V životě jsou různé situace, které se jeví jako správné, a často i jediné řešení. Není to vždycky jednoduché, ale život jednoduchý není. Každé vlastní rozhodnutí s sebou nese mnoho odpovědnosti a také věcí, které se nevyvinou přesně tak, jak by člověk chtěl a potřeboval. A některé chyby bohužel napravit nejdou. A potom nás tíží a toužíme po odpuštění. A právě do takové situace se dostala paní Marta.
Paní Marta (54 let) otěhotněla, když byla mladá. Dlouho neměla ani tušení, že je těhotná. A když na to přišla, bylo už pozdě na jakékoli řešení. Myslela si, že ji rodina podpoří a její přítel s ní bude žít šťastně a spokojeně. Jenže opak byl pravdou. Její rodina se jí zřekla, přítel utekl a ona zůstala sama, bez prostředků, bez podpory. Neměla peníze, hrozilo jí, že nebude mít co jíst, z čeho zaplatit nájem. A tehdy se rozhodla dát dítě k adopci. Jenže celý život ji tato skutečnost neuvěřitelně tíží a sžírá. Až se nakonec rozhodla napsat své dceři dopis, v němž jí chce všechno vysvětlit.
Vím, že mi neodpustíš, ale poprosit tě o to musím
Milá dcero,
píšu Ti s těžkým srdcem, plným lítosti a naděje. Ani nevím, jestli budu mít dost sil ti tento dopis poslat. Před lety jsem učinila rozhodnutí, které mě pronásleduje každý den mého života. Když jsem tě neznala, přemýšlela jsem nad tím, jak vypadáš, co děláš, jaký je tvůj hlas, jaké jsou tvé názory. Jaké máš oči, vlasy, komu se podobáš. Nebyl den, abych na tebe nemyslela. Vím, udělala jsem hrozné rozhodnutí. Dnes, s odstupem let se na něj také dívám jinak, ale byla jsem tehdy mladá, opuštěná a přesvědčená, že mi nikdo nepomůže, že jsem na vše sama. Cítila jsem se zoufalá a přesvědčená, že Ti nemohu poskytnout život, který si zasloužíš.
Když jsi mě nedávno kontaktovala, naplnilo mě to radostí, ale také bolestí, když jsem slyšela Tvůj hněv a zklamání. Rozumím Tvému zármutku a pocitu zrady. Vždy jsi toužila po své vlastní matce, a já jsem nebyla tam, kde jsem měla být. Prosím Tě o odpuštění. Ne proto, že bych si ho zasloužila, ale protože doufám, že najdeme cestu k uzdravení. Vždy jsem na Tebe myslela. Tvé štěstí a pocit, že máš vše, co potřebuješ, byly pro mě vždy na prvním místě, i když jsem nebyla součástí Tvého života.
Pokud budeš někdy ochotná, ráda bych Tě poznala, slyšela o Tvém životě a sdílela s Tebou vše, co jsem zameškala. Respektuji Tvé pocity a rozhodnutí, ať už budou jakákoliv.
S láskou, biologická máma
Doporučujeme
reklama
Nejlepší odpověď na situaci paní Marty má Kate Murphy
Při shledání rodiče s dítětem, které dal k adopci, je mnohem větší naděje na úspěch setkání tehdy, pokud jsou rodič i dítě připraveni a ochotni být nalezeni. Pomáhají tomu i to, když nebudete skrývat žádná rodinná tajemství, budete mít raději nízká očekávání a silný podpůrný systém, tedy zázemí a podporu v někom, kdo je vám blízký a můžete se na něj spolehnout. Výše uvedený scénář se totiž nejspíš skutečně stane, protože najít k sobě cestu není jednoduché. U většiny shledání je tento proces mnohem složitější, ale každá cesta je naprosto jedinečná.
Neustále si všímejte toho, jak se situace vyvíjí a vždy dělejte to, co je pro vás nejlepší. Jasně si ujasněte, proč hledáte svého potomka, kterého jste se kdysi vzdali, a co od setkání očekáváte. Sdělte to hned na začátku. Uvědomte si, že vstupujete do nového rodinného systému. Ať už je to dobré nebo horší, bude se lišit od toho, na který jste zvyklí. Například vztahy v jedné rodině mohou být velmi těsné a jedna rodina si může být velmi blízká, druhá naopak ne, vztahy v ní napjaté nebo nevyjasněné. I hodnota propojení se může od základu lišit. Vaše potřeba po obnově spojení s někým, koho jste opustili, a je jedno, z jakých důvodů, bude kolísat, stejně jako u všech ostatních. Mějte neustále na paměti, že to není osobní. Pokuste se od situace odosobnit a dopřejte si prostor na přestávky. Najděte si ve své rodině nebo přátelích lidi, kteří chápou složitost opětovného shledání rodiny. Budete potřebovat podporu a někoho, s kým si můžete promluvit a kdo nebude dělat komentáře typu: „vy máte ale skvělou dceru“, „Proč jste to udělala“ nebo „ale máte i vlastní děti?“. Postupujte pomalu a pochopte, že vaše dcera je ublížená a má na to právo. Naslouchejte, nesuďte, pokuste se ji pochopit.
