Malíř Egon Schiele: Obviněn byl z únosu i mnohem horšího činu, z Českého Krumlova ho vyhnali

Žádné místo nemiloval tak moc jako Český Krumlov. Nebylo se čemu divit, matka Marie Soukupová odtamtud pocházela a Egon Schiele (1890-1918) si místo zamiloval mnohem více než malíři opěvovanou Vídeň. Na svět přišel Egon Schiele v Dolním Rakousku, konkrétně v Tullnu, a je nutno podotknout, že s oběma rodiči neměl již od začátku dětství ani zdaleka vřelý vztah. Zatímco svého otce si vážil a měl k němu velmi blízko, o matce se to samé říci nedalo.

Jako malý se příliš neprojevoval, byl tichý a nevýrazný. Plachost i uzavřenost mu nebyla cizí, a ačkoliv disponoval výbornými uměleckými schopnostmi, ani v oblasti studia se mu příliš nedařilo. Svědčí o tom také fakt, že jednu třídu musel na gymnáziu opakovat, ale jak se zdá, mladému Egonovi to hlavu příliš nelámalo. Už tehdy totiž zjistil, že výtvarná výchova a kreslení jsou pro něj to pravé ořechové, a že na ničem jiném příliš nezáleží. Stejného názoru byli i jeho učitelé, kteří za ním a jeho tvorbou stáli. Roku 1906 Schieleho přijali na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Jeho umělecký rukopis vycházel ze secese a expresionismu, avšak velmi brzo si malíř vytvořil vlastní umělecký styl, který neměl obdoby.

Zbožně uctíval rakouského malíře Gustava Klimta

Gustav Klimt, vůdčí osobnost vídeňské secese, mladého Egona doslova uhranul. Schiele se stal Klimtovým žákem a mezi oběma muži vzniklo velice blízké přátelství. Všemu předcházel rok 1907, kdy se Klimt stal Schieleho mentorem i učitelem. Jejich spojení nebylo nikterak překvapivé, oba malíři si notovali v podobných uměleckých stylech a technikách, o čemž svědčí také fakt, že Klimt i Schiele kreslili protáhlá těla a používali expresivní linie. O pět let později Egon Schiele vytvořil obraz zvaný Poustevníci, který představuje umělcův autoportrét s Gustavem Klimtem. Dílo vzniklo jako pocta tomuto přátelství. Jakmile Klimt roku 1918 zemřel, Schiele byl zdrcený. Jako poslední poctu jej namaloval na smrtelné posteli.

O umělcově pobytě v Českém Krumlově dodnes kolují legendy

Nebylo žádným tajemstvím, že Egon Schiele často finančně strádal. Když v létě roku 1909 Akademii opustil, rozhodl se živit se na vlastní pěst jakožto svobodný umělec. Spolu se svými volnomyšlenkářskými přáteli založil skupinu nového umění Neukunstgruppe, která se měla proti konzervativnímu stylu výuky na Akademii vymezit. Rakouské hlavní město Schieleho vysálo, byl z něj vyhořelý a Český Krumlov, kde trávil často prázdniny, se jevil jako jediná možná záchrana. V jižních Čechách působil trochu jako rarita, o čemž svědčí mnohé historky, které se dochovaly až do dnešních dní.

V kavárně si dával nohy na stůl a za útratu neplatil

Spatřit Egona Schieleho při procházce po náměstí nebylo nic netypického. K vidění byl v módních kouscích, na hlavě nosil buřinku a oděn byl do bílého obleku doplněného vycházkovou holí. Ani zdaleka se neostýchal, posmíval se i soudil obyvatele maloměsta a etika mu také příliš neříkala. Při svých návštěvách v Café Fink si dával nohy na stůl a za útratu mnohdy ani nezaplatil. Vyprávělo se, že si na pivní tácky kreslí nemravné obrázky, což s ohledem na jeho pozdější umělecké akty není příliš překvapivým zjištěním.

Erotickými akty pobouřil i širokou veřejnost

Egon Schiele při své tvorbě užíval velice specifickou uměleckou techniku. Jak uvádí historik umění Albert Elsen, Schiele ze svých modelů zkrátka nespouštěl oči. Bylo jedno, zda se jednalo o jeho sestru, manželku, milenky nebo prostitutky. Aby dokázal namalovat plynulé figurální skici, rozhodl se pro techniku nepřetržitého kreslení pocházející od Auguste Rodina. Neustálý oční kontakt s modelem se tak mnohdy proměnil v čirý intimní zážitek, což je na určitých uměleckých dílech mnohdy znát.

