“Nechci dělat macechu cizím děckám, ale miluju svého partnera,” neví si rady Dominika. Děti jsou navíc dost rozmazlené

Paní Dominika (45 let) si po rozvodu našla nového partnera. Jelikož ona sama děti nemá a mít nechce, věděla, že si může najít partnera, který děti mít možná bude. A byla připravená na to, že bude mít své děti každý druhý víkend. Ze začátku to tak skutečně bylo. Postupem času se to však změnilo. A paní Dominika nyní neví, jak dál. Děti jsou podle ní rozmazlené, ale když Dominika řekne svůj názor a něco o jejich rozmazlenosti a povaze, je oheň na střeše.

Nechci dělat macechu cizím děckám, ale miluju svého partnera

Je mi to líto, protože svého partnera mám ráda. Rozumíme si snad ve všech oblastech, tedy kromě dětí. Tam je velký problém. Věděla jsem od začátku, že má dvě děti. Nezapíral a zároveň mi řekl, že bude trvat, než je poznám, protože sám nevěděl, kam náš vztah povede. To se mi moc líbilo, nechce dětem motat hlavy. Když jsme spolu randili asi rok, seznámili jsme se. Proběhlo to víceméně dobře, vzali jsme je na zmrzlinu a pak do kina. Když je můj partner měl ob víkend, podnikali jsme dost věcí. Někdy i on byl s dětmi sám, aby si je užil. Přišlo mi to fér. Jenže jeho bývalá přestávala jako máma fungovat. Z každého druhého víkendu se stal každý víkend, pár dní v týdnu a než jsem se nadála, už je měl prakticky pořád. Chápu, že se o ně chtěl postarat. Vysoudil je do své péče. A od té doby se to asi změnilo.

Nesmím nic říct

Nastěhovaly se k nám a mě to začalo vadit. Nebyla jsem připravená na to, že se budu v podstatě ze dne na den starat o dvě děti. Cizí děti. Nikdy jsem své děti nechtěla a najednou je mám. Dělám ráno snídaně, svačiny do školy, řeším vyzvedávání ve škole, kroužky, večer učení. Partner tohle celé přehodil na mě, protože on pracuje. Někdy mám chuť zakřičet: "chtěl jsi je do péče, starej se!" Děti jsou podle mého názoru dost rozmazlené, ale když jim cokoliv řeknu, je oheň na střeše.

Jdou si za tatínkem postěžovat a ten mi hned vyčiní. Někdy před nimi, někdy počká na večer. Důrazně mi sdělí, že si nepřeje, abych s jeho dětmi takhle mluvila a vychovávala je. Můžu se o ně starat, přizpůsobovat tomu svůj život, vozit je všude, kde si zamanou, vařit jim to, co si přejí, ale stejně se v tom povrtají a nechtějí to. Ale nesmím jim říct, že s jídlem se neháže, oblečení si po sobě mají uklízet a podobně. Nevím, jestli máme jako pár šanci. Nebaví mě to. Nevím, co dělat.

Vyjádření psycholožky Umay Wolf

Dominiko, chápu vaše rozčarování a jen chci upozornit na to, že k této změně nedošlo, jak píšete “ze dne na den”, ale tato změna probíhala plíživě a postupně. Měla jste tedy dost času se snažit se s partnerem na toto téma rozhovořit a domlouvat nové dohody pro vaše společné fungování. Takové, které by dobře fungovaly pro vás pro oba. Ale nic není ztraceno, je dobře, že píšete, můžete i teď zkusit nastavit nové podmínky, takové, které vám budou více vyhovovat. Vy jste do vztahu vstupovala evidentně s vizí mít partnerský vztah bez dětí, které sama mít nechcete. Věděla jste ale také, že partner své děti z předchozího vztahu má a zřejmě jsou malé a jeho péči a výchovu potřebují. Situace se změnila, děti zabírají ve vašem společném partnerském životě velké každodenní místo. Je na vás nyní zvážit, zda jste ochotna být macechou, ale pak se vším všudy, i s tím, že se podílíte na nastavování hranic dětem a na jejich ochraně a péči. Nebo zda se chcete vrátit ke své vizi - mít partnerství bez dětí, pak to ale znamená zřejmě odejít od stávajícího partnera a najít si toho, kdo děti nemá, nebo jsou již odrostlé, dospělé a samostatné, aby nezasahovaly tolik do vašeho každodenního fungování.

Pokud se stávajícím partnerem chcete ve vztahu setrvat, je nutné si s ním promluvit o tom, že pokud jste vsazena do role pečující osoby o jeho děti, že trváte na tom, abyste je mohla formovat tak, aby soužití bylo pro vás všechny funkční. Váš partner se k vám nyní chová jinak, již nefunguje z role partnera, milence, ale když vám říká, jak se máte nebo nemáte k jeho dětem chovat, hraje si na roli vašeho rodiče, který vás poučuje. To je, věřím, nepříjemné a do zdravě a respektujícím způsobem fungujícího netoxického vztahu to nepatří. Pokud se, i po vaší snaze o nastolení změn, váš partner nebude podílet na spoluvytváření funkčního a zdravého partnerství a na spolupráci na péči o jeho děti, můžete ještě navrhnout společnou párovou terapii. Pokud ani to nevyužije nebo se to bude míjet účinkem kvůli tomu, že on se změnit nechce, je třeba zvážit, pokud vám to takto nevyhovuje, se s ním rozloučit a začít znovu s někým, kdo vás bude vnímat jako sobě rovnou partnerku. Pokud je pro vás tato situace velmi náročná, neváhejte se obrátit na odborníka pro podporu a odborné vedení.

Jak se má paní Dominika zachovat a co dělat? Odejít od partnera? Nebo se s ním pokusit domluvit a dál mu pomáhat s dětmi? Co byste na jejím místě udělali vy? Přečtěte si také příběh pana Adama jehož manželka utrácí spoustu peněz za ezo nesmysly.

Mgr. et Mgr. Umay Wolf

Jsem jednooborová psycholožka, terapeutka, arteterapeutka, lektorka a empowerment koučka. Od roku 2021 jsem frekventantkou komplexního psychoterapeutického výcviku zaměřeného na řešení, od začátku výcviku jsem zvládla přes 1700 terapií, hlavně v online verzi. Mám za sebou systemický výcvik v rodinných konstelacích, konsteluji 14 let. Pracuji jako psycholog ve zdravotnictví, jsem v předatestační přípravě z klinické psychologie. Mám i soukromou online praxi. Věřím, že jakákoliv změna je možná a jde ruku v ruce s motivovaností i s aktivním přístupem k problému. Mám důvěru v to, že pokud má člověk odhodlání a podporu okolí, je možné vyřešit i problém, který se na začátku jeví jako nepřekonatelný. Působím také na portálu Terapie.cz.