Předloha Sněhurky Hedy Lamarr: Krásná herečka s českými předky se stala uznávanou vědkyní. Šestkrát se rozvedla, zemřela osamělá

Hedy Lamarr, narozená jako Hedwig Eva Maria Kieslerová 9. listopadu 1914 ve Vídni, vyrůstala v dobře situované židovské rodině. Od útlého věku projevovala mimořádné intelektuální i umělecké nadání. Již jako teenagerka studovala herectví ve Vídni a její krása i přirozený talent jí rychle otevřely dveře do evropského filmu.

Útěk z manželství

Ve dvanácti letech vyhrála soutěž krásy ve Vídni, ve věku osmnácti let se proslavila ve snímku Extase (1933), tehdy skandálně odvážném filmu režiséra Gustava Machatého, který ji ukázal nahou jako první herečku v hlavní roli v takové scéně. Film vzbudil celosvětový rozruch a udělal z ní kontroverzní, ale velmi žádanou tvář evropské kinematografie. Její další herecká kariéra však byla na čas přerušena po sňatku s rakouským zbrojařem Friedrichem Mandlem, který jí herectví zakázal.

Po dramatickém útěku z nešťastného prvního manželství se Hedy dostala do Londýna, kde v roce 1937 náhodou potkala šéfa amerického filmového studia MGM, Louise B. Mayera. Ten právě hledal nové evropské hvězdy, které by mohl přivést do Hollywoodu. Hedy se mu ihned zalíbila, ale odmítla jeho první nabídku, až později, na cestě do USA lodí, ho přesvědčila o své hodnotě a podepsala smlouvu.

Herecká kariéra

Mayer jí změnil jméno na Hedy Lamarr podle slavné hollywoodské hvězdy Barbary La Marr a začal ji propagovat jako „nejkrásnější ženu světa“. Hedy rychle zazářila v amerických filmech, debutovala v roce 1938 snímkem Alžír po boku Charlese Boyera a stala se okouzlující exotickou kráskou, která si okamžitě podmanila publikum. Následovaly desítky dalších filmů a role po boku největších hvězd své doby, včetně Clarka Gablea, Spencera Tracyho či Judy Garland. Tak začala její hollywoodská éra.

Přestože byla Hedy Lamarr světoznámou herečkou, mimo kamery se skrývala její druhá, mnohem méně známá tvář: ta vědecká. Technika a vynálezy ji fascinovaly už od dětství. Její otec, bankéř Emil Kiesler, ji bral na procházky po Vídni a vysvětloval jí, jak fungují vlaky, tramvaje, elektrárny či výtahy. Malá Hedy ho s nadšením poslouchala a už tehdy začala vnímat svět nejen očima krásy, ale i logiky.

Cesta k vědě

Během herecké kariéry, zejména za druhé světové války, hledala způsob, jak přispět k boji proti nacismu. S nacistickým režimem měla osobní zkušenost, jelikož její první manžel Friedrich Mandl obchodoval se zbraněmi a jednal s Mussolinim i Adolfem Hitlerem, zatímco Hedy jako Židovka chápala hrozbu fašismu velmi konkrétně. Po útěku do Ameriky toužila najít způsob, jak Spojeným státům pomoci víc než jen hraním v patriotických filmech.

Během jednoho večírku se seznámila s americkým skladatelem a avantgardním hudebníkem Georgem Antheilem. Ten se kromě hudby zajímal také o mechaniku a experimentální technologie. Oba spojil společný zájem o inovace a během setkání začali přemýšlet, jak by bylo možné zamezit rušení rádiem řízených torpéd, které Spojené státy tehdy nasazovaly. Problém byl v tom, že signál mezi torpédem a vysílačem mohl být snadno zachycen a přeladěn nepřítelem.

Tajný komunikační sytém

Lamarr přišla s nápadem na tzv. „frequency hopping“ neboli přeskakování signálu mezi různými frekvencemi v předem známém vzoru, který by zabránil rušení. V roce 1942 získali společný americký patent na „tajný komunikační systém“ (Secret Communication System), který měl umožnit bezpečné navádění torpéd pomocí přeskakující frekvence. Patent nakonec vypršel dříve, než se technologie dočkala praktického uplatnění, ale to neznamená, že by byla zapomenuta.