Jeho tvorba byla údajně lacinou pornografií 

Díla, na která dnes historici umění i široká veřejnost stojí v galeriích řady, byla kdysi prodávána za sto šilinků jako erotické obrázky. Ačkoliv Schiele maloval i krajiny, městská zátiší či náboženskou tematiku, do povědomí veřejnosti se zapsal primárně jako tvůrce aktů. Jeho současníci a malířští kolegové se nechávali slyšet, že Schieleho tvorbu odsuzují, protože se jedná údajně jen o lacinou pornografii, zatímco nacisté, dávno po Schieleho smrti, umělcova díla kritizovali jakožto formu zdegenerovaného umění. Ať už si o Schieleho tvorbě myslíte cokoliv, zásadní role ve světě umění se mu odepřít jednoduše nedá. Milující se páry opačného i stejného pohlaví, ženské klíny, mužská erekce i všelijaké akty jsou z umělcovou osobou jaktěživ spjaty.

Maloval i nezletilé dívky

Problém však nastává v moment, kdy se zaměříme na to, kdo všechno malíři stál modelem. Za svůj poměrně krátký život vytvořil mnoho uměleckých děl, avšak některá z nich s ohledem na dnešní dobu i morálku působí skandálně, ačkoliv v té době tyto obrazy takovou míru pobouření možná ani nevyvolaly. Příkladem za všechny může být kauza, která zapříčila umělcovo vyhnání z milovaného Českého Krumlova. Ačkoliv mnohdy neúspěšně přemlouval místní dívky, aby se staly jeho modelkami, v některých případech se mu to přeci jenom povedlo a ony se tak do historie zapsaly jako Schieleho múzy.

Situace však nabrala rychlý spád. Když tak maloval mladou dceru svých sousedů, nahou dívku na malířově terase spatřila jedna žena. Té se situace nelíbila a informaci o Schieleho "zhýralosti" rozšířila dál. Obyvatelé Českého Krumlova si rázem dali dvě a dvě dohromady a pohoršení nad malířovými erotickými akty, tvořenými v mnohdy v odvážných a značně netradičních pózách, na sebe nenechalo dlouho čekat. Egon Schiele spolu se svou tehdejší partnerkou Wally Neuzil musel město opustit.

Únos a ublížení třináctileté dívce mu nakonec nezvládli prokázat

Když Egon Schiele celý svůj život přesunul do Neulengbachu, rakouského města nedaleko Vídně, situace se opakovala. V jeho ateliéru našli útočiště mladí lidé, modelkami byly dospívající dívky, a to se umělcovu okolí opět ani zdaleka nepozdávalo. Ve věku 22 let byl malíř obžalován z únosu, svádění a zneužití nezletilé. Dívce mělo být tehdy pouhých 13 let.

Ačkoliv mu trestný čin nebyl nikdy prokázán, na tři týdny skončil ve vazbě. O tomto zážitku později říkal, že jím duševně otřásl. Přišel také o více než sto uměleckých děl, které policie v jeho ateliéru zabavila, protože je považovala za pornografické. Egon Schiele nakonec odsouzen přeci jenom byl, ale jen za distribuci pornografie. Soudce zkritizoval vystavování a šíření erotických kreseb na místě přístupném dětem a před Schielem na protest jeden jeho obraz spálil.

Stal se vedoucí osobností vídeňských umělců

Ani vězení či jiné kauzy ale rostoucí popularitu Egona Schieleho nezastavily. Výstavy měl po mnoha evropských městech, jeho díla tak navštívila nejenom Mnichov, Kolín nad Rýnem či Paříž, ale dostala se také do Budapešti či Bruselu. Sběratelé umění o jeho díla jevili čím dál tím větší zájem, díky čemuž se zlepšila i umělcova finanční krize. Situace v Evropě však byla na spadnutí a Schieleho už nečekalo nic moc dobrého.

Když pár dní po svatbě s Edith, dívkou z dobře situované měšťanské rodiny, nastoupil na vojenskou službu, situace se ještě nejevila tak zle. První světová válka zájem o Schieleho umění nesmazala, ba naopak. Roku 1917 zakoupila vídeňská Moderní galerie několik umělcových kreseb, a aby toho nebylo málo, v rámci 49. výstavy vídeňské secese byl Egon Schiele uznán jako hlava vídeňských umělců. Stalo se tak jen chvíli po úmrtí jeho dlouholetého přítele Gustava Klimta.

V době největší slávy ho skolila španělská chřipka

V té době se ale do Evropy přihnala epidemie španělské chřipky, které Schiele ani jeho manželka neměli šanci uniknout. Ačkoliv se s Edith snažili žít mimo město a dodržovat izolaci, nebylo jim to nic platné. Jako první nemoc postihla Edith, která byla v šestém měsíci těhotenství. Dne 28. října roku 1918 její život vyhasl, a když se Egon Schiele z manželčina pohřbu vrátil zcela vysílený horečkou, jeho dny byly taktéž sečteny. Zemřel o pouhé tři dny později, a to 31. října. Z posledních sil zvládl ještě nakreslit několik skic své milované manželky.

Baví vás osudy zajímavých osobností naší historie? Přečtěte si také o geniální tanečnici Isadoře Duncanové. Svým životem plnila stránky bulváru a zabil ji její vlastní šátek.