navíc se občas stane, že jednoho z manželů může zasáhnout láska, ale k někomu novému. A to zcela nečekaně a tak silně, že se rozhodne spálit všechny mosty a začít žít něco nového, jinak, s někým novým. A právě takovým obdobím teď prochází paní Klára.
Paní Klára (47 let) si myslela, že jsou s manželem šťastní. Jenže manžel si naše své štěstí jinde. U mladé ženské, která ho prý okouzlila. A on prý nikdy takovou velkou lásku necítil. To docela zabolelo, když mu paní Klára dala první poslední, jejich krásné děti, starala se o něj i o celou rodinu s láskou a oddaností. A on jednoho dne prostě řekne, tohle opouštím, protože jsem zamilovaný.
Když mi David oznámil, že odchází, seděla jsem zrovna u kuchyňského stolu a loupala brambory na večeři. Všední úterý, děti ve škole, rádio hrálo potichu. Myslela jsem, že si chce promluvit o práci, o tom, co budeme dělat o víkendu. Místo toho řekl: „Kláro, zamiloval jsem se. Do jiné. Je mladší. Odcházím od tebe i od rodiny.“ Najednou se mi rozpadl svět. Po dvaceti letech našeho manželství. Po všech těch společných Vánocích, dovolených, nemocích, splácených hypotékách, nedospaných nocích s plačícími dětmi. Po všem, čím jsme spolu prošli. Po mně.
Zpočátku jsem jen brečela. Potom jsem dělala to, co většina žen v takové situaci – obviňovala sebe. Nejsem dost hezká? Dost mladá? Nedávám mu dost prostoru? Měla jsem si častěji nalakovat nehty, říct mu něco hezkého, být méně unavená, více zábavná? Chybu jsem hledala jen sama v sobě.
Sledovala jsem ho, jak si balí věci. Jako by mi někdo vyrval kus života a odešel s ním. A s ním i moje sebevědomí. Stála jsem před zrcadlem a ptala se sama sebe: Kdo vlastně jsem, když už nejsem jeho žena? A pak přišlo ticho. Dlouhé, dusivé. Děti se snažily tvářit, že je vše v pořádku. Já se tvářila, že taky. Ale uvnitř jsem byla prázdná. Netuším, jak dál fungovat, co dělat, co říkat. Mám pocit, že žiju jen napůl. Čeká nás rozvod, nastavení alimentů, vypořádání majetku. A já nevím, jestli po tom všem ještě někdy dokážu žít a fungovat tak, jako by se nic nestalo. Jsem roky něčí manželka a matka. Nevím, jakou mám jinak roli. A mám vůbec ještě nějakou cenu jako žena?
Milá Kláro, to, co jste zažila, byl psychický otřes. Někdy přichází nepříjemné změny do našich životů náhle a zastihnou nás ne zcela připravené. Bohužel i to k životu a k vztahům náleží. Aby mohl vztah fungovat, je třeba, aby se snažili po celou dobu trvání vašeho vztahu oba. Aby do něj oba vkládali svých 50 procent ze svých celkových 100, které mají k dispozici pro sebe, a poté společně tvořili “my”, dohromady 100 procent vztahu. Ke zdravě fungujícímu vztahu patří dávat a brát napůl, fungovat rovnocenně, respektujícím způsobem. Váš ex se nezachoval vůbec respektujícím a ohleduplným způsobem nejen k Vám, ale ani k dětem. Velmi nezrale a nezdravě utekl jinam. Není nyní pro Vás ale užitečné zabývat se jím nebo čím Vy jste vše způsobila a honit “kdyby-chyby”. Není ani vůbec vhodné “tvářit se, že je vše v pořádku”, když není. Popírání jako obranný mechanismus nevede k léčení situace, naopak situaci nejen pro Vás, ale i pro Vaše děti zhoršuje. Stává se pak z celé situace “tabu”, něco, o čem se nemluví. A to jen spěje k psychickým potížím a diagnózám.
Nyní se postarejte o sebe, abyste si každodenně hlídala pitný (nealkoholický), spánkový, výživový a odpočinkový režim. Abyste měla sílu si s dětmi popovídat a vysvětlit jim, že situace je mezi Vámi dospělými, že ji dokážete zvládat (i kdybyste ji zvládala díky odborné podpoře psychoterapeuta), že Vaše děti za nic nemohou, že o rodiče nepřichází, jen o častější přítomnost svého otce. A dětem v kontaktu s jejich otcem nebraňte. Napište svému muži dopis. Bude lepší vše jasně, stručně a laskavě formulovat písemně, než s ním hovořit do telefonu nebo ústně. Lépe tak zformulujete, co potřebujete sdělit, uhlídáte si lépe emoce a budete mít fyzický důkaz o tom, že se snažíte o dohodu a spolupráci. V něm ho vyzvete k součinnosti ohledně výchovy dětí tak, abyste si domluvili společnou péči, jeho finanční angažovanost v péči o Vaše společné děti apod.
Zeptejte se ho, zda to tedy máte chápat tak, že se rozvádíte? Prostě chtějte další detaily a informace. Pokud dohody v písemné nebo slovní formě nebudou přes silné emoce na jedné, nebo druhé straně možné, domluvte si mediaci s mediátorem pro vytvoření dohod. Vám osobně doporučuji obrátit se co nejdříve na odborníka - psychologa či psychoterapeuta pro individuální péči o sebe, ale i pro rodinnou terapii s Vašimi dětmi, kde klidně můžete být jen Vy a ony, pokud by situace nebyla ještě zralá pro takovéto setkání i s Vaším mužem. Nebo dopřejte individuální terapii i svým dětem.
Jsem jednooborová psycholožka, terapeutka, arteterapeutka, lektorka a empowerment koučka. Od roku 2021 jsem frekventantkou komplexního psychoterapeutického výcviku zaměřeného na řešení, od začátku výcviku jsem zvládla přes 1700 terapií, hlavně v online verzi. Mám za sebou systemický výcvik v rodinných konstelacích, konsteluji 14 let. Pracuji jako psycholog ve zdravotnictví, jsem v předatestační přípravě z klinické psychologie. Mám i soukromou online praxi. Věřím, že jakákoliv změna je možná a jde ruku v ruce s motivovaností i s aktivním přístupem k problému. Mám důvěru v to, že pokud má člověk odhodlání a podporu okolí, je možné vyřešit i problém, který se na začátku jeví jako nepřekonatelný. Působím také na portálu Terapie.cz.
Pomoc hledejte na terapie.cz
Příběh poslala paní Klára E., vlastní dotazování
