44 Kč
Pokud bychom měli z historie vytáhnout jednu sektu, která na někoho může působit poněkud bizarním až groteskním dojmem, byli by to nepochybně Shakeři. Náboženské hnutí vycházelo z křesťanství a pohltilo tehdy kolonizovanou Ameriku. Své jméno sekta dostala podle zvláštního druhu tance, kterému se její členové oddávali na bohoslužbách. Zakladatelkou hnutí se stala Ann Lee.
Ann Lee byla britská aktivistka prosazující celibát, na který církev nakonec doplatila. Ann Lee její příznivci oslovovali jako „matku", vlastní děti mít ale nesměli. Stali se také průkopníky minimalistického designu v rámci výroby nábytku. V současné době se k sektě, která má své kořeny až v 18. století, hlásí tři lidé. Shakeři vznikli na popud Ann Lee, chudé a negramotné ženy pocházející z anglického Manchesteru. Byla dcerou kováře, a ačkoliv se vdala a měla celkem čtyři děti, prožitek božských zjevení jako by jí nakázal, že se má ve svém životě ubírat jiným směrem.
K víře se pravděpodobně uchýlila po prožitku naprostého zoufalství, protože žádné z jejích děti nežilo více než pár měsíců. Nebyla žádnou manipulativní vůdkyní, ba naopak toužila po prostém každodenním životě, jehož součástí měl být celibát. Ann Lee si přála, aby se lidé vzdali svých pozemských hříchů i majetku, a aby se zaměřili ryze na své náboženské přesvědčení. Sama neměla žádné vzdělání, živila se jako střihačka sametu, pomocnice při přípravě bavlny pro tkalcovské stavy či střihačka kloboučnické kožešiny. Vyzkoušela si také pracovní pozici kuchařky v nemocnici v Manchesteru, avšak nic z toho se jí příliš nezamlouvalo.
Ačkoliv část svého života prožila v Anglii, hlasy v hlavě pro ni měly jiné plány. Psal se květen roku 1774, když Ann Lee prožila vizi, která se neodmítá. Se svými osmi stoupenci se vydala z Liverpoolu až do vzdálené Ameriky. Tam se chvíli živila jako služebná, avšak mnohem větší smysl jí dávala misionářská činnost. Z počátku se Ann ovšem nedařilo, manžel Abraham propadl alkoholismu a ji zničehonic opustil. Zbylí příznivci se rozutekli pryč a Ann Lee najednou zůstala sama, nemocná a neschopná pracovat. Přesto se dokázala postavit na nohy, zakoupila pozemek s levnou půdou a vydala se hledat po Americe své další příznivce. Vydala se zejména na severovýchod dnešních Spojených států a svou radikální interpretaci Bible představila každému, kdo byl ochoten poslouchat.
Shakeři se považovali za určitou odnož protestantské církve, avšak ze začátku byli mnohým víceméně pro smích. Mohl za to rituální tanec, kterému se oddávali na bohoslužbách. Nebyl to jen tak ledajaký pohyb. Doprovázely ho hrdelní skřeky i náboženské popěvky, až sektáři propadli do náboženské extáze. Netančili na boso, aby byl jejich pohyb co nejladnější a nepřirozenější, nosili tenké boty podobající se baletním piškotům. Organizovanost byla znát, každý člen sekty měl pevně danou svou pozici a moc dobře věděl, kde se má při tanci pohybovat. Přesto jejich zuřivá, často ale také chaotická oslava Boha, neměla obdoby. Pohybovali se s takovým nasazením, až padali únavou k zemi. Tomu, kdo šel zrovna kolem, se mohlo zdát, že je posedl sám ďábel. Trhali a škubali sebou v božské blaženosti, vyčerpáním se sesouvali až na podlahu prázdné stodoly, kde se jejich taneční vystoupení odehrávalo.
Jejich náboženská nauka se nesla v duchu božího dualismu. Domnívali se, že Bůh je bezpohlavní entitou, která má jak mužskou, tak ženskou podobu. Zatímco Ježíš pro ně představoval mužské boží zjevení, Ann Lee měla být to ženské. Čekali na příchod Krista, avšak pak věřili, že k nim Ježíš již došel, a to právě v podobě samotné Ann Lee. Právě kvůli své víře v boží dualismus se stali velice pokrokovou sektou, jelikož mezi muži a ženami nedělali žádné rozdíly. Obě pohlaví si byla rovna, což se odrazilo také ve skutečnosti, že na každé vedoucí pozici byli zastoupeni muži i ženy.
Celý den tvrdě pracovali, protože právě tato činnost pro ně představovala hlavní způsob, jak uctít Boha. Jedině v této kategorii rovnost mezi pohlavími nepanovala, a to z toho důvodu, že ženy neměly dostatečné množství fyzické síly na to, aby pracovaly dennodenně na polích či v dílnách. Namísto toho vařily, uklízely, anebo šily. Také se staraly o to, aby bylo zboží, které vyprodukovali Shakeři na farmách, připraveno k prodeji. Právě díky farmám se Shakeři mohli dobře uživit, prodávali různé bylinky, ale věnovali se také tvorbě vlastního minimalistického nábytku.
