Potravinová alergie dokáže zkomplikovat i běžné jídlo, v cizí zemi se ale přidává další nejistota. Člověk nemusí rozumět složení pokrmu ani umět rychle vysvětlit, co potřebuje. Zážitek, který doma působí zvládnutelně, se tak může daleko od známého prostředí proměnit ve velmi stresující situaci. Tento zážitek má za sebou, ještě k tomu v cizině, paní Berenika.
Berenika (44) do té doby žádnou vážnou reakci na jídlo nezažila. Během dovolené v zahraničí se jí ale po jednom z jídel začalo rychle dělat špatně a okolí nedokázala vysvětlit proč. Po návratu zjistila, že další cestu už nechce nechávat tolik náhodě.
Nedokázala jsem říct, co se děje
Byli jsme na dovolené a ten večer jsme jedli v malé restauraci, kde jsem si objednala jídlo, které mi připadalo úplně běžné. O složení jsem se nijak zvlášť nezajímala, protože jsem do té doby neměla zvláštní důvod. Krátce potom se mi ale začalo dělat zvláštně.
Nejdřív jsem si myslela, že mi jídlo jen nesedlo, jenže potíže se rychle zhoršovaly a já pochopila, že se děje něco jiného. Nejhorší byla bezmoc, protože personál téměř neuměl anglicky a já neznala jejich jazyk. Ukazovala jsem na sebe, snažila se přes telefon najít správná slova a zároveň vůbec nevěděla, co přesně jsem snědla.
Nakonec se podařilo přivolat pomoc, ale těch několik minut mi připadalo nekonečných. Teprve potom jsem si uvědomila, jak moc jsem do té chvíle počítala s tím, že v případě problému se vždycky nějak domluvím.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Bojím se a nevím, co dál
Po návratu domů jsem začala celý zážitek vnímat jinak než jen jako nepříjemnou vzpomínku z dovolené. Najednou přemýšlím, co budu dělat při další cestě, když nebudu znát místní jazyk nebo přesné složení jídla. Dřív jsem před odjezdem řešila hlavně hotel, letenky a pojištění, teď mi dochází, že budu muset mnohem víc myslet i na svou alergii a na to, jak o ní dokázat rychle informovat ostatní. Zneklidňuje mě i představa, že člověk v restauraci může mít pocit, že se zeptal dostatečně, a přesto se některá přísada objeví tam, kde ji nečekal.
Nechci kvůli tomu přestat cestovat ani začít každé jídlo v zahraničí vnímat jako hrozbu. Zároveň už ale nechci spoléhat jen na to, že když se něco stane, nějak si poradím až na místě. Co bych měla před další cestou připravit, abych v případě alergické reakce nebyla odkázaná jen na improvizaci a znalost cizího jazyka?
Ke komentáři na situaci Bereniky nás inspiruje klinická poradkyně Marissa Kalkstein
Milá Bereniko,
není divu, že se vám po takové zkušenosti do dalšího cestování přimíchal strach, který jste dřív neznala. Ocitnout se v cizí zemi uprostřed zdravotních potíží a zároveň nedokázat rychle vysvětlit, co se děje, musí být velmi zneklidňující. Je dobře, že nechcete přestat cestovat, ale zároveň už nechcete svou bezpečnost nechávat jen na improvizaci.
Před další cestou bych si připravila jednoduchý krizový plán: název alergenu a stručnou informaci o závažné alergii v místním jazyce uloženou v telefonu i na kartičce, potřebné léky a jasnou představu, koho v případě reakce kontaktovat. Pokud máte předepsaný adrenalinový autoinjektor, mějte ho stále u sebe a před cestou si s lékařem ověřte, jak přesně postupovat při případné reakci. V restauraci je pak lepší upozornit na alergii před objednáním a nespoléhat jen na to, že nebezpečná přísada nebude v jídle, kde ji běžně neočekáváte.
Cílem nemusí být začít se každého jídla bát, ale převést část nejistoty do konkrétní přípravy. Když budete vědět, co máte u sebe, jak svou alergii rychle sdělit a co udělat při prvních potížích, nemusíte v krizové chvíli všechno vymýšlet od začátku. Jeden nepříjemný zážitek vám nemusí vzít chuť poznávat svět, může vás ale naučit cestovat o něco připraveněji. Přeji vám, aby vám dobrý plán vrátil hlavně pocit bezpečí, ne další obavy.
