44 Kč
Láska a vztahy se mohou měnit a i když máte pevné manželství a myslíte si, že vás nic nezastaví, může se láska objevit jako blesk z čistého nebe. A zamilovanost do někoho jiného může pěkně život zkomplikovat. Pak je důležité udělat nějaké to rozhodnutí, jak fungovat dál. A co vlastně dělat.
Paní Kamila měla takové to klidné a spokojené manželství, které nikdy nijak nevybočovalo z řady. Až do poslední doby, kdy manžel přišel s nečekanou věcí. Prý se zamiloval. Do někoho jiného a dokonce s ní udržuje milenecký vztah. Samozřejmě to byl tehdy šok, ale čekala, že buď se s ní rozejde nebo se rozvedou, on odejde a paní Kamila bzde mít klid. Jenže to se nestalo a manžel nechce odejít. Prý má doma kořeny. Takže veškerý čas tráví s milenkou, ale spát chodí domů.
S manželem jsme spolu přes dvacet pět let. Máme dvě dospělé děti, vybudovali jsme si domov, prošli si dobrými i těžkými časy. Nikdy to nebyl vztah z pohádky, ale stáli jsme při sobě. Alespoň jsem si to myslela. Bylo to náhlé. Jednoho večera za mnou přišel a řekl to naprosto bez emocí: „Kamilo, musím ti něco říct. Zamiloval jsem se.“ Byla jsem v šoku. Myslela jsem, že chce rozvod. Ale místo toho následovalo něco, čemu jsem nerozuměla: že s ní nechce být naplno, že ji má rád, ale nechce opustit rodinu, náš dům, mě.
Ze začátku jsem doufala, že je to jen krize středního věku. Že ho to přejde. Věřila jsem, že si uvědomí, co všechno máme, co bychom mohli ztratit. Jenže týdny plynuly, měnily se v měsíce... a on s ní zůstal. Ale zároveň zůstal i doma. Se mnou. Kamarádky mi říkaly: „Tak ho vyhoď!“ A já to i několikrát zkusila. Řekla jsem mu, že má dveře otevřené, ať jde, když chce jinou. Jenže on se sbalit nehodlal. Prý že nemá kam jít, že tu má věci, že tady má kořeny. A hlavně, že mě nechce opustit úplně. Prý mě má pořád rád. Ale ne tak, jak má rád ji.
Žiju teď v podivném provizoriu. Jsme spolu, ale nejsme. Občas se mnou večeří, občas si spolu povídáme jako staří známí. A jindy zas přijde pozdě, unavený, s pohledem někde mimo. Vím, že byl s ní. Nepřiznává to, ale poznám to. Nejhorší je ta nejistota. Není to ani rozchod, ani vztah. Nemám v sobě klid. Nemůžu jít dál, protože on je pořád tady. A přitom tu už dávno není. Chtěla bych nový začátek. Ale jak, když vedle mě stále bydlí můj muž, který srdcem dávno žije jinde? Nejsem z těch, které by dělaly scény. Nechci ho prosit, aby zůstal, ani k němu necítím nenávist. Jen chci, aby konečně odešel. Abych mohla začít znovu. Ale on pořád ne. A já pořád čekám, až se to konečně stane.
Z psychologického hlediska se paní Kamila ocitla v situaci, kterou odborně označujeme jako chronická ambivalence. Její manžel se rozhodl zůstat „jednou nohou doma“ a „druhou venku“, čímž ji uvěznil v prostoru, kde chybí jasné hranice. Tento stav je pro psychiku velmi zatěžující, protože nedává možnost uzavřít jednu kapitolu a otevřít novou. Člověk se přirozeně potřebuje v životě orientovat podle jistoty a stability, a pokud dlouhodobě žije v nejistotě, může to vést k pocitům frustrace, úzkosti i vyčerpání. Je důležité zdůraznit, že vina není na straně paní Kamily, její manžel svým chováním porušuje dohody partnerského soužití a staví ji do neřešitelné pozice.
Z pohledu terapie by bylo vhodné, aby si paní Kamila uvědomila vlastní hranice a potřeby. Pokud její prioritou je klid a možnost začít znovu, je nezbytné, aby se sama aktivně rozhodla, co je pro ni přijatelné a co už ne. Zůstat pasivní a čekat, až se rozhodne partner, je psychicky vysilující a prohlubuje pocit bezmoci. Může proto zvážit podporu v podobě individuální terapie nebo alespoň důvěrného rozhovoru s někým, kdo jí pomůže zorientovat se v jejích emocích. V takových případech bývá velmi užitečné pracovat s posilováním sebevědomí a s přijetím faktu, že i těžká rozhodnutí mohou být cestou k vnitřní svobodě. Konečné řešení bude na ní, zda manželovo „provizorium“ akceptuje, nebo nastaví jasné podmínky. Ale právě jasné vymezení a aktivní volba jí může vrátit zpět pocit kontroly nad vlastním životem.
marriagehelper.com, příběh poslala paní Kamila S
