Roman Polanski: Génius filmového plátna, nebo predátor? Režisér obviněný ze zneužití třináctileté dívky stále neztrácí na své popularitě

Roman Polanski je trnem v oku mnoha lidem. A to oprávněně. Ačkoliv je ikonou filmového průmyslu a talent mu nelze odepřít, skrývá v sobě také mnohem temnější stránku. Obdivovaný režisér, který si vysloužil řadu filmových ocenění, se neštítí obtěžovat nezletilé dívky.

Roman Polanski: Polsko-francouzský režisér se dočkal mezinárodní slávy

Roman Polanski, rodným jménem Rajmund Liebling, přišel na svět 18. srpna 1933 v Paříži do polské židovské rodiny. Dětství strávil v Krakově, avšak život se s ním hned od začátku nemazlil. Krátce poté, co se jeho rodina usadila v Polsku, přišlo období 2. světové války a Polanského čekala první životní tragédie. Jeho rodiče byli internování do koncentračního tábora, který se stal pro jeho matku osudným. Ve čtvrtém měsíci těhotenství zemřela v Osvětimi. Romanu Polanskému se válku podařilo zdárně přečkat, a to zejména díky úsilí katolických rodin, u kterých našel bezpečné útočiště.

K filmového průmyslu měl blízko již od útlého věku, ve 14 letech se poprvé objevil na divadelním jevišti. Začínal jako herec a pár rolí ztvárnil ve snímcích Andrzeje Wajdy, přední osobnosti polského filmu. Na Státní filmové škole v polské Lodži vystudoval režii. V době promocí měl na svém kontě již řadu ocenění za krátkometrážní filmy. Talentu měl na rozdávání, a tak se nelze divit tomu, že už v roce 1962 sklízel mezinárodní úspěchy. Slávu mu přinesl jeho první celovečerní film Nůž ve vodě, psychologické drama z prostředí Mazurských jezer. Snímek pojednával o mužské ješitnosti, sexuální rivalitě a milostném trojúhelníku mezi manželem, manželkou a mladým tajemným mužem. Polanski si díky filmu vysloužil nominaci na Oscara za nejlepší zahraniční dílo a řadu dalších ocenění.

Z Polska až do Hollywoodu: Snímek Rosemary má děťátko katapultoval Polanského nahoru

Roku 1962 opustil režisér Polsko a vydal se na zahraniční filmovou dráhu. Ještě před svou cestou do Ameriky stihl natočit několik významných filmů ve Velké Británii. Jeho vůbec nejznámějším snímkem je horor Rosemary má děťátko, filmová klasika z roku 1968 a také první americký film, do kterého se režisér pustil. Dílo zaznamenalo nebývalý úspěch a režiséra katapultovalo do horních příček. V současnosti je snímek označován jako nejvýznamnější horor všech dob.

Pianista: Oscarový snímek Polanského pojednává o hrůzách 2. světové války

Tvorba Romana Polanského byla vždycky svým způsobem temná. Hrůzy 2. světové války a holocaustu ho nepochybně poznamenaly až do takové míry, že měly vliv na povahu a stylizaci režisérových děl. Filmy jsou plné posedlostí, démonů a temných stránek lidské duše. Prostřednictvím rozličných žánrů zkoumá touhu, absurditu, ale i pocity izolace. Svého jediného Oscara si odnesl za snímek Pianista. Dílo z roku 2002 na motivy autobiografické knihy Władysława Szpilmana, polského klavíristy a hudebního skladatele židovského původu, vyvolalo obrovské pozitivní ohlasy. Pianista pojednává o válečném Polsku a jeho zpustošené krajině, v níž Polanski sám strávil část dětství. Jedná se o silný kinematografický počin s osobními črty, který jen tak někdo nenatočí.

Tragické úmrtí Sharon Tate: Těhotná byla brutálně zavražděna členy Mansonovy sekty

Příběh uznávaného režiséra ale nebyl jen procházka růžovou zahradou. V roce 1969 život Romana Polanského poznamenala tragédie, která neměla obdoby. Nikoho by nenapadlo, že si osud připraví pro manžele Polanski takovou ránu. Americká modelka a herečka Sharon Tate byla režisérovou druhou manželkou. Jen pouhý rok po svatbě se stala obětí brutální vraždy. V té době byla v devátém měsíci těhotenství a měla 26 let. Spolu s dalšími čtyřmi lidmi byla v pronajatém domě v Los Angeles brutálně zavražděna stoupenci sekty Charlesa Mansona, kteří si přezdívali Mansonova rodina. Stalo se tak chvílí po půlnoci, dne 9. srpna 1969, kdy k bráně domu dorazilo auto se zfetovanými a zfanatizovanými členové sekty. Ti věřil, že je jejich vůdce ztělesněním Ježíše Krista. Roku 1970 ho časopis Rolling Stone označil za nejnebezpečnějšího muže světa.

