Když se řekne samuraj, většina lidí si představí chlapa v brnění, který vypadá, jako by se narodil s mečem v ruce. Jenže japonská historie má i pár výjimek, které tuhle představu převrací naruby. Jednou z nich je Tomoe Gozen. Žena, která se nebála vyrazit do bitevní vřavy, vést armádu, sekat hlavy a ještě u toho vypadat jako hrdinka z legend. A není přehnané říct, že v mnohém předčila i své mužské kolegy.
Život mezi mýtem a realitou
Tomoe žila ve 12. století. V období, kdy Japonsko nebylo zrovna zenová zahrádka, ale spíš nekonečný válečný maraton. O jejím životě víme jen tolik, kolik nám dovolí staré kroniky, legendy a fantazie vypravěčů. A ti si tedy rozhodně servítky nebrali. Když ji popisovali, mluvili o ženě s dlouhými černými vlasy, jemnou pletí a schopností rozsekat nepřítele tak precizně, že by jí i dnešní akční hrdinky záviděly.
Pod maskou jména: Kdo vlastně byla Tomoe?
Jestli se opravdu jmenovala Tomoe, je otázka. Tehdejší etiketa totiž zakazovala veřejně používat jména urozených žen. „Tomoe“ nejspíš odkazuje na symbol na jejím brnění. A „Gozen“ byl titul pro ženy vysokého postavení. Ale jestli si říkala jakkoliv, svět si ji pamatuje jako jednu z nejextrémnějších bojovnic japonských dějin. „Tomoe byla nejen mimořádně krásná, ale také vynikající lukostřelkyně. Jako šermířka měla cenu tisíce válečníků,“ popisuje web Historic figures.
Samurajky, které nechtěly stát jen u plotny
V Japonsku to tehdy ženy rozhodně neměly jednoduché. Očekávalo se od nich, že budou rodit děti a starat se o domácnost. Jenže manželky samurajů hrály trochu jinou ligu. Musely být vzdělané, loajální a schopné ubránit vlastní dům, když manžel zrovna pobíhal po bojišti. A některé z nich se neomezovaly jen na obranu domova. Staly se plnohodnotnými válečnicemi. Do téhle kategorie patřila i Tomoe. Jenže zatímco většina žen užívala naginatu, tradiční „ženskou“ zbraň, Tomoe preferovala stejný arzenál jako muži: dlouhý meč a luk. A používala je s takovou elegancí a brutalitou, že si vysloužila pověst velitelky tisícihlavé armády.
Válka Genpei, pozadí, které si o drama přímo říkalo
Tomoein život se odehrál na pozadí války klanů Taira a Minamoto. Konfliktu, který spálil zemi na uhel a ukončil celou éru japonských dějin. A právě v tomhle chaosu se Tomoe vyšvihla mezi legendy. Stála po boku Kiso no Jošinaky, jednoho z vůdců rodu Minamoto. Některé prameny tvrdí, že byla jeho konkubína, jiné že manželka. Na tom už dnes nezáleží. Důležité je, že mu byla věrná až do posledního dne. A když říkáme věrná, nemluvíme o vaření večer bezlepkových knedlíčků. Ale o skutečném vedení armády, lovení nepřátelských generálů a sbírání jejich hlav jako trofejí.
V bitvách předváděla výkony, které by zahanbily i moderní filmová studia. Porazila sedm jezdeckých bojovníků najednou, svedla souboj s generály, jež se ji báli tak moc, že raději prchali, jen aby je nezabila žena. A dokázala přežít bitvy, ve kterých padli všichni okolo.
Samurajka Tomoe odmítla tichý odchod
Její nejslavnější moment přišel v bitvě u Awazu. Když se počet jejích spolubojovníků smrskl na pět, Jošinaka jí přikázal, aby opustila bojiště. Tomoe se vzepřela po svém. Rozběhla se do davu třiceti nepřátelských jezdců, vybrala si toho nejimpozantnějšího a sťala mu hlavu. Až potom, jako by nic, vyrazila pryč. Co se s ní stalo dál? Tady realita přechází do mlhy mýtů:
možná byla zajata a přinucena stát se konkubínou jiného velitele,
možná odešla do kláštera a žila do požehnaných devadesáti,
možná se vydala na cestu pomsty, vzala Jošinakovu hlavu a v moři zmizela i se všemi tajemstvími.
Upřímně? Každá verze má něco do sebe. A žádná z nich nezmenšuje její legendu.
Tomoe je fascinující právě tím, jak se zhmotňuje na hraně mezi historií a příběhy. Její odkaz přežil v kronikách, divadle, umění, anime i videohrách. Ať se na ni podíváme z jakékoliv perspektivy, zůstává symbolem žen, které odmítly neviditelnost a braly si prostor v době, kdy to bylo skoro nemožné. Je jasné, že v historii se o ženách často mlčelo, nebo je vymazávali z dějin. O to cennější jsou postavy jako Tomoe Gozen. Ženy, které se odmítly spokojit s rolí pozorovatelek a místo toho se chopily meče i vlastního osudu.
Doporučujeme
reklama
Legenda inspiruje dál
Ať už byla skutečnou velitelkou tisícovky bojovníků nebo hrdinkou, kterou přikrášlili vypravěči, jedno je jisté: její příběh je natolik silný, že inspiruje i dnes. A hlavně připomíná, že statečnost není výhradním klubem mužů. Nikdy nebyla a nikdy nebude.
