Jak zmást rakouského císaře: Potěmkinovy vesnice lhaly o bohatství Ruska. Kdo byl milenec carevny Kateřiny II.?

Grigorij Alexandrovič Potěmkin nebyl jen tak někdo. Byl to muž mimořádně ambiciózní, chytrý, schopný a také charismatický. V Rusku 18. století, kde vládla Kateřina II. Veliká, měl Potěmkin postavení, jaké se jen tak někomu nepoštěstí. Byl nejen jejím nejbližším rádcem a někdy i milencem, ale také skutečným tvůrcem expanze na jihu říše. Po vítězstvích nad Osmanskou říší dostal na starost nově připojená území u Černého moře, oblast, které se tehdy říkalo Novorusko.

Kateřina chtěla tato nová území vidět na vlastní oči. V roce 1787 proto vyrazila na slavnou inspekční cestu po jihu říše, doprovázená svým dvorem, několika evropskými diplomaty a samozřejmě Potěmkinem, který měl vše na starosti. Byla to obrovská událost, nejen pro Rusko, ale i pro Evropu, která na carskou velmoc upírala zrak, protože carevnu doprovázel také rakouský císař Josef II., kterému se mělo předvést bohatství a moc Ruska. A Potěmkin se rozhodl, že carevně i celému světu ukáže, jak moc se pod jeho vedením jih proměnil v rozkvetlý ráj.

Kulisy, stáda a malované vesnice

Ruské impérium mělo sice obrovskou moc, ale jeho finance nebyly neomezené. Kníže Grigorij Potěmkin, blízký spolupracovník a milenec carevny Kateřiny II., měl za úkol proměnit pusté stepi zvané Divoká pole v kvetoucí Nové Rusko. Jenže skutečnost zaostávala za očekáváním, a tak podle legendy Potěmkin vymyslel, jak panovnici přesvědčit o opaku. Nechal z Petrohradu přivézt asi čtyřicet malířů, kteří podél Dněpru vytvořili malované kulisy vesnic, mezi nimiž se pásl dobytek a „venkované“, což byli často převlečení vojáci, zpívali a vítali carevnu.

Aby iluze působila dokonale, stáda zvířat se přesouvala z místa na místo, pytle s obilím na vozech byly plné písku a opravdové byly často jen hlavní ulice, zatímco boční tvořily dřevěné fasády. Dokonce i slavná pečená husa, kterou carevna nacházela v každé chalupě, byla prý jediná, pečlivě přenášená zadními dvorky.

Nedoceněný vizionář

Jenže jak už to bývá, realita bývá trochu jiná než legendy. Dnes se historici shodují, že Potěmkin nejspíš žádné skutečné kulisy nestavěl. Ano, chtěl ohromit carevnu. Ano, nechal opravit cesty, vyzdobit vesnice, natřít domy a připravit slavnostní uvítání. Ale nebyl to žádný podvodník, spíš mistr prezentace. Potěmkin byl vizionář, který na jihu skutečně budoval nová města jako Cherson, Nikolajev, Sevastopol. Tyto oblasti tehdy skutečně vzkvétaly, i když pomalu a s obtížemi. Jen se prostě chtěl pochlubit tím, co už dokázal a trochu to přikrášlit.

Mýtus o „Potěmkinových vesnicích“ se zrodil nejspíš až později, když se jeho političtí nepřátelé snažili jeho práci znevážit. Bylo mnohem snazší říct, že to všechno byla jen šaráda, než uznat, že Potěmkin opravdu dokázal proměnit pusté stepi v zárodky civilizace.

Cesta, která ohromila Evropu

Cesta carevny Kateřiny II. byla v každém případě událostí, jakou Evropa dosud neviděla. Trvala několik měsíců a táhla se od Petrohradu až na Krym. Na každém kroku ji vítaly slavnostní průvody, iluminace, ohňostroje a triumfální brány. Jak již bylo zmíněno, s carevnou cestoval i rakouský císař Josef II., který chtěl na vlastní oči vidět, jak jeho spojenkyně vládne. I on byl ohromen pompou, která provázela celý průvod, a právě jeho doprovod možná přispěl k rozšíření zvěstí o „Potěmkinových vesnicích“. Evropští diplomaté totiž po návratu domů vyprávěli, že Rusko jen hraje divadlo pro efekt. A mýtus byl na světě.

Ať už to bylo jakkoli, Potěmkinovy vesnice přežily Potěmkina samotného. Výraz se rozšířil po celé Evropě a dodnes označuje situace, kdy se někdo snaží vytvořit iluzorní obraz úspěchu nebo pořádku. Když se opraví jen hlavní ulice před příjezdem prezidenta, když firma investuje víc do marketingu než do kvality produktu, nebo když vláda vystaví úspěšné statistiky, které se s realitou příliš nepotkávají, říkáme, že jde o „Potěmkinovu vesnici“.

Zajímá vás ruská historie? Přečtěte si, jaká byla ve skutečnosti carevna Kateřina Veliká.