"Manžel hledal štěstí jinde. Teď po mně chce něco, co neumím zvládnout. Vzít, nebo nevzít ho zpátky," ptá se odborníka Tereza

O tom, jaké je prožívat rozpad manželství se vším všudy, včetně rozvodu, ví Tereza své. Manžel ji opustil již před třemi lety. Nyní po ní žádá věc, kterou Tereza neumí zvládnout. Nebo neví, jak se k ní postavit a jak se zachovat. Manžel se k ní chce vrátit, protože poznal, jak obrovskou chybu udělal.

Má ho Tereza přijmout zpět, nebo už je to pro ni uzavřená životní kapitola? Jak víme, do stejné řeky bychom dvakrát vstupovat neměli.

Podívejme se na příběh Terezinýma očima.

Bylo to krásné, ale skončilo to

Před třemi lety jsem byla v životě šťastná a spokojená. Dcery se povedly, jedna studovala v Praze na vysoké škole, druhá žila v zahraničí. I moje práce mě bavila, s manželem jsme se spolu smáli, bavili. Nikdy by mě nenapadlo, že je nešťastný, teda tak to později tvrdil. A právě jeho nespokojenost byla důvodem, proč si prý musel najít milenku. Takovou mladou zlatokopku, která podle mne chtěla jen bankovní konto. A můj muž jako podnikatel to konto měl. Tři dny před mými kulatinami mi sdělil, že se zamiloval. Řekl, že se mnou je to už prý roky nuda. A odešel za hlasem svého srdce. Velkoryse mi nechá byt s tím, že později podá žádost o rozvod. Zhroutil se mi celý svět a narozeniny jsem probrečela v posteli.

Pořád jsem nevěřila, že se to stalo. Nechápala jsem, že jsem necítila, že je se mnou můj muž nespokojený. A už vůbec jsem neuměla pochopit, že se to stalo právě nám, když všechno vypadalo tak dobře. Ztratila jsem motivaci, ale věděla jsem, že se musím znovu postavit na nohy.

Musela jsem se zvednout ze dna

Svůj slib manžel splnil, do měsíce mi přišly papíry od soudu. Tím, že můj muž, teď už bývalý,  začal podnikat v době, kdy jsme byli spolu, a já mu na mateřské prokazatelně pomáhala, se musel o majetek rozdělit. To se jemu ani jeho mladé slečince přirozeně nelíbilo. Půl roku jsme se handrkovali o majetek, ale nakonec jsme se domluvili a čekalo nás poslední stání. Rozvedli jsme se a já jsem měla pocit, že padám na dno. Vůbec se to nelepšilo, naopak. Nespadl mi kámen ze srdce, cítila jsem naprosté selhání.

Přijela za mnou dcera ze zahraničí a donutila mě vzít si měsíc a půl neplaceného volna a odjet k ní. Bydlela v menším bytě asi dvacet minut jízdy na kole od moře. Prvních pár dní jsem jen ležela v posteli a utápěla se ve vlastním smutku, stejně jako doma. Naštěstí to ale dcera nedovolila dlouho. Prý je sezóna, její kamarád má na pláži bar a nestíhá. Vypomůžu mu.

Nebyla jsem ráda, ale souhlasila jsem. Ze začátku jsem pletla objednávky, nevěděla, co dělat, ale rychle jsem se zorientovala.

Pomohla mi dovolená u dcery

Začalo mě to víc a víc bavit, opálila jsem se, moře mělo skvělé uklidňující účinky a ke konci pobytu jsem se uměla i usmívat, když mi nějaký host složil kompliment. Domů jsem přijela jako vyměněná. Prodala jsem byt, koupila si jiný, začala s kamarádkami trávit víc času, jezdit na krátké víkendové pobyty, sportovat. Prostě všechno to, abych nemusela být doma sama. Zabíralo to. Moje psychika se uzdravila a definitivní tečku za manželstvím jsem udělala v kadeřnictví. Zcela jsem změnila svůj vzhled a nadšeně vykročila do nového života.

Náhodné setkání

Po delší době jsem jeden den v kavárně náhodou narazila na svého bývalého muže. Chvíli na mě překvapeně zíral, ale pak se odvážil a přišel mě pozdravit. Prý vypadám dobře, sluší mi to. Odvětila jsem, že jsem byla u Daniely. Hned se vyptával, jak se má a co dělá. Znal ji totiž také. Prý s ním komunikuje velmi málo. V klidu jsme si spolu vypili kávu, zcela bez emocí. Nic jsem necítila. Myslela jsem, že už se zase delší dobu neuvidíme, ale jednoho dne na mě počkal před mou prací. Pozval mě na kávu, prý ještě vyřešit nějaké věci. Tam mi řekl, že od našeho náhodného setkání na mě neustále myslí. Udělal prý tehdy velkou chybu, lituje toho a chce, abych mu dala ještě jednu šanci. Prosil mě, sliboval, že mě už nepodvede, vyčítal si to. Sypal si popel na hlavu, že se choval hrozně a všeho litoval.

Nevím, co dál

Vůbec nevím, co mám dělat. Pamatuji si, jak to s ním bylo hezké, měli jsme podle mne krásný vztah. Jenže ta jeho nevěra mě zasáhla, hodně a nesmazatelně. Neumím zvládnout to, co po mně chce. Odpustit mu a začít znovu. Posílá mi do práce květiny, čeká na mě před prací, zve mě na večeři, společný víkend, do kina, divadla. Snaží se. Možná mu došlo, že udělal chybu a skutečně se změní? Co když ne? Mám v hlavě pořádný zmatek.

"Vracet se podruhé do manželství, které je už dokonce rozvedené, není časté, ale děje se to. Někdy je to opravdu tak, že si člověk na jedné nebo druhé straně uvědomí, že udělal chybu. Dokonce se skutečně stává, že napodruhé jim to skvěle klape. Vyžaduje to ale uzavřít kapitolu o tom, proč jste se už jednou rozešli, nebo dokonce rozvedli. Všechno si musíte jednou vyříkat, aby mezi vámi nebyly žádné nejasnosti. Neměli byste se k tomu vracet a měli byste začít znovu. Máte většinou na čem stavět a prožili jste spolu mnoho hezkého. Nikdy se ale nesnažte vrátit do manželství nebo vztahu s někým, pokud si nejste jisti, že máte všechnu hořkost za sebou. Nikdy to nebude fungovat, pokud budete svému manželovi pořád připomínat, co udělal a jak vám ublížil," radí Tereze vztahová psycholožka Kateřina Herrmannová.

Poradíte Tereze, co byste udělaly vy? A souhlasíte s odborným názorem?