Wang Zhenyi: Čínská vědkyně, která přiblížila astronomii a matematiku širšímu publiku

Její příběh je důkaz, že když má někdo hlad po poznání, nezastaví ho ani etiketa, ani společenské poučky. Dokonce ani to, že mu svět tvrdí: tohle není pro tebe.

Dívka, která radši četla, než jedla

Wang Zhenyi se narodila roku 1768 v době dynastie Čching. V období, kdy se od žen očekávalo hlavně to, že budou slušné, tiché a pokud možno nebudou mít moc vlastních nápadů. Ona si z toho vzala inspiraci asi jako kočka z příkazu „neskákej na stůl“. Měla štěstí v tom, že se narodila do rodiny, kde se vzdělání bralo vážně. Podporovali ji dědeček i otec. A to byl v tehdejší době skoro cheat code. Ne že by z ní chtěli vychovat malou rebelku. Ale umožnili jí přístup ke knihám a vědomostem. A jakmile se k nim dostala, bylo vymalováno. Četla tak vášnivě, že občas zapomínala jíst nebo spát. Zatímco jiné děti si hrály, Wang Zhenyi si budovala domácí vesmír. Fascinovala ji astronomie, matematika a vůbec všechno, co souviselo s tím, jak funguje svět. A nejen to. Zajímala se i o geografii, meteorologii a učila se čínskou medicínu. Prostě když už, tak pořádně.

Cesta k Velké zdi a lekce, které v učebnici nenajdete

Rok 1782 byl pro rodinu zlomový. Zemřel její dědeček a rodina cestovala do oblasti poblíž Velké čínské zdi na pohřeb. V regionu pak zůstali několik let. A právě tohle období bylo pro Wang Zhenyi zvláštní směsí smutku a obrovského rozvoje. Četla dědečkovu sbírku knih a rozšiřovala znalosti tak rychle, že by jí dneska záviděl i člověk s předplatným všech vzdělávacích platforem. Zároveň ale nabrala i něco, co se do stereotypní představy učené ženy moc nehodilo: fyzické dovednosti. Učila se jezdit na koni, lukostřelbu a bojová umění. Když si to představíte, je to dokonalý obraz. Přes den trigonometrii, večer lukostřelbu. A do toho poezie. To není životopis, to je scénář pro seriál.

Matematika pro normální smrtelníky

Zhenyi nebyla jen nadšená čtenářka, ale i člověk, který měl potřebu věci zjednodušovat a zpřístupňovat. Což zní nevinně, jenže ve světě matematiky je to skoro revoluce. Matematika totiž dlouho fungovala stylem: kdo to nechápe, ať si trhne. Ona na to šla jinak. Studovala matematické texty své doby, inspirovala se i slavnými matematiky a začala upravovat složité důkazy tak, aby byly srozumitelnější. Ne proto, že by chtěla být populární. Prostě věděla, že vědění má smysl jen tehdy, když se dá předat dál. Zaměřila se hodně na trigonometrii a geometrii a psala i o principech Pythagorovy věty. Důležité je, že to nedělala jako ozdoba do salonu, ale jako opravdovou vědeckou práci. Vytvořila jednoduché výukové texty pro začátečníky. Jinými slovy, dělala to, co dneska dělají dobří učitelé: brala složitý svět a překládala ho do řeči lidí.

Jak vysvětlit zatmění Měsíce tak, aby to pochopil každý

A teď přichází část, která je skoro až filmová. Wang Zhenyi se věnovala astronomii nejen na papíře. Studovala dlouhodobá pozorování. Snažila se pochopit souvislosti pohybu Slunce, Měsíce a Země. Jedna z jejích nejslavnějších demonstrací se týkala zatmění Měsíce. Aby lidem vysvětlila, co se při zatmění děje, vytvořila model. Představte si scénu: uprostřed pavilonu stůl jako Země, ze stropu visí lampa jako Slunce a zrcadlo zastupuje Měsíc. A ona s tím vším pohybuje podle reálných pohybů, aby ukázala, že zatmění nastává tehdy, když Měsíc vstoupí do stínu Země. Tohle je přesně ta chvíle, kdy si uvědomíte, jak moc byla praktická. Nechtěla, aby lidé jen věřili autoritám. Chtěla, aby to viděli a pochopili. Sepsala o tom i text, kde své závěry vysvětlovala. Astronomie pro lidi, žádné tajemné zasvěcování. Zajímaly ji i další nebeské jevy, například pohyb rovnodenností. Věnovala se tématu, o kterém se hádali vzdělanci, zatímco většina světa řešila brambory a zimu.

Poezie jako nenápadná rebelie

Kdyby byla „jen“ vědkyní, stejně by byla výjimečná. Jenže ona byla i básnířkou. A její poezie nebyla jen o květinách a měsíčním svitu. I když psala i o krajině a cestování. V některých verších se objevuje něco, co bychom dnes označili jako velmi progresivní názor: ženy a muži mají stejnou touhu učit se, a proto by měli mít stejné příležitosti. V té době to nebyl roztomilý postoj. To bylo společensky podvratné. Jemně, chytře a elegantně podvratné. Takové to: já to řeknu tak hezky, že si skoro nevšimnete, že vám právě bourám předsudky.

Krátký život, dlouhý stín

Wang Zhenyi zemřela roku 1797, bylo jí pouhých 29 let. Člověk by řekl, že tak krátký život nestačí ani na pořádnou kariéru, natož na přepisování matematiky a vysvětlování zatmění. A přesto toho stihla tolik, že se o ní mluví dodnes. Po její smrti se část děl zachovala díky lidem kolem ní, kteří je předávali dál. Hodně její práce se bohužel ztratilo, což je smutné, ale pro historii žen ve vědě bohužel typické. Přesto zůstalo dost na to, aby bylo jasné, že nešlo o kuriozitu ani výjimku typu chytrá holka. Byla to vědkyně v plném slova smyslu. A aby byl příběh uzavřený moderní tečkou: její jméno dnes nese i kráter na Venuši. Což je krásně symbolické. Žena, která chtěla lidem vysvětlit vesmír, má svůj podpis přímo na planetě.

Vyznáte se v českých hercích? Otestujte se v našem kvízu!