Jeden ze členů Masonovy sekty vyšplhal na telefonní sloup a přestřihl dráty, aby si nikdo nemohl zatelefonovat pro pomoc. Poté se sektáři ozbrojili revolverem i noži a přelezli zeď pozemku. To, co přišlo potom, nelze ani slovy popsat. Ačkoliv těhotná Sharon Tate zoufale prosila o život sebe, ale hlavně svého nenarozeného syna, nebylo jí to nic platné. Členům sekty navrhla, aby jí nechali porodit a až poté ji zabili. Mansonova rodina však neměla absolutně žádné slitování. Sharon Tate ubodali šestnácti ranami, její nenarozený syn Richard Paul Polanski zemřel spolu s ní. V posledních momentech volala herečka Boha a svoji matku. Jedna z žen měla údajně ochutnat krev umírající herečky a dokonce při bodání prožívala orgasmus, což sama uvedla. Při pozdějších interview to však razatně popírala.

Po úmrtí herečky se v médiích rozšířilo tvrzení, že se jí členové Mansonovy rodiny pokoušeli vyříznout nenarozené dítě z těla. Ačkoliv je to mýtus, na brutalitě a krutosti případu to neubírá. Na vstupních dveřích domu policie objevila nápis psaný krví. Po důkladném průzkumu bylo zjištěno, že se jedná o krev Sharon Tate. Slova na dveřích zněla "PIG" (PRASE). Široká veřejnost byla zděšena nejednom dosud nevídanou brutalitou, ale také nulovou lítosti, kterou ženy obdivující Mansona prokázaly. Při soudním líčení zpívaly, žertovaly a pozůstalým se bez špetky sebereflexe vysmívaly do obličejů. Ačkoliv byli v roce 1971 všichni čtyři vrazi odsouzeni k trestu smrti, po změně zákonů jim byl trest snížen na doživotí. 

Tess: Snímek, kterým Polanski uctil památku své mrtvé ženy

Odkaz Sharon Tate však žil i nadále. Její násilná smrt ovlivnila režisérovu tvorbu (snímky Macbeth, Čínská čtvrť). Nejzásadnější je však film Tess podle novely Thomase Hardyho s názvem Tess z d'Urbervillů, což byla poslední kniha, kterou Sharon Tate četla. Svému manželovi ji nechala na stole se vzkazem, že by z ní byl skvělý film. Ten Polanski natočil v roce 1979 a věnoval ho své tragicky zesnulé ženě.

Zneužití 13leté dívky a útěk před spravedlností do Evropy

Otázka, zda jde oddělit umělecké dílo od umělce, je ve společnosti rozebírána již řadu let. Umělecké nadání, talent a kreativní vlohy neznamenají rovnou čisté úmysly. Roman Polanski je toho zdárným příkladem. Již v roce 1977 byl režisér obviněn ze zneužití třináctileté dívky Samanthy Gaileyové. Nebylo to jediné obvinění, na svém kontě jich žaloba čítala rovnou šest, včetně zneužití pod vlivem drog či podání ilegálních substancí nezletilé osobě. Roman Polanski svou vinu uznal, odmítal však používat slovo "znásilnění" a preferoval raději slovní označení zneužití. Tak či tak si měl odsedět 90 dní. Před spravedlností ale raději uprchl do Evropy. Jelikož kalifornské úřady pohlížely na styk s nezletilou jako na vrcholný trestný čin, obával se přísnějšího trestu.

Protesty proti Polanskému: Policie na demonstranty použila slzný plyn

Ukrýval se v evropských státech, u kterých měl jistotu, že ho nevydají zpátky do USA. Režisér před soudem i trestem unikal neskutečně dlouhou dobu. Vydání zpět do Ameriky vnímal jako reálnou hrozbu, kupříkladu v Curychu, kde přebíral cenu za celoživotní dílo, se toho k smrti obával. Nakonec na krátkou dobu skončil v domácím vězení. Až v roce 2018 jej americká oscarová akademie vyloučila ze svých řad. Událo se tak v době, kdy byla hlavním tématem aféra zneužívání #MeToo. Ačkoliv je Roman Polanski držitelem nejprestižnější francouzské ceny César, předávání se osobně neúčastnil. Nesouhlas s oceněním takového člověka byl patrný, několik lidí opustilo sál, aby dali najevo, že s pedofilním režisérem nechtějí mít nic společného. Na demonstranty před budovou policie používala slzný plyn. Polanski osobně se galavečera raději nezúčastnil.

Polanskiho filmy lidé stále milují

Mladých dívek, které Roman Polanski napadl, bylo očividně mnohem více. Britská herečka Charlotte Lewis (v té době 16 let), Marianne Barnard (v té době 10 let), ale i další dívky a ženy tvrdily, že se staly obětí deliktů ze strany Polanského. Většina z nich se měla odehrát v 70. letech minulého století. Označení "predátor" mu z životopisu už nikdo nesmaže. Ačkoliv se k některým činům sám přiznal, jiné razantně odmítá. Chvíli pobýval v domácím vězení, vyššího trestu se ale nikdy nedočkal.

Žaloba, která uvádí, že režisér v roce 1973 znásilnil mladou dívku, byla minulý rok dle slov právníků zamítnuta a urovnána ke vzájemné spokojenosti obou stran. Ve světě filmu zůstává Roman Polanski kontroverzní postavou. Podle určité části společnosti je filmovým géniem, jiní ho označují za zvráceného predátora, který nemá ve veřejném prostoru co dělat. Ačkoliv je jeho filmový talent nepopiratelný, zůstává otázkou, zda by člověk s množstvím deliktů měl dostávat tolik mediální pozornosti i v dnešní době.