
Každá generace má pocit, že svět býval jiný. Jenže pro mnoho starších lidí dnes nejde jen o nostalgii. Mají pocit, že ze společnosti mizí obyčejná lidskost, ohleduplnost a zájem o druhé. A právě to paní Jiřku trápí nejvíc. Svůj názor se rozhodla sdělit do světa.
Paní Jiřka (76) vyrůstala v době, kdy podle svých slov lidé drželi více při sobě. Dnes má ale pocit, že se společnost změnila k horšímu a že mladší generace často myslí jen sama na sebe.
Dnešní doba je příšerná, za nás to takové nebylo
Je mi z dnešní společnosti hrozně. Každý den nad tím přemýšlím a vlastně nevím, proč se to všechno tak moc změnilo. Kde je problém? Co se stalo s lidmi a se světem? Připadám si někdy jako cizinec ve světě, kterému už nerozumím. Vyrůstala jsem v době, kdy se lidé znali, všichni sousedé si pomáhali, zastavili se na kus řeči, zajímali se jeden o druhého. Když někdo potřeboval pomoct, druhý neváhal.

Dnes? Každý kouká jen do telefonu a sám na sebe. Mladí nás starší nepustí sednout v autobuse, nepodrží dveře, nepoděkují. Kolikrát stojím v obchodě jen s pár rohlíky a přede mnou člověk s plným vozíkem, ale ani ho nenapadne mě pustit. Nejde o ty dvě minuty čekání. Jde o obyčejnou slušnost a ohleduplnost, která jako by úplně zmizela.
Lidi myslí jen na sebe
Nedávno jsem zažila něco, co mě opravdu zasáhlo. Starší pán chtěl přejít přes silnici a bylo vidět, že chodí špatně. Kolem něj prošlo několik mladých lidí i dospělých, ale nikdo mu nenabídl pomoc. Nikdo se ani nezastavil. Nakonec jsem mu pomohla já sama, i když sama už nejsem nejmladší. A doma jsem z toho byla smutná ještě celý večer. Kam ten svět spěje? Co je to za dobu, kdy jsou si lidé navzájem tak cizí?
Mám pocit, že dnešní společnost ztrácí obyčejné lidské hodnoty. Všechno je rychlé, chladné a bez emocí. Možná si někdo řekne, že jen stará ženská nadává na mladé. Ale já opravdu cítím obrovský rozdíl mezi tím, jak lidé žili dřív a jak žijí dnes. A čím jsem starší, tím víc mě to bolí. Co si o tom myslíte vy?
Ke komentáři na situaci paní Jiřky nás inspirovala psycholožka Jane Horvath z BBC
Paní Jiřko,
děkuji vám, že jste se podělila o své pocity a zkušenosti. Je z vašich slov cítit velký smutek nad tím, jak se podle vás změnily mezilidské vztahy a běžná lidská ohleduplnost. Mnoho lidí vaší generace vnímá podobně, že dnešní svět je rychlejší, anonymnější a více zaměřený na výkon a technologie než na blízkost mezi lidmi. Když člověk zažívá situace, kde chybí obyčejná pomoc nebo slušnost, může snadno získat pocit, že se společnost stává chladnější a vzdálenější.
Zároveň je ale důležité neztratit úplně víru v lidi jako celek. Často si totiž nejvíce všimneme necitlivosti, protože nás bolí, zatímco drobné projevy laskavosti snadno zapadnou. To, že jste staršímu pánovi pomohla právě vy, ukazuje, že hodnoty, které postrádáte, ve společnosti stále existují. Možná ne vždy nahlas a viditelně, ale právě lidé jako vy je dál předávají ostatním. Někdy může pomoci soustředit se více na vaše vztahy a prostředí, kde ještě funguje blízkost, lidskost a mezigenerační kontakt, místo neustálého sledování toho, co ve společnosti nefunguje.
Vaše citlivost vůči druhým není slabost ani „stěžování si na dnešní dobu“. Je to důkaz, že vám na lidech záleží a že si stále uchováváte empatii a lidskost, které jsou velmi cenné. Svět se mění, ale právě díky lidem, kteří si všimnou druhého člověka a podají mu ruku, nezmizí obyčejná slušnost úplně. A vy jste jedním z těch lidí.
Má paní Jiřka pravdu a dnešní svět je opravdu horší? Jsou k sobě lidé bezohlední? Nebo jen neměla štěstí? Přečtěte si také příběh paní Ivy, která má strach, že ji sousedka proklela.
Zdroj: bbc.co.uk, příběh poslala Jiřka E.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Moje žena se o mě starala, když jsem byl nemocný, ale já se o ni teď starat nechci,” je rozhodnutý Ruda

“Moje matka má neustále potřebu organizovat mi domov i život,” je nešťastná Jana

“Nechci nechávat své dcery se svým otcem, ne po tom, co mi dělal jako dítěti,” je rozhodnutá Katka. Radí psycholog Pavel Pařízek

"Chtěla bych se víc starat o dědu, ale nemám na to čas. Bojím se, že už to nestihnu," svěřila se Jitka

"Nerozumím si se svou matkou. Trápí mě to celý život," svěřila se Hanka

"Podváděl mě na každém kroku, dlouho jsem se trápila. Pak jsem bouchla do stolu a odešla," svěřila se Petra

"Měla jsem poměr se svým šéfem, když jsem ho ukončila, dostala jsem výpověď," svěřila se Monika

"Rozešla jsem se s mužem, kterého miluji. Důvodem byl strach, že by to konečně mohlo vyjít," napsala paní Simona

"Opustil mě kvůli jiné, dnes prosí, abych se vrátila," vypráví svůj příběh Ivana

Příběh z důchoďáku: „Je to důsledek stáří“ aneb jak se v domovech seniorů zanedbává péče, svěřila se Anna
Mohlo by se vám líbit

Kousek Toskánska uprostřed české přírody. Manželé Sodomovi vytvořili místo, odkud nechcete odjet







