"Potratová bába" z Manhattanu: Madam Restell zbavovala ženy nechtěných těhotenství, nakonec spáchala sebevraždu

Narodila se roku 1812 v Anglii jako Ann Trow. Pocházela z chudé rodiny a už od dětství musela tvrdě pracovat. Když se provdala za obchodního cestujícího, rozhodli se zkusit štěstí za oceánem jako tisíce jiných přistěhovalců. Nový svět měl být zemí příležitostí, ale pro mladou ženu bez vzdělání a bez kontaktů znamenal především boj o přežití, obzvlášť poté, co její manžel krátce po přistěhování zemřel na žlutou zimnici.

Vzdělání z herbářů

V New Yorku se Ann živila jako švadlena. Byla to těžká práce s nízkým výdělkem a dlouhou pracovní dobou, ale Ann měla bystrou hlavu a silnou vůli. Zároveň viděla kolem sebe spoustu žen, které se ocitly ve slepé uličce, když se z nich staly svobodné matky bez prostředků, manželky týrané muži, nebo služky, které otěhotněly po znásilnění a nemohly si dovolit dítě. Pro tyto ženy tehdy neexistovala žádná sociální podpora, žádná lékařská pomoc, žádné pochopení. Ann se mezitím podruhé vdala za Charlese Lohmana a díky svému švagrovi lékárníkovi se začala dostávat do kontaktu s medicínou.

Ann začala číst dostupné lékařské příručky a staré herbáře. Zajímala se o bylinky a o to, jak pomoci ženám, které nechtěly nebo nemohly porodit. V 19. století byly potraty sice oficiálně nelegální, ale poměrně rozšířené, avšak často prováděné tajně a neodborně, s tragickými následky. Když si Ann uvědomila, že její znalosti mohou mnohým ženám zachránit život, rozhodla se tuto službu nabízet veřejně. Aby působila důvěryhodněji, zvolila si nové jméno, a to Madam Restell. Francouzsky znějící titul měl dodat její práci nádech elegance a odbornosti, tehdy spojované s evropskou medicínou.

Diskrétní konzultace

V roce 1839 začala Madam Restell inzerovat své služby v newyorských novinách. V době, kdy se o ženském těle mluvilo jen šeptem, působily její inzeráty odvážně a provokativně. Nabízela „ženské léky“, které měly upravovat nepravidelnost měsíčního cyklu, a také diskrétní osobní konzultace. Každý chápal, co se za těmito slovy skrývá. Antikoncepční léky míchala z bylinek a podle babských rad, takže lze jen těžko posoudit, nakolik byly účinné.

Zájem o její služby byl obrovský. Ženy všech společenských vrstev vyhledávaly její pomoc, od chudých služek po manželky významných obchodníků. Zákaznice oceňovaly její diskrétnost i lidský přístup. Restell se nebála mluvit otevřeně o antikoncepci, čímž si vysloužila nejen popularitu, ale i silnou nenávist moralistů. Brzy ale vydělávala tolik, že se mohla přestěhovat do luxusního domu na Páté avenue, kde si otevřela vlastní ordinaci, kde krom potratů prováděla také utajené porody a zprostředkovávala adopce. Její úspěch byl ohromující a pro mnohé neodpustitelný. V puritánské společnosti se těžko snášelo, že žena, navíc pochybných mravů, dokáže zbohatnout a žít po svém.

Potrat jako těžký hřích

Viktoriánská Amerika měla přísná pravidla a pro ženy obzvlášť. Byly považovány za morální pilíře rodiny, ale o svém těle nebo mateřství rozhodovat nesměly. Potrat byl považován za těžký hřích, i když k němu sahaly tisíce žen každý rok. Madam Restell tuto pokryteckou morálku narušila. Na veřejnosti působila jako elegantní dáma, nosila drahé šaty, jezdila v kočáře a vystupovala s jistotou, jakou tehdy ženy obvykle neměly. Její sebevědomí dráždilo muže i konzervativní tisk, který ji označoval za ženského ďábla. Přestože se proti ní často vedly soudní spory a dokonce strávila rok ve vězení, vždy dokázala najít cestu, jak se bránit. Měla zkušené právníky, podporu části veřejnosti a dostatek peněz, aby mohla přežít i vleklé procesy. Každé její zatčení zároveň zvyšovalo její slávu a lidé ji nenáviděli i obdivovali zároveň.

Muž, který ji chtěl zničit

Osudnou se jí stal střet s mužem jménem Anthony Comstock. Tento samozvaný ochránce morálky vedl kampaň proti obscénním materiálům a propagoval takzvané Comstock Laws, které v roce 1873 zakázaly šíření informací o antikoncepci, potratech či sexualitě. Comstock považoval Madame Restell za zosobnění zla. V roce 1878 proti ní rozjel cílenou akci, když vydával se za klienta, který potřebuje léky pro svou „manželku“, a poté ji udal za porušení zákona. Tentokrát hrozil tvrdý trest. Restell měla v té době pětašedesát let, byla bohatá, ale i unavená. Prožila desítky let bojů se soudy, pomluvami i veřejným odsouzením. A teď jí hrozilo vězení. V době, kdy ženy neměly ani volební právo, se musela postavit celé mužské společnosti, která ji chtěla umlčet.

Konec v luxusní koupelně

Ráno 30. dubna 1878 se služebnictvo jejího domu na Páté avenue nedočkalo odpovědi, když ji šlo probudit. Madam Restell byla nalezena mrtvá ve vaně, kde si podřezala hrdlo. Na stolku zůstal otevřený dopis a novinové články o jejím nadcházejícím soudním řízení. Zpráva o její smrti se rozletěla po celých Spojených státech. Někteří ji oslavovali jako vítězství dobra nad zlem, jiní mluvili o tragickém osudu ženy, kterou zničilo pokrytectví společnosti. Ať už si o ní lidé mysleli cokoliv, jedno bylo jisté, její jméno znali všichni.

Madam Restell byla sice podnikatelka, která na svých službách vydělávala, ale zároveň působila v době, kdy stát ženám neposkytoval žádnou podporu a kdy nechtěné těhotenství mohlo znamenat sociální smrt. Z dnešního pohledu byla předchůdkyní boje za ženská reprodukční práva ještě dřív, než se to tak nazývalo. Bojovala s předsudky, muži i zákony, které ženám upíraly možnost rozhodovat o vlastním těle. 

Zajímají vás příběhy statečných žen? Přečtěte si o Joan Clarke, která pomohla prolomit kód Enigma a vyhrát druhou světovou válku.