Její jméno dnes zná málokdo, přesto patřila k nejvýznamnějším organizátorkám pomoci židovským uprchlíkům před nacismem. Marie Schmolková pomáhala dostat do bezpečí tisíce lidí a stála také u zrodu záchranných transportů dětí z Československa. Bez její práce by možná nikdy nevznikl ani příběh, který dnes známe jako Wintonovy děti.
V tíživých časech druhé světové války se nenechala paralyzovat strachem a myslela na to, jak pomoci těm nejohroženějším. Patřila k lidem, kteří organizovali pomoc uprchlíkům a hledali cestu, jak dostat do bezpečí zejména ohrožené děti. Právě její výzva k pomoci sehrála roli v tom, že do Prahy přijel i sir Nicholas Winton.
Žena, která nečekala, až někdo přijde na pomoc
Marie Schmolková se narodila 23. června 1893 v Praze do židovské rodiny. Ve dvacátých letech nějaký čas žila v Palestině a postupně se zapojila do sionistického a sociálního hnutí. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v Německu v roce 1933 se její pozornost obrátila především k lidem, kteří před nacistickou perzekucí utíkali z Německa do Československa.
Schmolková nebyla člověkem, který by zůstával u dobročinných výzev. Uprchlíky osobně navštěvovala, zjišťovala jejich potřeby, vyjednávala s úřady, psala zahraničním diplomatům a snažila se hledat země, které by byly ochotné ohrožené lidi přijmout. V roce 1936 se stala předsedkyní organizace zastřešující československé pomocné výbory pro uprchlíky.
Po Hitlerovi přišel další problém: kam uprchlíky dostat?
Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 a po mnichovských událostech bylo stále jasnější, že Československo samo nedokáže všechny ohrožené uprchlíky ochránit. Schmolková proto hledala pomoc v zahraničí. Obracela se na britské představitele i židovské organizace a upozorňovala na dramatickou situaci lidí, kteří se ocitli v Československu bez jistoty, že budou moci zůstat. Právě v této souvislosti se její cesta propojila s osudem Nicholase Wintona.
Na konci roku 1938 hledala Schmolková pomoc pro uprchlíky v Praze. Její výzvy a kontakty přispěly k tomu, že se do Československa dostali britští dobrovolníci včetně Nicholase Wintona. Ten přijel do Prahy na přelomu let 1938 a 1939 a během několika týdnů se seznámil s katastrofální situací uprchlíků. Winton následně začal organizovat záchranu dětí, pro které se podařilo najít britské pěstounské rodiny a zajistit potřebné finanční záruky.
Byla to právě Schmolková, kdo pomohl vytvořit potřebné prostředí a kontakty, z nichž záchranná akce dětí vyrostla. Bezesporu ji lze označit za iniciátorku záchrany více než šesti set dětí a zásadní inspiraci samotného Wintona.
669 dětí dostalo šanci přežít
Mezi březnem a srpnem 1939 odjelo z Prahy několik transportů dětí do Velké Británie. Celkem bylo v rámci Wintonovy záchranné operace přepraveno 669 dětí, převážně židovských. Mnohé z nich už své rodiče nikdy neviděly. Většina jejich rodin, které zůstaly v Československu, později zahynula během holocaustu.
Samotný Winton se po válce o svém činu příliš nezmiňoval. Veřejnost se o něm dozvěděla až v roce 1988, kdy jeho manželka Grete objevila scrapbook s fotografiemi a seznamem zachráněných dětí.
Gestapo ji zatklo
Schmolková však neměla čas sledovat, jak její práce dopadne. Po okupaci Československa nacistickým Německem v březnu 1939 byla zatčena gestapem. Několik týdnů ji vyslýchali a následně byla propuštěna, mimo jiné zřejmě i díky iniciativě a hlasitým protestům předních politiků, amerického velvyslanectví nebo Františky Plamínkové.
Podařilo se jí odejít nejprve do Paříže a po vypuknutí války do Londýna. Ani tam svou práci nepřerušila. Pokračovala v pomoci uprchlíkům a ve snaze hledat možnosti jejich záchrany. Její vlastní život přitom byl stále více ohrožený a vyčerpání z práce se podepsalo na jejím zdraví.
Marie Schmolková zemřela v Londýně 27. března 1940, pouhý rok po okupaci Československa. Bylo jí 46 let. Podle dostupných pramenů zemřela na infarkt. Po válce jméno Marie Schmolkové upadlo v zapomnění, se svého posmrtného uznání nikdy nedočkala.
Nicholas Winton ji přežil o téměř 75 let. Zemřel až v roce 2015 ve věku 106 let a během svého života se stal celosvětově známým symbolem záchrany židovských dětí.
Dnes je příběh Wintonových dětí známý po celém světě. Méně známá je skutečnost, že za záchrannými transporty nestál jediný muž. Byla za nimi rozsáhlá síť lidí – mezi nimi Doreen Warrinerová, Trevor Chadwick a právě Marie Schmolková.
Historie si zapamatovala Wintonovo jméno, mimo jiné díky jeho vlastnímu dlouhému mlčení a pozdější medializaci jeho příběhu. Schmolková však zemřela ještě předtím, než mohla být její práce veřejně oceněna. Její příběh připomíná, že někdy za velkým hrdinským činem nestojí jeden člověk, ale desítky lidí, jejichž jména už téměř neznáme.
Zdroje: Encyklopedie holocaustu, Wikipedia, Židovská obec v Praze, Multikulturní centrum Praha, Czech Centres, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, idnes.cz, ceskepodcasty.cz