Ve skutečnosti se princip „frequency hopping“ stal základem moderních bezdrátových komunikačních technologií, včetně Wi-Fi, GPS, Bluetooth nebo mobilních sítí. Ačkoliv Lamarr a Antheil za svého života nedostali žádnou finanční odměnu, jejich zásluhu uznala technologická komunita o desítky let později. V roce 1997, jen tři roky před svou smrtí, Hedy Lamarr obdržela prestižní Pioneer Award od Electronic Frontier Foundation, která oceňuje přínos technologickým svobodám. V roce 2014 byla posmrtně uvedena do National Inventors Hall of Fame v USA.

Z herečky, kterou svět znal především jako symbol krásy a smyslnosti, se tak stala žena, která pomohla položit základní kámen dnešní digitální komunikace. A to bez formálního technického vzdělání, bez laboratoře a v době, kdy ženy málokdo bral jako seriózní vědkyně. Hedy Lamarr se však nikdy formálně neživila jako vědkyně, její příjmy vždy pocházely z herectví. Ale vynález, který spolu s Antheilem vytvořili, je jedním z těch tichých důkazů, že opravdový talent překračuje hranice profese.

Šest nevydařených manželství

Milostný život Hedy Lamarr byl stejně dramatický a pestrý jako její filmová kariéra. Během života se vdala celkem šestkrát a všechna její manželství skončila rozvodem. Její první manžel, Friedrich Mandl, rakouský zbrojař a průmyslník, byl o patnáct let starší a považoval ji spíše za svůj majetek než partnerku. Omezoval ji, zakazoval jí herectví a dokonce ji bral na obchodní jednání s nacistickými pohlaváry. Jeho žárlivost a posedlost kontrolou vedly Lamarr k útěku z manželství v roce 1937, převlékla se za služku a utekla nejprve do Paříže, pak do Londýna.

Druhým manželem se stal Gene Markey, scénárista a producent, s nímž se vzali v roce 1939. Společně adoptovali syna Jamese, ale manželství netrvalo dlouho a skončilo rozvodem o dva roky později. Vztah se synem Jamesem byl po rozvodu komplikovaný, Hedy jej v pozdějších letech poslala do internátní školy a později se jejich cesty zcela rozešly.

V roce 1943 se provdala za britského herce Johna Lodera, s nímž měla dvě biologické děti. Loder zároveň adoptoval Jamese a nějaký čas působili jako spořádaná rodina. Ani toto manželství však nevydrželo. Rozvedli se v roce 1947. Následovala krátká a bouřlivá epizoda s Ernestem Teddy Staufferem. Manželství bylo plné hádek a trvalo sotva rok. Netrvalo dlouho a v roce 1953 si Hedy vzala ropného magnáta z Texasu, Howarda Lee. Společně investovali do horského střediska v Aspenu, ale ani tento vztah nevydržel tlak rozdílných životních stylů. Po sedmi letech přišel další rozvod.

Posledním manželem byl její právník Lewis J. Boies, s nímž uzavřela sňatek v roce 1963. I toto manželství však skončilo po pouhých dvou letech. Po roce 1965 už Hedy nikdy znovu nevstoupila do manželského svazku. Sama později řekla, že hledala lásku, ale pokaždé narazila na muže, kteří chtěli mít doma spíše krásný doplněk než partnerku se silnou osobností a vlastním názorem. Postupně se uzavírala do sebe, ztrácela důvěru a nakonec žila v ústraní, vzdálená od lidí i rodiny. Její život byl plný mužů, ale skutečné partnerské naplnění nikdy nezažila. Zemřela opuštěná 19. ledna 2000 ve věku pětaosmdesáti let.

Zajímají vás osudy hollywoodských hvězd? Přečtěte si o životním příběhu herečky a monacké kněžny Grace Kelly.