„Na telefonu trávím šest hodin denně a mám pocit, že mi mizí život,“ říká Marie

Marie (45) si dlouho říkala, že telefon používá podobně jako všichni ostatní. Když ale zjistila, že u obrazovky tráví kolem šesti hodin denně, začala svůj návyk vnímat jinak. Nejvíc ji děsí, že po mobilu sahá i ve chvílích, kdy to vůbec nechce.

Na telefonu trávím šest hodin denně

První věc, kterou ráno udělám, je, že vezmu telefon z nočního stolku. Původně se chci jen podívat, kolik je hodin, ale za chvíli už projíždím zprávy, sociální sítě nebo videa. Stejné je to večer. Řeknu si, že se podívám na pár příspěvků, a najednou zjistím, že je o hodinu později.

Nejvíc mě zarazilo, když jsem se podívala do přehledu času u obrazovky a viděla číslo kolem šesti hodin denně. Začala jsem si všímat, že mobil beru do ruky i během filmu, který sama sleduju, nebo při jídle, když přede mnou nikdo nesedí. Někdy ho odložím a za několik minut zjistím, že ho držím znovu, aniž bych vlastně věděla proč. Tehdy mi došlo, že už nejde jen o zábavu.

Nevím, co dál

Několikrát jsem se pokusila udělat radikální změnu. Smazala jsem sociální sítě, vypnula upozornění a slíbila si, že večer nechám svůj telefon v jiné místnosti. Pár dní to fungovalo, pak jsem si aplikace zase nainstalovala a velmi rychle sklouzla ke stejnému režimu. Nejhorší není ani tak pocit, že ztrácím čas, ale že si zpětně skoro nepamatuju, čím jsem ho vlastně naplnila. Mohla jsem číst, jít ven nebo někomu zavolat, místo toho jsem dvě hodiny přejížděla prstem po displeji. Přitom telefon potřebuju kvůli práci i běžnému životu, takže ho jednoduše nemůžu úplně odložit.

Okolí navíc podobné chování považuje za normální, a tak si občas říkám, jestli jen zbytečně dramatizuju něco, co dnes dělá skoro každý. Jak získám nad telefonem zpátky kontrolu, když už po něm sahám skoro automaticky a nedokážu ho jednoduše vyřadit ze svého života?

Mohlo by se vám líbit

„Mám pocit, že mi sociální sítě vzaly tátu, už se s ním skoro nedá normálně mluvit,“ svěřuje se Irena

Ke komentáři na situaci Marie nás inspiruje klinický psycholog Adam Borland

Milá Marie,

děkuji, že jste tak přesně popsala něco, co je dnes běžné, ale tím ještě nemusí být neškodné. Samotných šest hodin u obrazovky není jediným měřítkem vašeho problému; důležitější je, že po telefonu saháte automaticky, ztrácíte u něj čas a opakovaně se vám nedaří dodržet hranice, které jste si sama nastavila. To už je dostatečný důvod začít svůj způsob používání mobilu měnit, aniž byste si musela dokazovat, že jste na něm „závislá“.

Možná vám bude lépe fungovat méně radikální cesta než opakované mazání všech aplikací. Vyberte si dvě konkrétní situace, ve kterých telefon nejčastěji přebírá kontrolu – třeba první půlhodinu po probuzení a poslední hodinu před spaním – a právě tam si vytvořte překážku navíc: nechte mobil mimo dosah, nastavte časový limit nebo aplikace schovejte z hlavní obrazovky. Zároveň si předem určete, čím uvolněný čas nahradíte, protože prázdné místo velmi snadno znovu zaplní scrollování.

Mohlo by se vám líbit

„Manžel si založil profil na sociální síti a najednou se úplně změnil, začal si psát s cizími ženami a tvrdí, že je to jen nevinná zábava,“ svěřuje se Milena

Cílem nemusí být používat telefon co nejméně, ale znovu rozhodovat o tom, kdy ho skutečně chcete vzít do ruky. Počítejte s tím, že se občas vrátíte ke starému návyku; jeden večer strávený na sociálních sítích neznamená, že předchozí snaha neměla smysl. Všímejte si spíš malých okamžiků, kdy jste po telefonu sáhnout chtěla a rozhodla se jinak. Přeji vám, aby se z mobilu postupně stal zase nástroj, který používáte vy, ne něco, co bezmyšlenkovitě řídí váš čas.

Kdy už čas strávený na telefonu přestává být běžným zvykem a začíná člověka skutečně omezovat? A jak může Marie změnit návyk, který je dnes součástí téměř každého dne? Přečtěte si také příběh Moniky, která neví, jak mámě říct, že nemůže sponzorovat její život.

Zdroj: health.clevelandclinic.org, příběh poslala Marie E.