Harry Houdini: Krále pout a neskutečných útěků nakonec dostihla smrt, kterou nikdo nečekal

Posiloval tělo, zvedal činky, plaval a boxoval a zároveň se věnoval příležitostným manuálním pracím, aby si vydělal na živobytí. To, co uměl, postupně předváděl lidem, ale klasická kouzla publikum příliš neoslnila, všechno už bylo známé. Houdini ale rychle pochopil, že jeho síla je jinde – v útěcích. Z pout, řetězů, cel i bezvýchodných situací. V roce 1894 se z Ericha Weise stal Harry Houdini. Jméno „Harry“ vzniklo z jeho dětské přezdívky Ehrie a „Houdini“ bylo poctou francouzskému kouzelníkovi Jeanovi Eugènovi Robert-Houdinovi, kterého považoval za svůj vzor. 

Ještě než se stal známým a vyhledávaným iluzionistou, oženil se Houdini s Wilhelminou Beatrice Rahnerovou, známou jako Bess, která byla nejen jeho manželkou. Stala se také jeho celoživotní partnerkou, která s ním vystupovala a asistovala mu na pódiu. Společně tvořili sehranou dvojici, která postupně dobývala svět varieté.

 

Houdiny jako král úniků

Harry zkoušel různé triky, které by mohly zaujmout lidi. Nakonec ho napadlo využít zkušenosti, které získal jako zámečnický učeň a připravil si neuvěřitelné číslo. Když přijel do nějakého města, upozornil tisk, že se bude odehrávat nevídané představení. Pak zavolal na policii a požádal, aby ho spoutali a zavřeli do cely. Během několika minut se dostal na svobodu. Pověst zázračného krále úniků se rychle rozšířila a v roce 1899 si Houdiniho vzal pod svá křídla vlivný umělecký manažer Martin Beck. Ten mu otevřel dveře do nejlepších varieté v Americe i v Evropě. Publikum šílelo nadšením, když předváděl naprosto nevídané a neuvěřitelné kousky a on se stal nejlépe placeným varietním umělcem své doby.

Laťku přitom neustále zvyšoval. Brzy mu nestačila pouta ani svěrací kazajky. Přibývaly zamčené bedny, vodní nádrže, visení hlavou dolů. Vrcholem byla slavná „čínská vodní mučírna“, představená v roce 1912. Houdini byl spuštěn hlavou dolů do skleněné nádrže plné vody, zamčené a přikryté a musel se dostat ven. Zadržet dech bylo nutné na více než tři minuty. Diváci sledovali každou vteřinu s bušícím srdcem a s úlevou pak vydechli, když se Houdini najednou objevil živý, zdravý a úplně mokrý na jevišti vedle nádrže na vodu. Právě tento trik se stal symbolem jeho kariéry a zůstal součástí jeho vystoupení až do konce života.

Sláva a peníze

Houdiny byl na začátku 20. století na vrcholu kariéry. Byl slavný a vydělával spousty peněz. Na druhou stranu ale tvrdě dřel a neustále se snažil zdokonalovat, jako by chtěl všem dokázat, že i chudý židovský chlapec z Evropy může být úspěšný. Miloval, když si mohl plnit sny. Koupil si letadlo, psal knihy, byl také u začátků němého filmu v USA. 

Smrt přišla nečekaně brzy

Harry Houdini měl pověst nesmrtelného chlapíka, který si může dovolit všechno. A podle toho se také bohužel začal chovat. Rád hecoval lidi k tomu, aby mu různě ubližovali a bouchali do něj. Tvrdil, že se mu nemůže nic stát a že ho nic nebolí. Zlomový den byl 22. října 1926, kdy za ním Jednou za ním do šatny před představením přišel boxer Jocelyn Gordon Whitehead. „Věříš v Boha? Je pravda, že tě rány nebolí?“ zeptal se ho silák. Houdini mu dle přítomných blazeovaně odvětil: „Můj žaludek toho vydrží hodně. Jen si bouchni!“ Whitehead si tedy bouchl. Zasadil mu několik velice silných ran do oblasti pasu, břicha i podbřišku, píše National Geographic. Kvůli jedné z těchto ran nakonec Houdini o pár dní později pravděpodobně zemřel, i když s jistotou se to říci nedá. 

Houdinimu začalo být špatně a ten večer už nedokončil své vystoupení. Druhý den měl vysoké horečky a bolesti břicha, ale k lékaři jít odmítal. Chtěl vystupovat, ale zhroutil se. Teprve pak lékaři usoudili, že má pravděpodobně zánět slepého střeva, protože příznaky tomu nasvědčovaly. Operovat se ale nedal, a tak po pár dnech velkých bolestí nakonec zemřel. „Závěrečný verdikt soudní a pojišťovací komise je, že Harry Houdini zemřel na komplikace spojenými se zánětem pobřišnice, který s největší pravděpodobností vyvolaly ony rány,“ popisuje National Geographic. Houdiniho pohřeb se konal 4. listopadu 1926 v New Yorku za účasti více než 2 000 truchlících. Byl pohřben na hřbitově Machpelah v Glendale v Queensu.

Čtěte také: Nostradamova předpověď pro rok 2026, rok zralosti. Dvojkám zamíchá v citech, osmičky získají bohatství