Lidé od sebe vzájemně neustále něco očekávají. Čekají, že jim rodina bude pomáhat, že k nim lidé budou milí, a oni dostanou vše, co si zamanou. A existují skutečně i lidé, kteří dělají pro všechny všechno. Nedokážou odmítnout, neumějí říci ne. Jenže pak se sami ztrácí a netuší, kdo vlastně jsou. A právě s tím se potýká paní Simona (42 let).
Paní Simona (42) má rodinu, přátelé, práci. Na první pohled vypadá spokojeně, protože má všechno, všechno skvěle zvládá. Jenže ona sama cítí uvnitř sebe prázdno. Má pocit, že všem vyhoví, snaží se zavděčit a udělá to, co po ní ostatní chtějí. Jenže kde je ona sama? Jak má být sama sebou, když ji druzí neustále využívají?
Stále se snažím všem zavděčit
Už od dětství jsem se chtěla zalíbit. Být ta „hodná holka“, která nikdy nezklame. Nosila jsem samé jedničky, pomáhala mámě, nikdy jsem se nehádala. Všichni říkali, že jsem spolehlivá a zlatá. A já si na to zvykla. V mém dětství mě to těšilo, že jsem někomu pomohla, někdo mě pochválil. Jenže s věkem se tahle moje potřeba zavděčit přenesla i do dospělosti. V práci udělám všechno, co po mně chtějí, i když jsem vyčerpaná a unavená. Kamarádkám naslouchám, i když nemám sílu. Doma se snažím být dobrou partnerkou, matkou, oporou. Jenže když se mě někdo zeptá, co já chci, tak pokrčím rameny. Já to totiž nevím. Začala jsem si všímat, že když zůstanu chvíli sama, nevím, co se sebou. Najednou nemám komu se přizpůsobit, a to mě děsí.
Kdo vlastně jsem, když neumím být jen sama sebou
Kdo je vlastně Simona, když zrovna nikoho nepotřebuje utěšovat, podporovat nebo rozesmívat? Co když za všemi těmi snahami o dokonalost není skutečné „já“, ale jen obava, že kdybych byla upřímná, lidé by mě přestali mít rádi? Možná jsem tak dlouho žila podle očekávání druhých, že jsem zapomněla, jaké to je žít podle sebe. Někdy si říkám, že kdybych přestala být tou, která všechno zvládá, možná bych se konečně cítila svobodná. Ale co když se mi ten obraz „dokonalé ženy“ už tak pevně vryl pod kůži, že bez něj nevím, kdo jsem? Co mám dělat, když už neumím být jen sama sebou, a přitom právě po tom toužím nejvíc?
Vyjádření psycholožky Karin Wolfová
Milá Simono, „hodné holky“ se v dětství starají o své blízké, když pečující osoby (často rodiče) nejsou bezpečnou a jistou oporou pro ně, stanou se tak samy „dospělými“ a přebírají zodpovědnost za druhé, ty reálně dospělé, kteří to za sebe ani za své děti nedělají. Většinou mají takoví rodiče potíže sami se sebou, mají dlouhodobou, chronickou fyzickou nebo psychickou nemoc, závislost apod. Už je načase, abyste se začala starat o sebe, převzala zodpovědnost za sebe, za své štěstí. Pokud nevíte, co Vám „chutná“, a to může být i doslovně míněné, tak to zkuste prozkoumávat, zkoušet, zdravě a bezpečně experimentovat. Pokud máte ráda například vajíčka, ale nevíte na jaký způsob, udělejte si je na 5 způsobů a všechny ochutnejte a zkuste si mezi nimi vybrat tu, co chutná jen Vám, ne někomu druhému, často Vašemu blízkému.
A možná že ani 5 způsobů nebude stačit pro nalezení toho Vašeho nejlepšího, hledejte ve všem vždy tu verzi (volbu), která Vám přináší nejvíce radosti a nadšení. Dovolte si objevovat svět jako malé dítě, kterým jste nikdy být nemohla, dovolte si zvědavost a zvídavost. Ochutnávejte svět všemi svými smysly, zamilujte se do sebe a sebepéče. Dovolte si žít, žít svůj vlastní život. A pokud Vám to přijde jako něco, co je nyní nad Vaše reálné možnosti, požádejte o podporu a pomoc odborníka - psychologa či psychoterapeuta a s doprovodem jděte za svým cílem. Přeji Vám hodně radosti a příjemných překvapení na Vaší nové cestě Vaším svobodným životem!

Mgr. et Mgr. Karin Wolfová
Jsem jednooborová psycholožka, terapeutka, arteterapeutka, lektorka a empowerment koučka. Od roku 2021 jsem frekventantkou komplexního psychoterapeutického výcviku zaměřeného na řešení, od začátku výcviku jsem zvládla přes 1700 terapií, hlavně v online verzi. Mám za sebou systemický výcvik v rodinných konstelacích, konsteluji 14 let. Pracuji jako psycholog ve zdravotnictví, jsem v předatestační přípravě z klinické psychologie. Mám i soukromou online praxi. Věřím, že jakákoliv změna je možná a jde ruku v ruce s motivovaností i s aktivním přístupem k problému. Mám důvěru v to, že pokud má člověk odhodlání a podporu okolí, je možné vyřešit i problém, který se na začátku jeví jako nepřekonatelný. Působím také na portálu Terapie.cz.
Pomoc hledejte na terapie.cz
Jak se má paní Simona v životě pohnout dál? Jak se má naučit pečovat o sebe a znát svou sebehodnotu? Co má nyní dělat? Přečtěte si také příběh paní Vlasy, která otevřela dveře svého domova synovi a teď neví, jak se ho zbavit.
Galerie: „Stále se snažím všem zavděčit. Kdo vlastně jsem, když jsem jen sama sebou?“ neví si rady Simona
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Po třiceti letech manželství odešel a já najednou nevím, kdo vlastně jsem,” zoufá si Zuzana

„Dcera má úzkosti, ale manžel to zlehčuje. Bojím se, že jí tím ubližuje,” neví si rady Lída

„Nevím, jestli ho miluju, nebo se jen bojím být sama,” potřebuje radu Adriana

„Můj syn skončil ve vězení a já se hrozně stydím,“ píše se slzami v očích Bohdana

“Manžel od nás odešel, když byl autistickému synovi rok. Najednou chce střídavou péči,” nechápe Ida. Radí psycholog Pavel Pařízek

“Dům mých rodičů se mění ve skladiště a já nevím, co s tím,” je zoufalá Tereza. Řešení radí psycholog Pavel Pařízek

“Nemoc změnila mou maminku a já ji absolutně nepoznávám,” je na pokraji sil Gabriela

“V dětství jsem mámě odháněl partnery, teď je na mě závislá a nenechá mě žít,” je zoufalý Robert. Odpovídá psychoterapeutka Dagmar Pechová

“Zjistila jsem, že mě manžel podvádí, ale on tvrdí, že to tak není,” je zmatená Alžběta. Odpovídá psychoterapeutka Dagmar Pechová