Jediným opravdu přísným pravidlem, které museli Shakeři dodržovat, se stala povinnost celibátu. Ann Lee si přála, aby žili v míru a čistotě, a právě sexuální styk její tužbu narušoval. Říkala, že je jsou veškeré tělesné vztahy mezi muži a ženami ztělesněním hříchu. Sekta, která se oficiálně nazývala Společnost věřících v Kristův druhý příchod (The United Society of Believers in Christ's Second Coming), tak nepovolovala svým členům mít vlastní děti. Byli povinni žít v celibátu, muži a ženy spávali odděleně, setkávali se jen při jídle a na bohoslužbách. Pohlavní styk představoval akt nečistoty. Dokonce i vlastnictví věcí bylo společné, Shakeři žili svým způsobem tak, jak mnoho jejich náboženských předchůdců kdysi dávno v klášterech.
Není žádných pochyb o tom, že pracovní nasazení Shakerů bylo doslova vražedné. Z nehostinné krajiny byli schopni vytvořit útulné, ač prosté místo k životu. O sto šest káceli stromy, vykopávali příkopy, ale věnovali se také kovářství, truhlářství či skládání písní. První shakerské osady byly nalezeny v New Yorku a Massachusetts, z divočiny dokázali vytvořit místo, kde se dalo v klidu a míru přebývat. Nakonec si na severovýchodě vybudovali zhruba dvacet prosperujících osad. Proslavily je zejména jejich dílny produkující na svou dobu vskutku inovativní nábytek. Po okolí byl známý svou kvalitou a minimalistickým designem.
Ze začátku jejich cesta ale nebyla tak jednoduchá. Později si lidé z jiných komunit k Shakerům sice našli svou cestu, ale stálo to dost práce i času. Svědčí o tom traumatizující zkušenosti, kterými si Ann Lee spolu se svými příznivci musela projít. Zpočátku byla na svých misijních cestách pronásledována. Kupříkladu v Petershamu v Massachusetts ji dav strhl z koně, hodil do saní a zuřivě roztrhal její šaty. Nebyla to výjimka, jindy byla spolu se svými následovníky obviněna z toho, že je britskou špionkou, a brutálně týrána.
Jejich primitivní způsob života jim dával samozřejmě zabrat. Právě z tohoto důvodu byli nuceni vymyslet všelijaké inovace, které by jim život zpříjemnili. Byli to právě Shakeři, kdo jako první vynalezl cirkulárku. A tady to ani zdaleka nekončí. Na svém kontě mají také pračku na ruční pohon. Kvůli své nezávislosti na okolním světě byli nuceni ovládnout velké množství řemesel, a to od truhlářství a kovářství až po košíkářství či textilní výrobu.
Skakeři nebyli zřejmě sektou v pravém slova smyslu. V náboženském hnutí nebyli totiž drženi až do konce svých dní násilím, po dovršení dospělosti jednoduše dostali na výběr. Jakmile bylo nějakému členovi 21 let, bylo mu umožněno ze sekty svobodně odejít. Nikoho zřejmě nepřekvapí, že se mnoho členů rozhodlo tuto šanci využít. Vidina celibátu je děsila k smrti, a právě z tohoto důvodu se rozhodli dát svému předchozímu životu sbohem a vydat se na zbrusu novou cestu vlastním osudem.
Pravidlo celibátu jim ale samozřejmě mnohdy komplikovalo život. Komunitu nemohli nechat jen tak vymřít, proto se často uchylovali k adopcím, popřípadě k sobě lákali sirotky či bezdomovce, kteří neměli kam jít, a pod vidinou lepšího života se tak do náboženského hnutí prakticky bez mrknutí oka přidali. Někdy také zvali celé rodiny i s dětmi, protože zde existovala šance, že další generace bude v šíření jejich náboženských myšlenek nadále pokračovat.
Největšího rozmachu Shakerů, ke kterému došlo koncem poloviny 19. století, se zakladatelka hnutí Ann Lee už nedočkala. Zemřela ve věku 48 let, zřejmě vlivem podlomeného zdraví, věznění a špatného zacházení. Naposledy vydechla 8. září 1784. Sekta po její smrti ale nezanikla, ba naopak. V 19. století se k Shakerům hlásilo zhruba 6000 osob. Větší rozmach ale Shakery nečekal, za čímž stálo primárně pravidlo celibátu, stejně jako zřizování státních sirotčinců, což Shakerům znemožnilo adoptovat další děti.
libertymagazine.org, britannica.com, czechdesign.cz, idnes.cz, en.wikipedia.org, cs.wikipedia.org
