Bogomilové: Sekta odmítala manželství i plození dětí. Věřící nejedli ani vejce a sýry

První zmínky o této středověké sektě můžeme vystopovat až do 10. století. Tehdy na scénu přichází venkovský kněz Bogomil, po němž sekta nesla svůj název. V té době na území Bulharska vládl car Petr a moc církve byla na vzestupu. Bogomil se ale typickému výkladu bránil, kázal o návratu k chudým církevním poměrům a nesouhlasil s tehdejšími náboženskými normami. Svým následovníkům vyprávěl, že svět, jak ho známe dnes, stvořil Satan, a že všechno světské je tím pádem přirozeně špinavé. Bogomil si prakticky okamžitě vysloužil titul duchovního vůdce i otce zakladatele. Ostatně, některé sekty u nás fungují dodnes: 

Odmítali alkohol, bohoslužby i autoritu kněze 

Pro sektu přezdívanou jako bogomilové byl naprosto charakteristický asketický způsob života. Nejenomže nepili víno. Odmítali také konzumaci sýrů nebo vlastnictví velkého množství majetku. Zcela se vymykali tradičním náboženským představám, nesouhlasili s existencí církve jako instituce, nesdíleli lásku k tehdejším kněžím, a dokonce se milosti z jejich strany nedočkalo plno dalších typicky náboženských věcí. Bohoslužba, křest, obrazy svatých, ale také symbolika křížů či relikvie jim byly proti srsti. Uznávali jen a pouze modlitbu Otčenáš.

Společenská vrstva „dokonalých" zbrojila proti živočišným produktům

Ne všichni bogomilové dodržovali předem stanovená pravidla. Obecně se věřilo, že udržování nového života na tomto světě všemu škodí, a proto odpor k manželství i plození dětí byl mezi představiteli sekty znát. Prosazovali celibát, ale jen určitá vrstva věřících, přezdívaná jako ti „dokonalí", se pro něj skutečně rozhodla. Nebylo to ale všechno, vyvolení se vyhýbali také masu, vejci, sýru, anebo již zmíněnému vínu. Ti méně osvícení věřící se sice stali následovníky, avšak sami měli k dokonalosti daleko, protože byli kupříkladu rodiči.

Pálení knih i zatýkání představitelů sekty bylo na denním pořádku

Představitelé Byzantské říše moc dobře věděli, že je šíření bogomilství, stejně jako dalších výkladů křesťanské nauky, velmi problematickou záležitostí. Situace došla až tak daleko, že byl státní aparát nucen přejít i k pálení knih spojené s kontrolou ze strany státu. Bogomilové byli zatýkáni, souzeni a zavíráni do vězení. Někdy došlo také na kompletní vyvražďování. Když chtěla státní moc situaci zvážnit, přisoudila představitelům sekty také různé sexuální úchylky či je obvinila rovnou ze sodomie.

Rozličné rituály měly osvobodit duši od zhýralého těla

Bogomilové věřili, že svět je utvářen za pomocí konfliktu dobra a zla. Duše i tělo neměly být jednotné, ba naopak. V sektě panovalo tvrzení, že duše byla stvořena Bohem, avšak když se od víry odvrátila, stihl ji za to krutý trest. Kvůli nedostatečné náboženské uvědomělosti měla být duše za trest spoutána s tělem, které bylo pod plnou kontrolou ďábla. Mimo odpírání si alkoholu a určitých pokrmů měly situaci zachránit také všemožné rituály. 

Vůdce Basil byl upálen v Konstantinopoli

Bogomilové se rozhodli samozřejmě se svou vírou také expandovat. V období mezi 11. a 12. stoletím se náboženství dostalo do mnohých evropských i asijských provincií Byzantské říše. Sekta ale nebyla vždy přijata s otevřenou náručí, o čemž svědčí událost, ke které došlo v roce 1100. Konstantinopol, jakožto největší a nejbohatší město středověku, žilo opravdovým skandálem. Na programu dne byl soudní proces následovaný uvězněním prominentních bogomilů. To ale nebylo ani zdaleka všechno, soudy byly neúprosné a došlo také na upálení bogomilského vůdce Basila. Na vině byla narůstající popularita této sekty, se kterou se její odpůrci vypořádali po svém.

Ve Francii byli bogomilové krvavě potlačeni v rámci křížových výprav

Ačkoliv si na bogomily v dnešní době již nikdo příliš nevzpomene, můžeme je označit jako jednu z nejúspěšnějších středověkých odnoží kacířství. Byli pronásledováni prakticky od doby, co byli jako sekta vytvořeni, ale přesto se moci těšili prakticky po celý středověk. Nepůsobili jenom na Balkáně, vycestovali až do západní Evropy, kde jsou známí patrně pod jinými jmény, zejména jako kataři nebo albigenští. V západní Evropě po sobě zanechali doslova a do písmene krvavou stopu. Řeč je zejména o brutálním potlačení, kterému došlo v jižní Francii během albigenské křížové výpravy.

Dost možná se Bogomilové vyskytovali i na našem území 

Sekta se nezastavila jenom ve Francii. Bogomilové navštívili také německé, španělské nebo flanderské území. Řeč je také o Velké Británii, ale ani zde náš celý výčet nekončí. Jeden výskyt měl být zaznamenán dost možná i v Čechách, avšak nebyla to žádná sláva. Největšího rozmachu se sekta dočkala v Itálii a již zmíněné jižní Francii. K nekontrolovatelnému šíření docházelo také v oblasti Bosny a Hercegoviny. Situaci nepomohli ani římští misionáři a vyslanci, kteří měli problém vyřešit. Místo toho, aby bogomily zbavili jejich víry, se jim povedl přesný opak. Ve 13. a 14. století byla sice přítomna snaha o to, aby věřící bogomilové konvertovali, popřípadě byli rovnou vyhnáni ze země, ale všechny pokusy byly jednoduše marné.

Bogomilská víra zůstala v Bosně a Hercegovině silně zakořeněna až do úplného konce 14. století. Poté církev i všichni ostatní přestali jednu z mnoha kacířských odnoží řešit. Na vině byly zejména osmanské války zmítající celou jihovýchodní Evropu. S příchodem 15. století byla existence jiných problémů jednoduše přednější a sekta se vytratila z povědomí církve i široké veřejnosti.

Baví vás články o středověku? Přečtěte si o životě služebnictva v tomto období. Nuzná strava, tvrdé tresty i nedostatek soukromí. Horší život si dnes nedokážeme představit.