Neznají peníze, nemají elektřinu a netrpí rakovinou, stačí jim základní vzdělání. Tak žije komunita Amišů v USA

Amišové jsou náboženskou komunitou, která vznikla na konci 17. století v Evropě. Jejich zakladatel, Jakob Ammann, byl švýcarský anabaptista, který se odtrhl od mennonitské církve kvůli názorovým rozdílům ohledně církevní kázně a způsobu života. Amišové se začali stěhovat do Ameriky v 18. století, kde hledali náboženskou svobodu a únik před pronásledováním v Evropě.

Tvrdá dřina bez elektřiny

Dnes jsou největší komunity Amišů soustředěny v amerických státech Pensylvánie, Ohio a Indiana. Víra Amišů je postavena na doslovném výkladu Bible a zdůrazňuje jednoduchost, pokoru a oddělení od konzumního světa. Amišové věří v oddělení církve a státu, odmítají vojenskou službu a účast na politickém životě. Nechtějí vymoženosti moderního světa a nesmějí používat auta, techniku, telefony a dokonce ani elektřinu. Mají své lékaře i školství, cestují kočárem taženým koňmi. Pro Amiše je důležité společenství, rodina a víra. Křest probíhá až v dospělosti, kdy jedinec může vědomě rozhodnout o svém náboženském životě.

Ekonomika Amišů je založena na soběstačnosti a komunitní spolupráci. Většina Amišů pracuje v zemědělství, řemeslnictví nebo malých rodinných podnicích. Pěstují plodiny, chovají dobytek a vyrábějí produkty, které nabízejí na místních trzích. Amišové jsou známí svou zručností v tradičních řemeslech, jako je tesařství, šití a výroba nábytku. O studiích nemůže být řeč, většina Amišů končí se základním vzděláním, protože další učení vzhledem k běžnému zaměření shledávají zbytečným. Mládež pomáhá v řemeslech už od útlého věku a brzy se zařazuje do pracovního procesu. Neznamená to však, že by Amišové byli hloupí, někteří dokonce hovoří i více jazyky, ačkoliv tuto schopnost pravděpodobně nikdy nevyužijí.

Mohlo by se vám líbit

Víra jako kamufláž pro zneužívání: Dění za dveřmi sekty Boží děti. Někteří členové pochází z Česka

Žádné dekorace ani módní trendy

V domácnostech často žijí pospolu až tři generace a tím, že jsou Amišové schopni se postarat o seniory a mají svoje školství, jsou zproštěni od placení daní. Jejich domácnosti jsou velmi skromné, pouze s několika kusy dřevěného nábytku, neuvidíte v nich žádné dekorace, dokonce ani vázy s květinami. Květiny se pěstují pouze v květináčích nebo na záhonech. Neuznávají ani fotografie, proto je tak málo obrazových záznamů o jejich životě.

Co se týče módních trendů, ani s těmi u Amišů nepochodíte. Nebudou mít totiž ponětí, o čem mluvíte. Ženy zpravidla vlastní čtvery šaty, jedny na praní, druhé sváteční, třetí obyčejné a čtvrté do zálohy. Šaty jsou dlouhé a většinou černé, k nim ženy nosí šátky nebo bílé čepečky, pod nimiž ukrývají dlouhé vlasy, jež si nesmějí stříhat. Také muže poznáte na první pohled. Jejich běžný oděv tvoří bílé košile a černé kalhoty s kšandami, nevycházejí bez pokrývky hlavy v podobě slamáku v létě a látkového klobouku v zimě. Mladí muži mají hladce oholenou tvář, po svatbě si nechávají narůst plnovous.

Mohlo by se vám líbit

Kam zamíří vaše duše po konci života: Dle mnoha náboženství nepodléhá smrti, ale čeká ji jiný osud

Na zaučenou do velkého světa

Amišská společnost je patriarchální, s jasně rozdělenými rolemi mezi muži a ženami. Muži se starají o těžší fyzické práce jako je farmaření, stavebnictví a obchod. Ženy jsou hlavně zodpovědné za domácnost, výchovu dětí a lehčí zemědělské práce. V rodinách se rozhodnutí činí kolektivně, avšak s konečným slovem muže. Rodina má často pět až sedm dětí, rozvést manžele může jen Bůh. Ten se uctívá každých čtrnáct dní na bohoslužbách v domech členů.

Mladí Amišové však mají šanci se rozhodnout, zda chtějí tímto stylem života žít napořád, víra a amišský život jim není vnucován násilím. Kolem šestnáctého roku života dostanou možnost komunitu opustit a poznat, jak funguje okolní svět. Mohou se oblékat jako jejich běžní vrstevníci, jezdit autem i chodit do školy. Údajně devadesát procent z nich se ale vrací zpátky je své komunitě. Civilizace a její ruch je většinou šokují a jsou na ně příliš. V moderním světě se neumějí pohybovat a nevědí, jak v něm fungovat, vše je pro ně příliš hlučné a rychlé. Rádi se proto nakonec vrátí tam, odkud pocházejí.

Mohlo by se vám líbit

Tragický osud jehovistky Helene Gotthold. Nacisté ji připravili o nenarozené dítě, nakonec skončila pod gilotinou

Je zdravé být Amišem?

Podle obecného mínění žijí Amišové velmi zdravým způsobem života. Vzhledem ke skromnosti a snaze vrátit se ke kořenům je jejich stravování jednoduché a zdraví prospěšné, jelikož neznají žádné fast foody, sladkosti a další vymoženosti kuchyně běžné civilizace. Vzhledem k tomu, že většina z nich pracuje v zemědělství, tráví většinu času na čerstvém vzduchu, který je s ohledem na absenci aut a techniky opravdu čistý, navíc mají díky těžké práci dostatek pohybu.

Má se tak za to, že netrpí žádnými civilizačními chorobami a vyhýbá se jim i rakovina. I kdyby to však byla pravda, neznamená to, že Amišové neznají žádné nemoci. Jelikož žijí v uzavřených komunitách, v nichž i plodí děti, může se stát, že dochází k míšení mezi příbuznými. Údajně se tak u nich vyskytují především genetické poruchy. Přesto jsou Amišové jakýmsi důkazem, že se dá najít štěstí v jednoduchosti a tradičních hodnotách.

Zajímají vás nejrůznější způsoby života? Zavzpomínejte, jak se žilo u nás v dobách socialismu v panelákových bytech.

Mohlo by se vám líbit

Jak se žilo maminkám za socialismu: Vzpomínky na dobu, která nebyla jednoduchá. Nebo ano?

Galerie: Jak vypadá život Amišů v USA:

9 fotek 10 fotek